Tu pětiletku s tebou musím brát

jak jeden z řádků ve výkazu ztrát,

říkat si v duchu:  tenkrát, dávno, kdysi

a zapomenout na odpisy,

na to jak láska, byť i ryzí,

bleskově zrezaví a zmizí,

odhalujíc svou nahotou

ubohost, pýchu s lakotou.

Ne, nejsi ani trochu zmála

tak skvělou ženou, jak ses zdála,

tvé myšlenky snad ze žraločí kůže

každého musí zdrápat muže,

až on i  jeho konto vykrvácí.

Sám se pak jako z Bílé Hory vrací,

od Chlumce nebo od Lipan,

uštvaný, zbitý, vyčerpán,

s křečemi v hrudi, v duši zmatek,

na burze citů Černý pátek,

poučen navždy z téhle transakce

nejít už s tebou,

(ani s jinou),

do akce.