Schoulené u židle naříká kníkavě

maličké štěňátko, snad po mamince,

kuchyní  šourá se vratce a tápavě

od stolu ke skřínce v kuchyňské lince.

Potom se zastaví u nohou, které mu

v pochodu vadí

a náhle zjistí, že k nim patří ruce dvě,

tvé ruce laskavé,

jež krásně hladí.

Chlupatá kulička, ušiska, čumáček,

víc na něm k vidění opravdu není,

jak jen mu závidím,

beze všech vytáček,

tvou pozornost a pohlazení.