Každodenně vídávám dívku a psa. Jak je vidí jiní, zdali vůbec? 

Můj popis:

„Každé ráno, když vyjdu z metra na Můstku uprostřed Václavského náměstí, vystoupím po posledním schodu a vpravo ode mne, u stánku, stává dívka s dlouhými blond vlasy a u nohou jí sedí pes. Takový pinčlík malý jakýsi. Ona se živě baví s osobou ve stánku, na můj vkus až pitomě živě, vždyť je ráno a dokonce i auta se plouží rozespale, a on, ten psík, sedává zásadně zády k ní, sedí spořádaně na zadečku a dívá se před sebe. Nevěřila bych, jak důstojně dokáže to zvíře shlížet na svět, byť ze sotva 30 centimetrů nad zemí. Toho bych si byla bývala určitě všimla a jako zdroj pobavení by to postačilo, nebýt jeho zimních oblečků. Ano, má jeden, který bych nazvala „usedlý“, jakýsi svetýrek se vzory pro obtloustlého padesátníka se zapínáním na zádech. Pak jeden krtečcí typ „kalhotky s kapsami“,  v bledé modři, samozřejmě s kšandičkami. A, nastojte!, jeden maskáčový na suché zipy. Že by styl „Rambo“ ? Na výrazu jeho mordy se tyto módní styly neprojevují.“

Vyprávění děvky:

„Každý ráno, když končím šichtu a jdu si dát poslední kafe, stojí u mýho stánku nějaká bloncka, vodbarvený vlasy jak vod sousedky seshora, kafrá tam s ženskou ze stánku a zdržuje mý kafe. Vobčas zakopnu vo její potvoru, takovou mrchu hnědou, která tam sedí a čumí. Tu holku neznám, z mýho rajónu nejni, no, ale ta by mohla chodit tak nejvejš za dvacku, je tlustá a má pisklavej hlas. Vždycky se modlím, aby mě to psisko nekouslo do nohy. Je divný, ani neštěkne, a psi, který prý neštěkaj, tak po tobě hned vyjedou. Jo a vypadá jak pouťovej panák, ta buchta si asi myslí, že voblečky na čokly jsou in…“

Vyprávění zametače:

„Východy z metra nedělám rád takhle po ránu. Lidi hrozně spěchaj, často mi šlápnou do nametené hromádky, i když se mi snažej vyhejbat, oranžová vesta je prostě pro lidi vod špíny. Vnímám z nich hlavně boty, co jiného se vám mezi koštětem a dlažbou taky může míhat, žejo. A u toho stánku, kterej je u východu z metra na Václaváku, stojí každý ráno holka v teniskách. Najky to jsou a jsou pěkně ošlapaný, všim sem si, že holka šmajdá na levou nohu. A vedle ní pes. Takovej nenápadnej, pěknej, taky jsem chtěl mít vždycky psa, ale při téhle práci by mi jen překážel. Je malej, ale nebojácnej, nikdy se neuhne, i když kolem něj šmejdím koštětem…“

Poznámka jehovisty:

Zeptám se jí i dnes, je to už takové legrační pravidlo, že začínám svou pochůzku, své poslání, touto dívkou: „??? !!!“ (přeloženo: Je libo Strážnou věž?)

Pohled ženy neurčitelného věku (rozumí se, že neurčitelný věk je něco mezi čtyřicítkou a smrtí):

Vypadá úplně jako náš Andy / Rony / Betty / Friedrich von Schmudlentopff…

Krátce od spěchajícího muže v obleku:

„Cože? U toho stánku stojí nějaká holka? A se psem?!!“