Hadí samota

Se zuby zakouslými do morku kostí

šlapu po obličeji noční tmy.

Mrazivě mi dýchá na paty

                           pod vlasy

                                   ze sluncem spečených jeřabin.

Napadlo mne

           -život je neustálé deja vu,

                          celuloidový pásek

                                    smotaný na mém těle dokola. (!)

Ale malá myš na hrudi mne vzbudí,

když vykousává tam díru v chlebu

co okorává a sesychá.

Tak dlouho dokud skrze mne neprostrčíš ruku

                                                       pod kůrkou

                                a nezakroutíš krkem

                                                        hadí samotě.