Dubnová romance

Podíval se na mě při západu slunce,

dotkl se mě,

ale jeho ruka mne uštkla!

V očích něco zkaženého, smradlavého, páchnoucího,

přitom by mne měla jímat nebeská modř.

"Miluješ mne?" zeptal se.

Nejspíš čekal výkřik: "Ach ano, z celého srdce!"

Já v ruce spálila ten starý trapný film,

hlavu vytáhla do oblak

spolu s topoly.

Beránci  mi okusovali ušní boltce a já řekla:

"Ne, jsem zamilovaná do té modři tady nahoře."

On: "Mám ji v očích, jen se podívej."

Ale když jsem ji ochutnala, přežvýkala,

ta pachuť pod jazykem,

vytřela mi hrdlo

a tělo potáhla bezdotykovou fólií.

Od těch dávných časů...

....v tomto vyústění

jsem bezdotyková

jako baterie,

v duši mi vře vřelá choroba,

zubí se,

smích má zalezlý mezi zuby

                      v hořké peckovici

a nikdo se nesmí nakazit.