|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Nadčasová
Čas, ta pomíjivá věčnost,
na měřitelné díly rozdělené
nekonečno.
Přesnost!
Můj bože, budiž vědcům sláva.
Však s námi nepřesnými
si čas pěkně mává.
Bolestiplná je vteřina dlouhou.
A ještě delší bývá
naplněná touhou.
Však na vrcholu ště stí
je jen pouhý mžik.
Čas, to je prostě pouhý tajtrdlík.
Snad čtvrtý rozměr…
K čemu je nám však?
Já pro tenhleten okamžik
ho ruším.
Co bylo, bude, je jen pouhé teď.
V něm všechny podoby své
viditelně tuším,
ty, které spolu v čase nenajdete.
Jsem dítě, jsem pramáti Eva,
svým vlastním potomkem jsem,
jsem své druhé já.
A tím vším jsem i v paralelním světě.
Začátek s koncem se tu potkává,
právě jsem zrušila nekonečno.
Čas, ten si nezaslouží jakýkoli vděk.
S ním právě odešel i jeho nohsled - věk
a můžete mi klidně říkat slečno.
|
|
|