|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Pro egila a jeho Svítání v Ohňové zemi
Tvá báseň mne velmi výrazně zaujala něčím, co jí, až na nepatrné výjimky, prochází od začátku až do konce.
Protože se domnívám, že to, co mne zaujalo, má blízko k teorii poesie, a protože by moje poznámka byla příliš dlouhá, zvolila jsem formu samostatného příspěvku, který zařazuji právě do “teorie poesie”.
A protože jsem známá “hračička”, rozhodla jsem se, že své zaujetí vyjádřím formou hádanky.
Omlouvám se předem, že jsem použila poněkud pozměněnou verzi tvé básně, ale je to nejnázornější forma, na kterou jsem přišla.
Vážně jsem zvědavá, jestlipak dokážeš uhodnout, co as jsem mohla mít na mysli.
A totéž samozřejmě platí i pro ostatní, kteří by se chtěli do hádání zapojit.
Vážně jsem zvědavá, jestlipak někdo z vás dokáže uhodnout, co as jsem mohla mít na mysli.
(ty šikmo psané řádky jsou svým způsobem nápověda)
Jména slov přepálí hořící mezníky
z popela zvedne se barevné sklíčko pak
za ním se schovává strach jen a děťátko
švihání po prstech vyjeká hláskami
skládá je do hrbu na zádech shrbených
vatou skla raněných rybníky vytečou svítání v Ohňové zemi té
písek až pročistí od dlaní po paže nestíhá počítat zdalipak
až potom hodin se nasytí zapije pokáním ruce pak umyje vlastními slinami
je tam i líbání zrcadla páry nit od travin v mase si odkryje maličkou tepénku
zubem se obracet od dásní k hlasivkám krouží jak káňata
strach se v těch úžinách
zrcadlí
víčkem jen zatiká vydá se k maštalím
od mezí připálit provaz a doutníky
od čajů vypitá od hroznů bezinek
jsou tam i všechna ta jména již zemřelých
i šňůra pupeční
vpletená v opratích
|
|
|