Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Úterý 26.11.
Artur
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
<zpátky Zabít člověka. z kolekce Povídky
Autor: lada34 (Stálý) - publikováno 2.12.2013 (20:15:06)
další>

    Byl podzim roku 1974. Studený podzimní déšť neustával a pramínky studené vody mi stékaly po zádech. Stál jsem mezi stromy v parku a sledoval dům přes ulici. V ruce jsem držel asi metrovou vodovodní trubku s přesvědčením, že toho grázla umlátím k smrti. Nic jiného si totiž nezaslouží. Trvalo dost dlouho, než jsem došel k tomuto rozhodnutí, ale nyní již vím, že je to jediná možnost.  Oko za oko, zub za zub.

   Vše začalo před několika týdny. Narodila se mi druhá dcera a dostala jméno po mé ženě, Petra. První dceři Kláře, byly minulý měsíc tři roky. Když propustili ženu a dceru z porodnice domů, byl jsem ten nejšťastnější chlap pod sluncem. Petru jsem opravdu moc miloval. Byla to úžasná, krásná, chytrá a milá ženská. Jenže asi pět dní po té co jsem ji přivezl domů, jí začalo být špatně a měla zvýšenou teplotu. Odvezl jsem jí tedy zpět do porodnice. Lékař, budeme mu říkat třeba Bárta, jí prohlédl a řekl, že je vše v pořádku a že je to běžná poporodní reakce. Druhý den večer se ale stav mé ženy zhoršil a horečka byla opravdu dost vysoká. Tentokrát jsem odvezl Petru na pohotovost. Tam mi řekli, že musíme do porodnice, že je to poporodní komplikace. Odjeli jsme tedy znovu do porodnice a tam jsem narazil znovu na MUDr. Bártu. Ten mi řekl, že k nim již nepatříme, protože je to více jak deset dnů a že máme jet do nemocnice. Znovu jsem naložil ženu do auta a odvezl jí do nemocnice na Bulovce. Tam ji zprvu nechtěli přijmout a radili mi, ať jedeme domů a zavoláme si pohotovost. Jenže mezitím žena ztratila vědomí a tak ji museli přijmout a rovnou ji odvezli na oddělení intenzivní péče. Mě poslali domů, že mám ráno zavolat. To bylo naposledy, co jsem ji viděl. Druhý den ráno zemřela.

   Nemohl jsem pochopit, jak se to mohlo stát. Ten pocit bezmoci je nepředstavitelný. Snažil jsem se zjistit, co se jí stalo, ale zjistit pravdu je téměř nemožné. Po týdnu běhání a vyhrožování jsem se dozvěděl, že zemřela na otravu krve v souvislosti s poporodní komplikací. Nedokážu popsat, co se mi honilo hlavou. Celé noci jsem prochodil, nemohl jsem spát a začal jsem pít. Jenže alkohol bolest zmenšit nedokázal. Narůstalo ve mně přesvědčení, že musím vzít spravedlnost do svých rukou. Procházel jsem po bytě a snad stokrát jsem si představoval, jak to udělám. Podařilo se mi zjistit, kde Bárta bydlel a večer jsem vybaven trubkou a posílen alkoholem vyrazil a čekal, až vyjde ven.

     A tak jsem stál v parku proti jeho domu a čekal. Byla mi zima a třásly se mi ruce. Věděl jsem, že má dnes noční a že musí vyjít ven. Konečně se otevřely dveře a poznal jsem ho. Vystoupil jsem ze stínu a sevřel pevněji svůj nástroj pomsty. V tom se otevřely dveře auta postaveného opodál a z nich vystoupila postava a šla přímo ke mně. „Nedělej to, Pepo,“ promluvil na mě a já poznal, že je to kamarád Václav. Vytrhl mi trubku z ruky a zahodil jí. „Nestojí to za to, mysli na holky.“ „Co tu děláš,“ zeptal jsem se. „Tchán mi řekl, že má strach, že něco provedeš a u telefonního seznamu našel lístek s adresou, no a tak jsem si to domyslel.“

     Ten večer jsme se s Vendou pořádně opili. Hlava mě bolela ještě dva dny. Bolest v srdci však ustupovala daleko pomaleji. Po několika letech jsem se znovu oženil a dnes jsou již vdané i obě dcery. S odstupem času je mi jasné, že bych tím tenkrát nic nevyřešil a jsem rád, že jsem to neudělal. Jen někdy přemýšlím o tom, jak málo chybělo k tomu, udělat tu nesmyslnou chybu.



Poznámky k tomuto příspěvku
čtenář Marta - 3.12.2013 > Tak tohle je opravdu moc dobré. Přečetla jsem to jedním dechem. Blahopřeji.
<reagovat 
vilma999 (Občasný) - 3.12.2013 > Souhlasím se Světlonoškou.Velmi dobře napsané.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
čtenář Petr - 3.12.2013 > Velmi slušně napsané. Nevím jak bych se v takové situaci zachoval já. Velmi dobré.
<reagovat 
P.V.Ctihodný (Občasný) - 3.12.2013 > Působivě napsáno. "Oko za oko" je starozákonní princip.Ježíš nám radí,abychom vše odpouštěli,ale sám nevím,jak bych se ve výše popsané situaci zachoval.Mimochodem-Bulovka byla již několikrát vyhlášena jako nejhorší nemocnice v Praze.Jenže za bolševiků si člověk vybírat nemohl.
P.S.:Jsem rád,že jsi opět začal publikovat.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Stálý) - 3.12.2013 > P.V.Ctihodný> Moc děkuji za zastavení. Tento příběh je skutečný. Toho člověka osobně znám. I po mnoha letech je pro něj vzpomínání těžké. Díky.
<reagovat 
František Vyrut (Stálý) - 3.12.2013 > přečetl jsem jedním dechem, to dilema v závěru je hodně složité, také nevím, jak bych se zachoval
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Stálý) - 3.12.2013 > František Vyrut> Děkuji Františku za zastavení. Je to složité. Také jsem o tom přemýšlel. Nedokážeme si tu situaci představit. Díky.
<reagovat 
Zazo (Občasný) - 3.12.2013 > doktoři, to je zvláštní sorta..dost sem toho s nima žažil na vlastní kůži..jenže oni jsou nepostižitelní..a ještě vyžadují, aby ses jim klaněl..dobře napsaný..zdravím tě, Láďo..
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Stálý) - 3.12.2013 > Zazo> Moc děkuji za zastavení. Překvapuje mne, kolik lidí má s doktory špatnou zkušenost. Díky.
<reagovat 
Světlonoška (Občasný) - 2.12.2013 > Strhující, silný příběh, žel takové bývají i v reálu.
Dobře se četlo, od začátku do konce vše jasné a bez zbytečného zamotávání se do děje.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Stálý) - 2.12.2013 > Světlonoška>  Tohle je skutečný příběh. Ten člověk je již v penzi. Moc děkuji za zastavení.
<reagovat 
 Světlonoška (Občasný) - 3.12.2013 > lada34> Takovou situaci si nedovedu představit a ani nechci - život mi beztak nadělil a můžu říct, že na místě toho pána bych možná uvažovala podobně... Sama mám se zdravotnictvím zkušenosti a razím proto zásadu - co si sám neuděláš, to nemáš. Nejlepší je držet správnou životosprávu, to pak zpravidla k doktorovi člověk nemusí. Ale taky to nemusí být vždy pravda. A ještě maličkost - být ve svém středu. Vyrovnán sám se sebou :-)
Přeji hezký večer.
<reagovat 
 lada34 (Stálý) - 3.12.2013 > Světlonoška> Máš pravdu, ale někdy se bohužel bez doktorů neobejdeš. Když se dcera narodila měla velký zdravotní problém a v nemocnic pod Petřínem jí zachránili a hlavně přišli na to, co jí je. Možná že se to se zdravotnictvím zhoršilo až v poslední době. Díky.
<reagovat 
Marten (Občasný) - 4.12.2013 > Velmi dobré. Myslím že František Vyrut to vystihl přesně.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Stálý) - 4.12.2013 > Marten> Díky za zastavení.
<reagovat 
Zeanddrich E. (Stálý) - 5.12.2013 >

"

 

."


Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Stálý) - 5.12.2013 > Zeanddrich E.> Díky moc za zastavení.
<reagovat 
depox (Občasný) - 10.12.2013 >
Doporučil 
<reagovat 
depox (Občasný) - 10.12.2013 >
<reagovat 
depox (Občasný) - 10.12.2013 >
<reagovat 
depox (Občasný) - 10.12.2013 >
Body: 5
<reagovat 
 lada34 (Stálý) - 13.12.2013 > depox> Děkuji moc za zastavení.
<reagovat 
Smutná blecha (Občasný) - 3.12.2013 > Jedné známé se nedávno stalo to samé. Ona měla štěstí a přežila. Přístup doktorů byl stejný. Neochota, lhostejnost, chybu samozřejmě nepřiznali. Její manžel se ani nedověděl, z čeho to vlastně bylo, co se stalo. Nikdo o tom nechtěl mluvit. Všichni se vzájemně kryjí.

Mě doktoři zanedbali slepáka, skoro 3 měsíce mě léčili na zánět ledvin, močáku a tak... vůbec jim nevadilo, že v moči nic nenašli... zkrátka mě ládovaly nějakýma antibiotikama, aby se neřeklo, že mě neléčí...

Lidi dneska víc umírají na neochotu doktorů než na nemoci - mi přijde. Něco by se s tím mělo začít dělat. A nejhorší na tom je, že se člověk nemá jak bránit. Vždycky se nakonec všechno ututlá a přejde.
Body: 5
Doporučil 
<reagovat 
 lada34 (Stálý) - 3.12.2013 > Smutná blecha> Moc děkuji za zastavení. Je to složité. Myslím, že chování v takové situaci si nedokážeme představit. Díky.
<reagovat 
 čtenář kolemjdouci - 22.12.2013 > Smutná blecha> "..jak typické v tomto státě: ..něco by se s tím mělo začít dělat. Tak co kdybys s


tím začala „něco dělat" třeba zrovna Ty ?; my mnozí další se pak asi přidáme. -Stejně to dle Tvých příspěvků vypadá, že -alespoň


prozatím tedy - nemáš toho nějak moc ..podstatného na práci, a také ty Tvé deprese apod. by asi zmizely :).. .
."
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + čtyři ? 

  
  Napsat autorovi (Stálý)  
 
 
zpátky   
0 0 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 34 35 36 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 (74) 75 76 77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 89 90 91 92 94 95 96 98 100 101 102 104 105 106
107 109
   další
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter