hermit (Občasný) - 25.2.2003 > obecně: jsou slova, která jsou v poezii jako zrádné bažiny: štěstí, láska, radost, křehkost, duše, ticho, hvězdy... každé z nich je samostatným poetickým tématem a jejich navršení poblíž sebe (není-li záměrné - ale to je teda moc velké umění, vážně...) jejich energii silně oslabuje.
z poezie by měla sama láska, křehost, ale i smutek., nebo temnota (dokonce nenávist - básničky ale nezabíjí...) - podle záměru autora (je-li ovšem vůbec záměr přítomen!) vyvěrat, ač přímo nevyjádřená.
není a nemůže to být pravidlo, ale každá báseň je navíc ukotvená v čase a prostoru, má svou barvu, vůni, jemnost nebo tvrdost, má svůj oblek, jména... to všechno jsou atributy, které ji může, ale nemusí obléci její autor - totiž obléknout ji tak jako obléká sám sebe, ubytovat ji tak, jako ubytovává sám sebe - v konkrétním místě, na jisté ulici v určitém domě, na lesní pěšině, nebo jen ve vráskách pod víčky osoby, která v něm báseň "nastartovala"... to všechno může být v básni, ale pozor - každé slovo nese těžší náklad, než se zdá, každé slovo je samo o sobě třaskavá puma, nebo hladivý vánek, a kde jsou ta slova dvě nebo tři, či dva nebo tři verše - tam je už báseň možná celá, nebo z básně jádro.
jsou autoři, kteří píší formou "pásma" - spontánní, rychlý skoro psychotický tok asociací. jiní jdou k básním opačně - nespěchají. rabako, ty píšeš pomalu a proto zkusím říct: piš ještě pomaleji, ještě pomaleji skládej verše a ještě jemnějšími vahami odměřuj slova, dokonce i slabiky. (já vím, že to víš.. :-) ... )dívej se skrze obecnosti na konkrétní drobnůstky, na jejich interakce, vzájemné napětí, nebo hudbu která zní uvnitř věcí, sleduj jemné linie zvuků, na kterých se slova nesou.
zatím tolik.
a tradičně: neřiď se rozhodně mými radami, jsou to jen písmena abecedy a nemusí zmnamenat vůbec nic..., je to jen přesýpaný písek...tsss sss vsss... .;-)
T.
| |