světlem ve tmách

není místa bez sladkých úsměvů

není krunýře v tomto vnímání

dokonce ani bolesti není

bytosti se ke mně točí zády

tváře jsou zahaleny

jen já tu stojím a pozoruji svět

nástroj mé duše krvácí – země se barví doruda

umírající umírá – je to hrozné

ale já stále zůstávám

zůstávám v ničem

stejně jako přede věky

a v lesku mých očí nenalezneš čas

není místa bez nenávisti

není lásky bez utrpení

přesto tu stále jsem

jen čisté bytí

a svět