Alanis,
lesem, parkem, alejí,
pomalým krokem, po kotníky v listí,
s myšlenkami v povětří vlasy vlají,
nábřežím zní, akord řeky, s Vltavou
hledám souznění, podzimního dne si vážím,
v nitru svém topím, ve vlnách koupu,
příčinu pravou, zájem můj, léto vadne.
Alanis,
je říjen v kalendáři,
změny prolínají se v herbáři i snáři,
počasí hádavé, provází, posezení odpolední,
jemně struny kytarové znějí, doprovod pohody,
hlasy zvonivé se smějí, si prozpěvují,
v zahradě, mezi stoly, desert s kávou,
siesta vlídná, přátele se tu potkávají.
Alanis,
ze šálku voní kapučíno,
za oknem svět je zítřejší,
na židličce zdobené a na rameni,
pírko bělostné, foukneš a pryč je bolestné,
stůl věkem poznamenaný, milé zdání,
okrášlený vázičkou, kvítkem,
dečkou ze vzpomínek teskných a přání.
Alanis,
vílo prázdnin, loučení a smutků,
vavříny mi nosíš, jsem ztracen,
tóny sychravých rán a uplakaných večerů,
dáváš mi, máváš, šátkem i mnou, naivou,
jsem plavcem v slzách Tvých, mlží se,
do ulic, do šera podloubí, kaváren a barů,
v městě starém, za mostem Karlovým.
Alanis ...
|