ZIMA
Vracím se zas domů za tmy
a venku je zima,
zas se krátí zimní dny,
čí je tohle vina?
Jedu zrovna autobusem
a mám v hlavě černou díru,
myšlenky mi rychlým klusem
utíkají do vesmíru.
Ten je vinen touhle zimou
vesmír – slunce, planety,
jen hvězdy mi dolů kynou
a mráz tak leze za nehty.
Ta proklatá zemská osa,
kdo řekl, že má šikmá být,
já chci teď chodit venku bosa
a čerstvý kytky kolem mít.
Tak vystoupím z autobusu
a zas jdu tou tmou,
malá vločka dá mi pusu
a ostatní se mnou jdou.
Jenom děti nevidí
to, co trápí dospělé,
na sněhu se nenudí,
vždycky jsou z něj veselé.
Na čepice padá sníh,
dětem se oči svítí,
s radostí jezdí na saních,
nechybí jim kvítí.
Zem vesmírem putující,
noc mrazivá a jasná,
tak studená a smrtící,
přesto je zima krásná.
|