ČAS
V řadě milionů let
je život strašně krátký,
náhle je z tebe starý kmet,
tvůj život je náhle vratký.
Tvůj život je křehký
jak pavoučí předení
a není to vždycky lehký
přežít všechna trápení.
Ale ber to jako štěstí,
že mohl jsi tu chvíli být,
i když ti život dává pěstí
nepřestávej z něj radost mít.
Ten splašenej a rychlej čas,
slyšíš? – tikaj hodinky,
ten čas je skrytej někde v nás
a sčítá nám vzpomínky.
Chceš po sobě něco zanechat
a smysl svému bytí dát,
tři generace přejdou snad
a nebude tě nikdo znát.
Ty sám už dobře víš,
že ta chvíle nastane,
že dál už světlo nespatříš,
že všechno jednou ustane.
Až jednou se v prach obrátíš,
budou tu zase jiní,
ten čas už zpátky nevrátíš,
vše se tak rychle mění.
Tak řekni všem, že jsi rád
ten okamžik s námi žil,
hru na život že jsi moh‘ hrát,
no zkrátka, že jsi tu vůbec byl.
|