?!!
Jako přes kopírák samizdatu,
písně písní,
a hlasu,
šepotem klasů.
Vyčerpán k zemi, srdceryvným povykem,
no ovšem!
Stávám se básníkem -
Pozorovatelem světů,
osudných omylů,
odpadlých květů.
Vítr ve větru;
složitost vzpomínek,
baletních duetů,
volných smyslných chvilek.
Zážitků bez konce,
pohádek zítřků.
Spokojen s chodníky
popisuji zídku;
Perem, tuží a inkoustem...
Ohňových závratí,
přeskoku plamenů,
defince kýčů a
...
všechno je
... nevím!
Nevím jak dál a dál...
Krev mi zasychá u palců
a možná to i bolí,
pěti-stránková esej o
bitevních polích
mobilů a zpráv.
Ovšem a všem,
psát...
neumím! |