Za třináctým zrcadlem

V zahradě pomýlených zrcadel

a barevných síní,

olejnatý obraz s dámou a

kamélií.

Chladnost doteku při pohledu

vroucnosti,

cítil jsem záchvěv odrazu

hořkosti.

Plném barviček a stínu.

Kopretina ve vlasech z větru

na skalách,

hradní věž a v ní princezna zakletá.

Skleněné bludiště prvního patra,

otřesy polibků,

jara a vůně zaklínadla.

Čaruje, čaruji

s kopretinou na hůlce,

svatebních závojů a písni

bezvěrce;

prince v kouzelném.

Ospalých spáčů v počátcích mejdanu,

rytmických pláčů otvírám mozaiku,

ladnosti stínu.

A čaruji a čaruji,

kouzla štětcem maluji,

v hradní věži plné zrcadel;

A obraz dámy se otevřel –

jako zámek tajné pokladnice –

Uvnitř klíč, dopis a

prázdná nábojnice.