pod podemletými gilotinami
lebky lapají po destilovaném světle
nic skutečného nám není cizejší
než palčivý cukr z antiperle
cvakají čelisti dávnověků
falešné tóny chrupů zpuchřelých
postmoderněji než Umbertovi Ecců
je mi --- přečtu si Washington Post modernější než Blesk
neudeřitelné zásobování básněmi
prach sprostě zábavný obrací ony hroby
v nichž ležíme pevně zranění a zamčeni
přede vším co pro nás je --- Appolo logistika
však --- aby to nebylo příliš složité
aby tah na zábranku byl opravdovým kopem
řeknu vám tajemství
tajemství uražené múzy Periskopé
všichni jsme zprvu v sobě jakobýny
než před posledním soudem sebevědomí
splyneme svými s plíny s plyny
komínem sběhů od tančírny
a obláček vzdechů jediný autentický
unikne prudí uměliny --- sami nevíme ---
co bychom řekli na závěr nastalého kdyby
nejspíš… z bohatství spěchů (h)říh bublinek
za nás by vypovídal --- jak dokonalá nedokonavost!
Avšak --- zpět k onomu tajemství
Přeci tu nebudete poslouchat zadarmo!
Tak tedy jasně --- o čem pitvoří dech téhle básně?
o čekávání --- na studené noze
než dojdou ke zklamání --- jež je dohřeje
a podupávajíc nad těmito dojmy plavíme touhy
kde strach jsou připravené peřeje
jež netrestané zlo tu hltí proti nám
jsme zděšení svým nevýhřevným citem
a mezi věci ukládáme na seznam
kde jakoby na piedestale se tísní
mezi hmateriálem a oh!materiálem
lásky sladké hnilobytí --- krátké rozsudky ---
jako bití zpráskané osudem a málem
zjevujeme se v úlomcích trilobytích
než nás někdo úplně jiné objeví
|