pod podemletými gilotinami

lebky lapají po destilovaném světle

nic skutečného nám není cizejší

než palčivý cukr z antiperle

cvakají čelisti dávnověků

falešné tóny chrupů zpuchřelých

postmoderněji než Umbertovi Ecců

je mi --- přečtu si Washington Post modernější než Blesk

neudeřitelné zásobování básněmi

prach sprostě zábavný obrací ony hroby

v nichž ležíme pevně zranění a zamčeni

přede vším co pro nás je --- Appolo logistika

však --- aby to nebylo příliš složité

aby tah na zábranku byl opravdovým kopem

řeknu vám tajemství

tajemství uražené múzy Periskopé

všichni jsme zprvu v sobě jakobýny

než před posledním soudem sebevědomí

splyneme svými s plíny s plyny

komínem sběhů od tančírny

a obláček vzdechů jediný autentický

unikne prudí uměliny --- sami nevíme ---

co bychom řekli na závěr nastalého kdyby

nejspíš… z bohatství spěchů (h)říh bublinek

za nás by vypovídal --- jak dokonalá nedokonavost!

Avšak --- zpět k onomu tajemství

Přeci tu nebudete poslouchat zadarmo!

Tak tedy jasně --- o čem pitvoří dech téhle básně?

o čekávání --- na studené noze

než dojdou ke zklamání --- jež je dohřeje

a podupávajíc nad těmito dojmy plavíme touhy

kde strach jsou připravené peřeje

jež netrestané zlo tu hltí proti nám

jsme zděšení svým nevýhřevným citem

a mezi věci ukládáme na seznam

kde jakoby na piedestale se tísní

mezi hmateriálem a oh!materiálem

lásky sladké hnilobytí --- krátké rozsudky ---

jako bití zpráskané osudem a málem

zjevujeme se v úlomcích trilobytích

než nás někdo úplně jiné objeví