|
nelze uniknout mlhám snů a předpokladů
mrazem destilovaným deskám ledu
oddělujícím chronopády teplot
od nastavené tváře
přepisuji dokola epilog zmrzlé naděje
úkol nesvědomité učitelky vnad
tak ještě třistatisíckrát
a bude poezie dost a dost a dost a dost
v mnohých je pocit že se již přeřeklo
nastal čas pro postní vlastnivědu
kdy půstem po milence hlad
v bordelu řádně pojištěn
a se stvrzenkou na tzv. nezapomenutelné slovo
poddaňí z penísků a váhyň
vzpomínajícny archivů-katalogů běží
z voničkou udrženého
sotva čas na verš --- na laskavou paměť
jaké odstíny výrazů zářily
na oblohách jar v šedivostech lun
v úplňcích milosrdných slz
čím dál prolitých málo – dopád
a samota se úží na přípravu budoucností
bohaté aby přilákalo z výšin na rovinu
barbary –opět pyšně- bídu na bedrech snášející
| 
