|
nepřeju nikomu takové proudy
jež přinesl vánkodlak z drastikálie
když tak erózují nábřeží apokalypsy
a zasahují málem provokujícen
přeju prameny
stékající z vloček tvarové milosti
tání na pomezí polibku
tušení – že nádechem uvítán bude dech
přejme si navzájem nikoliv tentýž sen
přejme si okraje ze kterých pokaždé
vrátíš se – pozměněn
k stejnosti s plachým dnem
a dno ať neustupuje dopadům
když od radosti skáčem do bezpečné
syc vzdálenosti – ať odráží ---
jiným je každá stopa – dům
neticho není snad resignací nebes ---
jen utrpení rozkročená a vykřičená
prostory pohlcují dál k jeho echu
vyslyš co naříká doufající kantiléna
nebo nebude kam by tě převozník převez
| 
