Město už ztichlo,
celý svět,
snad šel už spát,
jen osamělá kavárna
do noci si bliká,
a klavír ozývá
se ztad.
Osamělá kavárna,
utopila se tu
v šeru tmy,
odcházíš po špičkách,
a ona ti na
cestu naposled
zabliká
a popřeje
krásný sny.
U stolu pár
unavených hostů,
a číšník se
tam proplétá,
u klavíru
stařičký pianista,
hledá tu správnou
melodii,
která pohladí,
a člověka
ve dveřích
přivítá.
Řinkot
rozbitého skla,
kavárna ke
spánku se chystá,
číšníci
vyhodí ožralé,
a ona zůstane
sama
opuštěná,
špinavá i
čistá.
Světla zhasla,
kavárna usnula
a nikoho už
nevítá,
stařík se sesunul
k zemi,
a kavárnu vyruší
jen sanitka,
co odveze
piano
i staříka.
|
