|
|
|
|
Nové nápady laskavého čtenáře - Michal Wievegh > Počet zobrazení:407
„Víš Míšo, kamaráde můj, překvapila mě tvá nová knížka. Jak že se to jmenuje? Nové nápady laskavého čtenáře? Víš co mě na ní zarazilo? Jak se v ní snoubí přímočarý cynismus s hrubými výrazy umocněný mnohdy primitivním tématem zaobírajícím se sexem. Já vím, řekneš, že jak sprostá slova, tak sex patří přeci neodvratně k životu. To já vím, ale přeci jen všeho moc škodí a mě připadá, že zacházíš do zbytečných extrémů a podrobností. Ne nic neříkej! Než řekneš, že jsem puritán a snob a že neumím mluvit otevřeně a přirozeně o tom, co je denně kolem nás, musím ti osvětliti, co již dávno víš, že mi připadá, že tvá kniha „Nové nápady laskavého čtenáře“ jsou jakési ironické koláže na motivy děl českých i světových spisovatelů a že jde o knihu volně navazující na úspěšnou knížku „rozverných nactiutrhačných“ literárních parodií „Nápady laskavého čtenáře“, kterou jsi vydal v roce 1993. Není-liž tak? Podle tvých vlastních slov jsou i tentokrát určeny každému, kdo má literaturu rád a nebere ji smrtelně vážně. Hele, tohle já všechno beru, ale stejně si říkám, že jsi to přehnal, že to s takovou tou něžnou a přitom originální ironií nemá pranic společného. Skoro mi to připadá jako pěkně poblázněné nezajímavé blábolení. Já mám k literatuře taky prostovážný vztah. Beru ji tak nějak různě, když mám vážnou náladu, tak si vyberu knihu, která mě rozesměje, a když mám takovou uvolněnou až rozvernou, tak si beru něco vážného ačkoliv mě taky napadají podobný hovadiny jako tebe, ale stejně bych se vyjádřil úplně jinak než ty, rozumíš tomu ne? Více poetičtěji. Sice jsi v jedné koláži nadhodil, že povídka která má hlavu a patu je známkou toho, že její autor má naprostý nedostatek talentu a do určité míry lze v tomto ohledu s tebou souhlasit, ale tentokrát mám pocit, že jsi svým talentem příliš mrhal. Nemyslíš?“
„Davide, a to co jsi mi právě řekl, myslíš zcela vážně?“ přičemž se mi Míša ostrým pohledem přivřených očí skrytých za lenonkami podíval zpříma pevně do očí. Z toho pohledu šel na mě strach a já znejistěl. Zřejmě chtěl číst v mých myšlenkách, což jsem mu rafinovaně nedovolil. Nasadil jsem raději úsměv, abych dodal svým dalším slovům upřímnosti.
„Né, to víš že né! Já si dělal legraci. Pojď, půjdem na pivo. Já tě zvu,“ a přátelsky jsem ho objal kolem ramen.
„Škoda,“ zaznělo z jeho úst zklamaně, „a já myslel, že to s tím mrháním talentu jsi myslel vážně.“
A pak jsme se svorně vyrazili opít....vložil(a) Breptal
Komentáře::
Thomas Hudson > 05-18...fajn...jinak Michala v nové podobě už taky nemusím :-), takže ted nevím jak udělat tu známku...tobě jedničku a knížce :
Rezi > 09-26...To jako mám brát vážně, že chodíš s Vieweghem na pivo, jo? Tak jestli jo, gratuluju, já bych s ním nešla ani na sodovku. On je mistr propagace, to se musí uznat a ta propagace prodává i jeho knihy, což mu přeju, ale připadá mi, že je přesto neustále ukřivděný. Soudě dle rozhovorů v novinách i TV.
Jinak se mi Tvou zmiňovaná kniha jako oddechovka celkem líbila. Zvlášť mne dostala parodie na Bukowského a na červenou knihovnu, to jsem se nasmála, ale jinak se dá říct, že při troše smyslu pro humor by něco podobného sepsal mnohý jiný autor.
|
|
Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený... |
|
|
