|
|
|
|
Balada O Georgu Henychovi - Paskov Viktor > Počet zobrazení:368
Kniha obecně ukazuje jak se lidé navzájem k sobě chovají.
Georg Henych byl houslařský mistr z Čech. Přestěhoval se do Bulharska díky tomu, že mu bylo řečeno, že si Bulharsko mistrů váží, protže tam není položena tak hluboká kultura a mistrů je málo.
Autor se s ním potkává poprvé,když jsou mu čtyři roky a jedenáct měsíců, aby mu Georg udělal osminkové housle - byl jediný,kdo mu je svolil udělat (ostatní odmítli tak malé housle vyrobit) - byl to starý známý otce. Podruhé se s ním potkal o pět let později, když ho přišli s otcem požádat, jestli by si u něj v dílně nemohli vyrobit kredenc, kterou žádala maminka po otci, aby se necítila aspoň tak chudě jako doposud (Matka byla z bohaté rodiny a rodina ji vydědila kvůli tomu, že si vzala otce což byl obyčejný člověk - autorova rodina byla v té čtvrti, ve které bydlela asi nejchudší z těch chudých). Starce (90 let mu bylo) našli na posteli bez výrazu - zrovna si vařil oběd - vodu s octem - otec ihned poslal pro doktora a ten zjistil, ze starec umírá hlady. Od toho dne mu Victor nosil každý den v kastrůlku jídlo a vůbec se o něho starali. Jeho jediný dva žáci se na něj - na jejich mistra - vykašlali v jakémkoliv ohledu ve kterém je otec požádal, i když měli oba prosperující podniky na výrobu houslí. Kdyz byla po měsíci kredenc hotová usmyslel si starec, ze nadešel konec jeho života a že tedy jako mistr musí vyrobit ty nejlepší housle. Zpráva o výrobě houslí se roznesla a najednou o starce budili zájem i jeho žáci - ve skutečnosti je zajímalo pouze jeho nářadí, které měl ještě po svém otci a také zvědavost, jaké, že to housle dělá, neboť věděli, že mají být jakési zvláštní (takzvané Viola d'Amore - housle lásky). Chtěli ho kvůli tomu i prohlásit za blázna, jen aby nářadí dostali, ale stařec ho odkázal Victorovi. Ten za ním totiž chodil den co den - stařec mu vytvářel jeho dětský svět a byli to vlastně jediný lidé, kteří se o něj starali - kteří byli jeho přáteli a on byl jejich přítel. Doba dokončení houslí se blížila a zrovna v té době přišlo Georgy, že se musí vystěhovat, neboť se dům bude stavět - náhradní bydlení mu nebylo poskytnuto díky jeho věku a vlastně i díky jeho sousedům ,kteří na něj byli strašně zlí - jednou na něj pustili i psa, který ho pokousal. Otec se snažil mu sehnat jiný příbytek, aby nemuzel do domova pro přestárlé, ale stařec se bránil a nechtěl o pomoci ani slyšet. Do domova odešel se svými "zlatémi" houslemy, které vyráběl pro pánaboha - měli opravdu zvuk jako žádné jiné. Z domova poslal pohé dva dopisy - z nichž druhý už jeví stav zoufalství a šílenství. Když za ním otec dojel, tak ho vůbec nepoznal - nevzpomněl si ani na Viktora.......pořád s sebou nosil ten kufřík s houslemi....přál si aby ho s nimy pohřbyli.
Viola d'Amore : Proč jsou housle veliké? Protože láska mistra je veliká! Nikdo na violu d'amore nehraje? Nehraje, protože se zapomnělo milovat. Mistr zapomněl řemeslo milovat. Zákazník zapomněl nástroj milovat. Housle zapomněli muzikanta milovat. Člověk zapomněl milovat sám sebe.
Kniha - hlavně dialogy - jsou psány zvláštním stylem, neboť Georg je Čech v Bulharsku. Mluví pomocí krátkých a jinak tvořených vět - což dodává knize "kadenci". Hodnotil bych výborně až přímo vynikajícně až na zmatený začátek, kdy se autor dostává k tomu, proč vůbec o Georgu vypráví - jak ho to napadlo - a podává to pomocí odstavců ve kterých přeskakuje z myšlenky na myšlenku - překousněte začátek a těšte se na skvělý zážitek....vložil(a) Thomas Hudson
|
|
Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený... |
|
|
