|
|
|
|
Alamut - Vladimir Bartol > Počet zobrazení:1414
Román s historickým pozadím líčí dramatický příběh démonického vůdce muslimské sekty asasínů z 11.století, který si vybudoval mohutnou pevnost Alamut, a jeho oddaných bojovníků,omámených vidinou ráje a hašišem. Kniha je beletrsitickou obžalobou fanatismu a rafinovaného zneužívání moci..
Alamut vznikl v roce 1938 a záhy se stal nejpřekládanějším slovinským románem. Jeho námět je stále aktuální nejen v souvislosti s událostmi kolem Usámy bin Ládina, ale hlavní postava bývá často srovnávána i s jinými diktátorskými typy: Hitlerem, Mussolinim či Stalinem. Důvodem úspěchu však není jen politická roviny, ale i čtivost a mnohovrstevnatost textu.
UKÁZKA Z KNIHY:
Vladimir Bartol
ALAMUT
„Abú Džafare, synu Abú Bekra! Vyřiď svému pánovi, Jeho Jasnosti emíru Arslanu Tašovi, toto: Alamut je dobře připraven na jeho přivítání. Vůbec nejsme jeho nepřáteli. Ale pokud tu bude okolo příliš dlouho řinčet zbraněmi, může se mu stát totéž, co se přihodilo veliteli jeho předvoje. Jeho hlava bude trčet na kopí tamhle na vrcholu věže.“
Abú Džafarovi se krev nahrnula do tváří. Postoupil o krok vpřed a tasil meč.
„Ty se opovažuješ urážet mého pána? Samozvanče! Zaprodanče Egypta! Víš, že nás je před hradem na třicet tisíc?“
Izmaelci, kteří tuto odpověď slyšeli, zarachotili zbraněmi. Vlna rozhořčení proběhla jejich řadami.
Hasan zůstal naprosto chladný. Zeptal se:
„Je u poddaných sultána zvykem urážet cizí velitele?“
„Ne. U nás je zvykem oplácet vlídným přívětivé.“
„Říkal jsi něco o třiceti tisících, které čekají tady před hradem. Ptám se tě: Přišli ti muži chytat kobylky nebo naslouchat novému prorokovi?“
Jsou-li izmaelci kobylky, pak jsme je tedy přišli chytat kobylky. O tom, že by byl někde v blízkosti nějaký nový prorok, mi není nic známo.“
„Takže jsi ještě neslyšel o jakémsi Hasan-e Sabbáhovi, který je pánem nad nebem a zemí? Kterému dal Alláh moc, aby živým otvíral bránu ráje?“
„Už jsem cosi zaslechl o jednom Hasan-e Sabbáhovi, který je velitelem křivověrců. Jestli mě tušení neklame, stojím teď před ním. Ale že by byl ten Hasan-e Sabbáh pánem nad nebem a zemí, o tom nic nevím, stejně jako mi není známo, že by mu Alláh dal takovou moc.“
Hasan vyhledal očima Sulajmána a Jusufa. Zavolal si je. Vystoupili ze svých řad a popošli ke schodišti, které vedlo na horní terasu. Zeptal se jich:
!Můžete odpřísáhnout při všech prorocích a mučednících, že jste byli živi a zdrávi a při plném vědomí v ráji?“
„To můžeme odpřísáhnout, Seiduno.“
„Přísahejte!“
Zřetelně a rozhodně vše odpřísáhli.
Abú Džafar by se nejraději rozesmál. Ale z jejich hlasu vyznívala tak pevná víra a tak hluboké přesvědčení, že ho až zamrazilo v zádech. Pohlédl na své pobočníky. Z jejich tváří vyčetl, že byli rádi, že nemuseli být v jeho kůži. Bezpochyby se nechal svést nesprávným směrem. S jistotou o poznání menší než předtím pravil:
„Nepřišel jsem, pane, abych se s tebou přel o náboženských otázkách. Přinesl jsem ti rozkaz Jeho Jasnosti, mého pána emíra Arslana Taše, a teď čekám na tvou odpověď.“
„Proč uhýbáš, příteli? Copak je ti jedno, jestli bojuješ za pravého nebo falešného proroka?“
„Já nebojuji za žádného proroka. Já jsem pouze ve službách Jeho Veličenstva.“
„Tak hovořili také ti, kteří bojovali ve službách jiných vládců proti Prorokovi. Proto byli potom také zatraceni.“
Abú Džafar upřeně hleděl do země. Mlčel.
Hasan se ohlédl po Jusufovi a Sulajmánovi. Stáli jako přikovaní pod schodištěm a horečnatýma očima na něho hleděli. Sestoupil o několik schodů směrem k nim, sáhl pod plášť a vytáhl náramek.
„Znáš ten náramek, Sulajmáne?“
Sulajmán zbledl jako stěna. V koutcích úst se mu objevila pěna. Hlasem, který se třásl fanatickou blažeností, zamumlal:
„Znám ho, pane.“
„Půjdeš ho vrátit jeho majitelce.“
Sulajmánovi poklesla kolena. Hasan znovu sáhl pod plášť. Teď držel v ruce kuličku a podal ji Sulajmánovi.
„Spolkni ji,“ přikázal mu.
Pak se otočil k Jusufovi.
„Jusufe, byl bys šťastný, kdybych tě poslal na cestu se Sulajmánem?“
„Ach… Seiduno.“
Jusufovi se rozzářily oči štěstím. I jemu podal Hasan kuličku.
Emírovi vyslanci sledovali výjev s rostoucím neklidem. Záhy si všimli, že pohled obou mládenců byl stále zanícenější a nepřítomnější, jako kdyby hleděli někam do cizího, ostatním skrytého světa.
Abú Džafar se nesměle zeptal:
„Pane, co to má všechno znamenat?“
„Uvidíš. Říkám ti, měj oči otevřené. Protože to, co se teď stane, se ještě v celých dějinách lidstva nestalo.“
Pak se slavnostně napřímil a hlubokým hlasem pravil:
„Jusufe, Sulejka čeká v ráji. Podívej na onu věž! Vyběhni na ni a skoč z ní. Padneš přímo do její náruče.“
Jusufova tvář se rozzářila štěstím. Po požití kuličky se v něm po dlouhé době zase rozhostil klid. Nádherný, blažený klid. Všechno bylo jako tenkrát, když se spolu se svými druhy připravoval na cestu do ráje. Jakmile zaslechl Hasanovy rozkazy, otočil se se jako na obrtlíku a rozběhl se k věži s holubníky.
Hasan se pak uprostřed hrobového ticha obrátil na Sulajmána.
„Máš u sebe dýku, Sulajmáne?“
„Tady, Seiduno.“
Tři vyslanci bezděky tasili meče. Ale Hasan jim s úsměvem pokynul.
„Vezmi si náramek! Bodni se dýkou do srdce a v téže chvíli jej budeš moci vrátit jeho majitelce.“
S divokou radostí popadl Sulajmán náramek. Přitiskl si ho k hrudi, zatímco druhou rukou si mocným rozmáchnutím vnořil dýku do srdce. Ještě celý zářící štěstím se s úlevným povzdechem svalil k zemi pod schodištěm.
Tři vyslanci a také všichni, kdo stáli nablízku, oněměli hrůzou.
Hasan, bledý a s unaveným úsměvem, ukázal na tělo.
„Přijďte blíž a podívejte se,“ pravil vyslancům.
Váhavě ho poslechli. Dýka vězela až po rukojeť v mládencově těle. Tenký proud krve zbarvil bílý oděv. I po smrti se na jeho obličeji zračil šťastný úsměv.
Abú Džafar si protřel oči.
„Ach, všemohoucí Alláhu!“ zvolal
Hasan pokynul kleštěnci, aby přikryl tělo pláštěm. Pak se ohlédl směrem k věži a ukázal na ni.
„Podívejte se tam!“
Jusuf právě celý udýchaný doběhl na věž. Srdce mu prudce bušilo. Strážci na ochozu věže strnuli zděšením. Jusuf se rozběhl k ochozu. Pod sebou spatřil moře paláců, věží a kupolí. To všechno v těch nejživějších barvách.
„Jsem orel! Zase jsem orel!“ zašeptal.
Zamával rukama. Zdálo semu, jakoby mu skutečně narostla křídla. Prudkým pohybem se odrazil do hlubiny.
Těžké tělo dopadlo na zem a ozvala se tlumená rána.
Koně, kteří stáli nablízku, s divokým zařehtáním uskočili. Klopýtali o sebe a vnesli do řad nepokoj. Jezdci je krotili jen s obtížemi.
„Běžte a prohlédněte si tělo,“ vybídl Hasan vyslance.
„Viděli jsme dost,“ odpověděl Abú Džafar. Jeho hlas byl doposud zcela vystrašený.
Tak tedy dobrá, Abú Džafare! Svému veliteli vyřiď jako mou odpověď to, co jsi tady viděl. A řekni mu ještě jedno: je pravda, že tvé vojsko čítá třicet tisíc mužů, ale takoví dva tam chybějí. A co se týče velkovezírovy pohrůžky, řekni mu, že o něm vím něco velmi závažného, co se on dozví za šest, možná až dvanáct dní. Pak ať si vzpomene na mě a mé poselství… Šťastnou cestu!“
Přikázal, aby přivedli vyslancům koně. Abú Džafar se se svými pobočníky hluboce uklonil. Hasan dal pokyn k rozchodu. Jeho strážci odnesli těla s sebou. Pak se vrátil s doprovodem na svou věž.
Vydal Albatros 2004, cena asi 200,- ale stojí to fakt za to !!!
...vložil(a) HACKMAN
Komentáře::
g morr > 11-02...chybí tam zmínka o překladateli. vlastně trochu bych i ocenil minimální info o autorovi, aspoń z jakýho pronároda je... poněvač to, že je jugoš dodává fanatismu, o kterej v knížce de, docela zajímavej rozměr, jak se řiká.
trošku mi nesedí i to, že to, co píšeš v úvodu, je jenom nakladatelská anotace. to by se mělo říct, že se cituje.
a pak by mě těšilo, kdyby tam bylo i něco o tom, že je to o Starci z hory, o kerym píše už marek póloviční z benátek... ju – a vyšlo to už 2003, ale to je vcelku drobný detajl
g morr > 11-02...sorry, nevzalo mi to odstavce, takže je to takovej slitek...
rabako > 11-08...četla jsem, je to super, co vic dodat, ... fakt knizka nevidanych rozmeru.... ! Neni nad to si precist o vsech drobnostech, ktere tam jsou a dokonale vybarvuji dnesni i tehdejsi mysleni lidi.... Super.
rabako > 11-08...g morr kdyz si najdes jinou "reakci " na stejnou knihu, kterou jsem nedavno vlozila ja, treba se tam dozvis jeste neco malo , mozna ze i to, na co se ptas...
čtenář > 11-09...rabakO: mně se to zdálo povědomý... a pak jsem se kouknul i hloubějc a viděl, že opakuju řečený.
ale stejně nevím, jestli upoutávka formou "seberu na stránkách nakladatele promo a přesunu ho jinam", je věc, která by se mi zamlouvala. ale budiš.
čtenář > 11-20...Souhlasim s tím, že info o této knížce zde je velmi prosté. Předpokládám že autor tohle dílo četl, takže se mohl trochu víc rozepsat...Jinak je to výborná knížka, přečetla jsem ji jedním dechem, všem kdo se zajímají o islám i fanatismus je rozhodně povinnou četbou.
|
|
Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený... |
|
|
