|
|
|
|
Černý mrak v bílém > Počet zobrazení:890
Černý mrak v bílém.
(Tibetská lidová poezie).
Přeložili Josef Kolmaš a Jana Štroblová.
Výbor uspořádal a doslov napsal Josef Kolmaš.
I.vydání - Květy poezie, sv.121, MF, Praha 1976
II.(opravené) vydání - vydal Augustin Milata, nakl. Scholaforum, Ostrava 2000
Ukázky, které vybírám, jsou z druhého vydání knihy a výběr je samozřejmě subjektivní.
No, měl jsem víc času, tak je ukázek trošku víc...snad jich není příliš. Snad by se zde spíše hodila kategorie "Pro radost".
Černý mrak v bílém
Písně pastevců
Mezi květem a včelou probudí lásku
vítr, když v lístcích odkryl nach...
Mezi chlapcem a dívkou probudí lásku
písně pastevců v pastvinách.
(z východního Tibetu)
Mládí
Mladá dívka
jak letní kvítí na louce
nad krajem se svou vůní vanout chce.
Mladý chlapec
jak volná ryba pod vodou
plyne a pluje sladkou svobodou.
(Z okolí Bathangu)
Ty překrásná!
Ty překrásná!
Tvé vlasy - černá přadena...
Tvář - luna v úplňku, v tmách ztracená...
Tvé oči blikají jak hvězdy v chladných nocích...
Tělo - stvol obživlý a sladce vláčný v bocích...
Škoda!
Čím dražší slzu perly moře roní,
tím nešťastnější je,
kdo nedosáhne pro ni.
(Z kraje Lhokha)
Křišťálová váza
Já jsem jak křišťálová váza -
průsvitná zevnitř, zvenčí průhledná...
Ty jsi jak hlíněný hrnec -
kdoví, co skrývá v tajemné tmě dna!
Mé srdce zůstalo u tebe
Pták letí vysoko u nebe,
jeho stín pobíhá po zemi.
Musel jsem odejít...
Co je mi?
Mé srdce zůstalo u tebe.
(Z okolí Lhasy)
A ty se jenom jednou podíváš
Cizí ať hledí třeba celý den,
s klidem snesu ten pohled láskyplný.
A ty se jenom jednou podíváš -
už zvedají se ve mně bílé vlny.
Písně těch druhých kolem hlavy mé
míjejí, minou, i když znějí známě.
Ale tvůj letmo zabroukaný tón
v srdci jak ruka poznamenává mě.
(Z okolí Nagčhukhy)
Ještě
Když vidím červenavou hlínu v hořkém sítí,
mé tělo ještě tvoje teplo cítí.
Když vidím zelenavou trávu, ještě v chvatu
mihne se u mne záhyb tvého šatu.
když na ruku mi padne kapka deště,
jak bych tvé ruky dotýkal se ještě.
(Z kraje Jü-šu)
Sen
Dneska v noci se mi zdálo
o mém koni.
Bujně, temně
ještě ráno mi teď v sluchu
pod kopyty duní země.
Dneska v noci se mi zdálo,
o mé staré brokovnici.
Ještě ráno mi teď v sluchu
znějí rány praskající.
Dneska v noci se mi zdálo
o mé dívce.
Jak vír vzduchu
mi ještě teď ráno slastně
její šepot šumí v sluchu.
(Z okolí Tao-fu)
Všecko jde
Mít dobrého koně
a nemít sedlo pro něj -
to jde.
Mít jaka statného
a nemít náklad pro něho -
to jde.
Mít ženu, co voní,
a nemít stan pro ni -
i to přece jde.
(Z okolí Tao-fu)
Sníh ve mně
Slunce, když můžeš v jednu chvíli
zahřát tak veliký kus země,
proč paprsky tvé nerozptýlí
ten sníh, tu zimu, co je ve mně?
Vůně tibetských sosen
Santalový strom z Indie,
ten můžeš uvidět jen v duchu.
A vůni sosen tibetských,
tu cítíš v každém doušku vzduchu!
Neklid
Nechoď do jiného kraje. Dny tam zejí,
jsou jak propasti a noci vlečou se.
Ne, to nekráčí tam slunce pomaleji.
To má v sobě tulák neklid bez konce!
(Z východního Tibetu)
Jediný květ
Na břehu kvítí se začalo
už v barvách tak opojných skvět!
Já jsem však s ostychem ukázal
na jediný bělostný květ.
(Z okolí Kchang-tingu)
Zjevení
Zjevení minul jsem po cestě -
voněla, krok měla laní...
Jako bych tyrkys byl nalezl,
tak zářivý, a pustil ho z dlaní.
...vložil(a) Pescatore
Komentáře::
HáDé! > 10-23...Mládí, Škoda!, Zjevení se mi líbí asi nejvíce.
Ale opět prosté, krásné verše! Verše korejských
mnichů mě sice oslovují více, svou duchovností,
ale i tato lidová poezie (stejně jako lidová
poezie v moravských písních!!!!!) upřímná
a jemná, mne oslovuje. Díky!
|
|
Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený... |
|
|
