|
|
|
|
O televizi - Pierre Bourdieu > Počet zobrazení:1219
Brněnské nakladatelství Doplněk se rozhodlo vylepšit neutěšenou situaci trhu s knihami o médiích. Budiž mu vzdán hold, jelikož mimo vyprodaného Mc Luhana, Postmanova bestselleru Ubavit se k smrti, který není k sehnání, několika učebnic (McQuail) a nic neříkající předražené knize Jana Jiráka Úvod do studia médií, jsou zájemci odkázaní na zahraniční literaturu.
Kniha je přepisem dvou televizních přednášek – Televizní studio a jeho zákulisí a Neviditelná struktura a její účinky letos zemřelého francouzského sociologa Pierra Bourdieu. Nakladatelství přednášky doplnilo o další autorovy texty, dodatek Nadvláda žurnalismu, doslov Žurnalismus a politika a zkrácenou verzi referátu Olympijské hry. Nakladatelé obohatili knihu o Malého průvodce francouzským mediálním kontextem, který popisuje některé pořady, jména a instituce o kterých autor hovoří. Toto vše se v českém vydání vejde do kapsy a dá se přečíst za jeden večer.
První přednáška začíná problematikou intelektuála (vědce, spisovatele, filosofa) vystupujícího v televizi. Bourdieu zdůrazňuje, že se rozhodl vystoupit jen za určitých podmínek: bez časového omezení, volný výběr tématu a bez toho, aby byl nucen ve jménu techniky nebo publika zjednodušovat. Naráží tak na fakt, že někteřým vědců jde o to být viděn, spíše než být vyslyšen (u nás toto předvádí TV Nova – pětivteřinový šot experta kývajícího hlavou). Autor tento jev neváhá přičíst narcismu některých intelektuálů, zvláště těch, kteří nejsou schopni o sobě dát vědět jinak než skrz televizní šot. Není ani divu, že kniha vzbudila ve Francii ohlas – autor totiž neváhal takové „celebrity“ jmenovat. Bourdieu však připomíná, že řešit tento problém bojkotem televize odporuje etice vědce, „úředníka lidstva“ (Husserl), placeného státem, jehož povinností je snažit se „vrátit to, co získal“ (str. 11).
Ukazujíce skrýváme. Mediální honbu za (leckdy nafouknutými, umělými) senzacemi autor přirovnává k triku eskamotérů – odvést pozornost o d podstatného. Pro televizi jsou malichernosti černé kroniky velmi důležité, odstraňují „podstatné informace, které by měl občan mít, aby mohl vykonávat svá demokratická práva“ (str. 14).
Cirkulární cirkulace informací. Liberální představa o tom, že z konkurence plyne různorodost je podle autora mylná, což lze doložit analýzou zpráv. Pod (poněkud zbytečně) enigmatickým pojmem cirkulární cirkulace informací se skrývá fakt, že novináři se neřídí tím, co se děje, ale o čem se píše u konkurence (Nikdo nečte tolik novin jako novináři – str.19). Výsledkem je pak homogenizace, všichni píší o tom samém. A nic na tom nemění to, že Francie je větší než Česko.
Podobným jevem je i to, co Bourdieu nazývá fast-thinking. Jelikož „expert“ nemá čas vyjádřit složitější myšlenku, musí myslet v „hotových názorech“ (Flaubert). Má jistotu, že bude pochopen, protože neříká nic nového a všichni ví oč běží. Rychlomyslitelé tak „nabízejí kultruní fast-food, před-žvýkanou, před-myšlenou kulturní stravu“ (str. 25). Celou absurditu dokresluje to, že každá televize má své kuchaře „na zavolanou“, kteří jsou hotovi rychle uvařit jeden z předepsaných receptů – „jsou to povinní mluviči, kteří televizi osvobozují od hledání někoho, kdo by měl opravdu co říci, tzn. často mladých, ještě neznámých, zapálených pro svůj výzkum s malou chutí chodit často do médií“ (str. 25).
Tématem druhé přednášky je analýza žurnalistické pole, zjednodušeně: světa novinářů. Bourdieu poukazuje na nízkou míru autonomie, tedy nezávislosti v kladení pravidel. V naší zemi, kde mediální radu volí poslanecká sněmovna podle stranického klíče a kde ředitel komerční televize, stíhaný kvůli podvodu, míří do vod senátorské imunity, věc velmi ožehavá. Jelikož novináři nemají vládu nad tvorbou zákonů (i nepsaných) svého prostředí, vyznačuje se žurnalistické pole i tím, že neexistují žádné sankce, kromě sankcí právních – ty jsou však odvozené od norem stanovených zákonodárci. Novináři sami sobě žádné sankce nedávají, čehož příkladem je i případ pana Koreckého, který co by „nezávislý“ politický komentátor LN napsal před volbami nechutný článek pro erotický časopis o Haně Marvanové, samozřejmě pod pseudonymem. Když se k autorství přiznal byl vyloučen z LN, ale nyní už pracuje v časopise Týden…vlastně: proč ne, prodat se umí dobře.
Svou prací Pierre Bourdieu pomáhá k odhalení problémů, mechanismů a zákonitostí světa médií. Doufá, že jeho práce přispěje k tomu, že se s médii naučíme lépe pracovat. My všichni: posluchači, politici, intelektuálové a novináři.
Bourdieu, P.: O televizi. Nakl. Doplněk, Brno 2002.
Cena: 147 Kč.
...vložil(a) j'en ai marre
Komentáře::
čtenář > 08-02...Jak to zní z převyprávění, tak jde o běžné "odhalení zkaženosti" médií, které snad bylo šokující jen tím, že ve Francii ukázalo jmenovitě na mediální "experty".
Ono u nás by se takových jmen také našlo, stačilo by se podívat. Příklad nejpříkladnější: Zdeněk Mahler, se všemi klady i zápory, které tato příkladnost přináší.
Druhá část vypadá zajímavěji, ale jinak tam podle tohoto souhrnu není o moc víc, než se člověk dočte v McQuailovi.
No, přečtu si to, abych věděl, co a jak...
Okino
|
|
Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený... |
|
|
