|
|
|
|
Pohodlný život, Veškerá poesie O.W.-NOVÉ KOMPLETNÍ - Oldřich Wenzl > Počet zobrazení:405
Židovský básník Oldřich Wenzl byl jedním z největších surrealistů v Čechách. Pro svůj židovský původ byl utajovaný. Svým přátelům říkával:"Přijeďte za mnou do hlavního města Mělníka!" Ani vážná nemoc jej neponížila na "pidibásníka". Spíše naopak. Léta strávená v nemocnici popisuje s nadsázkou a humorem. Nejlépe obrátil tragiku básních, např. - když mu v nemocnici nasazují čelenku, ale on je skromný a po nikom nic nechce...
Na závěr si dovoluji přiložit i pár jeho básní... (Shodou okolností jdu příští týden do jedné židovské synagogy u Čáslavi dělat reprízu mého pořadu: "Pohodlný život OW")
O L D Ř I CH W E N Z L
...Báseň, o níž jsem dlouho snil...
Již brzy přestanu psát básně
Je to příliš drahé zaměstnání
A ztrácí se při něm potence
Budu stár 40 let
A budu musit zanechat krasavic a začít myslit na ženění
Ale stejně jsem mnoho neužil
A ještě abych se bál že místo poct zůstanu na ocet
To by byl již vrchol všeho
Také jsem měl úspěchy
Ale doplatil jsem na ně
Morálně
Mentálně
I momentálně
A teď mě to velice mrzí
Že přestanu psát básně
Že je to drahé zaměstnání
A že se při něm ztrácí potence
...Den mi nestačí...
Mám skutečně velice mnoho práce
A den mi nestačí
Vstávám ráno v pět hodin
A i ranní mytí je spojeno s předmětnými těžkostmi
Kdy čas rychle plyne
Po lázni se celý natírám karafiátovou vůní
Abych se líbil ženám
Poznávají mne zdaleka
Dle karafiátové vůně
Jako mladíček jsem si líčil rty
Cihlovou červení
To se již pro mne nehodí
Bylo by to další zdržení
A co s nalíčeným básníkem
Čas rychle plyne
A já mám mnoho práce
Před sebou
Čas rychle plyne
A den mi nestačí
...Důležitá slova...
Je mi lépe
Když mě oslovuješ
Miláčku
Než když mi říkáš
Paroháči
Je mi skutečně lépe
Protože jsem zdráv
A bohat
Pohybuji se jen třikrát týdně
K holiči
A několik kroků do restaurace
Beseda
Mají vyhrazené místo
Pro básníka
Klidného
Spokojeného
Bohatého
A zdravého
Když mu říkáš
Miláčku
A ne paroháči
...Těžko říci...
Ptala se mě jedna hezká dívka
Silně nalíčená
V minisukních
Pane básníku
Řekněte mi
Co to je
Příval krve
Velmi jsem se rozzlobil
A hned jsem jí
Začal tykat
A rázně jsem jí odpověděl
Mlč
A nemysli na takové věci
To jsem již rozřešil sám
A nikomu to zatím nepovím
Protože jsem rád
Že se mi již pátý rok
Lépe vede
...Život v básni...
Je mi jako bych pil
Nebo dlouho miloval
Poznám to podle skřípání nábytku
Modré barvy
Nebo řidčeji barvy zelené
Nemohu napsat číslo 6
A dodělat milostný dopis
Mám vůbec velice pestrý
Milostný život
Ale vůbec nemiluji
A přitom velice miluji
Ve chvílích kdy píši básně
A kdy tě nechci poznat
Narušila bys mou ustavičnou práci
...Můj syn zemřel a já jiného nemám...
Byl slepý jako skřivánek
Měl slepé nohy
A křivé nohy
Chodil
A modlil se jako čtyřválcový automobil
V průvodu četných nedělí
A pondělí
Chtěl být rýsovačem v Plzni
Nebylo mu to však dovoleno
Špatně slyšel
Jednou
V den úmrtí
Nepředstavil se panu bankéři
A tak za trest ožívá
Česky
Slovensky
A částečně německy
Ožívá slovy
Studenti nedělejte hluk v městě
Císařská legie tam nemůže spát
Pod olejovou lampičkou
Je to už rok co se vrátil z kriminálu
Byl prostý a tichý
Oběd mu trval jen 1/4 hodiny
Razítkoval své sny banální štampilkou
Na bílé a zelené karty
Protože měl křivé a slepé nohy
Nijak se ho netýkalo
Že zavřeli sokolské tělocvičny
A protože měl křivé a slepé nohy
Nijak se ho netýkalo
Když je zas otevřeli
...Z pozůstalosti...
Na otcově pohřbu
Řekla mi paní baronka
Oldíku Oldíku
Vypravil jste fotrovi
Krásný funus
Ani si to od vás nezasloužil
Zasloužil nezasloužil
Ale nikdy jsem ho zaživa
Nevyplácel
A matku také ne
Přestože mi to přátelé radili
Že matky mají se vyplácet
Dokud jsou mladé
Ale pro mě se to nehodilo
Moc brzy umřela
A někdo mě živit musil
Neb jsem velice náročný
Tady je menší město
Musil bych platit
Ušlý zisk
A na vyhazování nemám
To tak
...Lento...
Noci bez noci
A dny bez dne
Ale jsem to pořád já
Neporazitelný
Nevyhubitelný
Z horečky se probírám
Stále volněji
A tížeji
Ale jdu
K úžasu všech
Svěží
A rozesmátý
Vidím ženu
Hezkou a obnaženou
Jež hodila do moře
Své šaty
A své prádlo
Byl to hloupý vtip
Ale nezlobím se
Něco se musí vydržet
Jsem to zase já
Neporazitelný
Nevyhubitelný
A to se nedá nic dělat
...Rozházené kopretiny – věnováno Radimu Vašinkovi...
Vždycky mě zajímalo tajemství černých psů
Kteří kouřili
A tajemství bílých jeptišek
Zažehujících pochodně
Ale ne tajemství mušlí
Jež mluvily
Nebyl jsem romantikem
Ale poznal jsem Evropské paláce
Mající 5 odborů
Odbor 1 – sólisté
Odbor 2 – orchestr
Odbor 3 – balet a ostatní umění
Odbor 4 – Centrála
Odbor 5 – Ředitelství
A pak ještě palácové akademie
Pro adepty na členství
Na příští funkční období
Pak jsem poznal holčičku – básníka
Naříkající v kouzelných obrazech
Z éry rozvinutého kubismu
A v jiných podobách
Naštěstí léta plynula
Já zemřel a dívka se provdala za známého sochaře
Ale Otec Ubu je dále mou nejmilejší divadelní hrou
Již nejsme nešťastní
Náhoda nám přála
A slunce svítí
Podáváme si ruce k objetí
Motýli nás provázejí
K nakloněným horizontům
K večerům jež zhasínají
K míru spících očí
Na všech světových stranách
Na konci mých básní
...Žakelindě...
Neviděl jsem tvou noční košili
V níž by ses mi líbila
Není to obraz bídy a zmaru
Ale rozkvětu
A božího požehnání
Není to vůbec žádný obraz
K němuž běžím
Ulice a moře
Dvě zrcadla jedno proti druhému
Ale o nich nevím
A nic vědět nechci
Protože ráno je moudřejší večera
Vyvozuji z toho důsledky
A všechny
...Čisté zrcadlo...
O Martinu Kolečkinovi
Říkali všelicos
Dobré i zlé
Že rád kouří
Zbytky cigár
Že utíká neznámo kam
Křičeli na něj
Rozličné rozkazy
Ale on je neposlouchal
Viděl jsem jeho ruce
Byly plné krve
Jednou se přiblížil k jisté ženě
A byl plný vtipu
Ptal se jí
Zda světlo jejích očí
Je na prodej
A že její hlava
Je plná trní
Raději se utišme
Neb ve vzdálenosti dvou kilometrů
Nastupují slabé děti
A usmívají se
A začínají tančit
Já začnu tančit s nima
Raz dva tři
A budeme všichni veselí
Raz dva tři
Raz dva tři
Raz dva tři
...O půl třetí odpoledne...
Martin Lopušník byl čtveračivý Slovák
Za války sháněl árijské doklady
U všech sedláků kde jezdil s dobytkem
A huboval na vše velice
O revoluci se ukryl do lesa
Aby se neprozradil
Nic nikomu nepovím
A co mám půjde se mnou do díry
Takových národ měl celou řadu
Lidé brzy zapomenuli
Kdo byl Martin Lopušník
A jeho dobrá družka
Jak ujeli sami do krajiny
Jak se všemu smáli
A moc a moc dlouho
...Tempo – oběma dítkám manželů Kunderových...
Teď to mám všechno lepší
Jsem veselejší a rychlejší
Kam to povede
Ani Amerika nemá moje tempo
Jen v lásce zaostávám
A bude těžké to dohonit
Neb špatně ráno vstávám
Ale odpoledne je mi lépe
Dávali mi čelenku na hlavu
Ale já nic nechci
Jsem skromný
Ale trochu pohodlí a pohody mít musím
Nebo mě Amerika předežene
A já za ní pádit nemohu
...Domovník nikdy nezívá v pravý okamžik...
Schody
Tisíce básníků
Využívati všech vašich možností
Za kteréhokoli svítání
539 228
Čísla
Patříte k mým básním
Jako domino na louku
Jako list k podzimu
Jako stesk
Jako zapomenout na tebe
Zaoblená beztvárnosti
--------------
TAK CO, TOTEMÁCI??? KDO SI POCHUTNAL? JE TO FAJN DÁT TIP JAKO NA TALÍŘI. BUDU RÁDA, KDYŽ ALESPOŇ NĚKDO NAJDE V O.W. SVÉHO OBLÍBENÉHO AUTORA...
RADANA (čaro)
...vložil(a) čaro
|
|
Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený... |
|
|
