Elegie a písně - John Donne (1572-1631) > Počet zobrazení:404
Obrázek vem si: sice loučím se,
tvůj jsem si vtisk však k duši - do srdce.
Je jako já - mrtvý - a bude víc,
až přízraky z nás zbydou, o to nic.
Až ošlehán se vrátím, na rukou
pleť od vesel a slunce rozpuklou,
tvář i hruď zarostlé a do vlasů
napadlý popel z hrůz a úděsů,
tělo, vak s kostmi, zevnitř zlámanými,
na kůži bílé skvrny prašiviny,
když soci vyčtou ti, cos mohla mít
s tak hnusmým chlapem (Může ze mě být!),
řekni, jaký jsem byl dřív. Řekni jim:
Bolí ty rány mě? Je mě snad míň?
Což rozum zatemnily mu, že teď
má rád míň, co rád míval na dohled?
Co na něm hezké bylo dojemně,
bylo jen mléko, jež jak nemluvně
tam sála láska: teď však sílu má,
že jí, co nezkušeným nechutná.
(JEHO PORTRÉT - překlad Zdeněk Hron)...vložil(a) Kajman
Komentáře::
čtenář > 11-28...Nečetla jsem to, ale ta ukázka se mi moc líbí, takže si tuhle knihu určitě seženu.
|
|
Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený... |
