Provozované WEBy:
Totem.cz
|
Čítárny
|
Český film
|
Seaplanet
|
Humor/Hry/Flash
|
Flash CHAT
Chcete svůj WEB? Napište nám
ISSN 1214-3529
Pátek 15.11.
Leopold
jméno:
heslo:
nové
Seznam kategorií
Vložit nový odkaz
TOTEM jako
výchozí stránka
KLIKNI ZDE
Editace odkazu na dílo,autora,místo
Základní informace
Název díla,knihy,sbírky:
Autor nebo název sídla:
Případný odkaz na WEB:
Kontakt na autora,sídlo:
Kategorie:
Obsah
Díla, knihy, sbírky
Autoři
Z vlastní knihovny
Knihkupectví
Antikvariáty
Ostatní
Podrobnější informace
"Když dojde ke kontaktu s jinou bytostí, je to vždycky smutné: náhle vidíme svou omezenost, bolest, strach a neodvratnou smrt. V tom spočívá podstata kontaktu. To všechno vidím, když se dotknu kočky a po tvářích mi začnou téct slzy."
Tahle kniha nejdřív člověka, který zná Burroughse jako autora Feťáka nebo Nahého oběda, pořádně překvapí. Žádné literární experimenty, žádné bizarní historky a šílenosti. Je to deník z poloviny osmdesátých let, kdy se autor usadil v Lawrence a poměrně poklidně tu žil. Deník člověka, který se učí žít s kočkami a skrz jejich chování poznává chování lidí i kočičí bytost v sobě samotném. Tenká knížka plyne klidně, tiše, s každou další stránkou víc a víc Burrrougsův rukopis poznáváme. Snové útržky se prolínají s melancholickými vzpomínkami, jednotlivé kočky připomínají postavy, procházející autorovým životem, občas se objeví sarkastický vtípek - pochopitelně na adresu amerických buranů se zálibou v zabíjení všeho živého, co jim nahání strach, někde sklouzne vyprávění do úvahy o lidstvu.
Kočka v nás je především smutná kniha, o vytrácení se magických bytostí z našich životů, o bolesti a o krutosti, a hodně hodně dojemná.
Vydala ji Votobia v roce 2002.
Jednoho dne, ještě před tím, než jsem si vzal domů svoji první kočku, jsem střílel ve stodole, když vtom jsem se podíval nahoru a na hromadě dříví, hned za terčem, jsem uviděl malé bílé kotě. Zasunul jsem bouchačku do pouzdra a pomalu vyrazil k hromadě. Když jsem přišel blíž, uviděl jsem tam kočku a tři malá koťata. Tanečním krokem se ke mně přišourala a položila mi hlavu do dlaní.
„Vidím, že jste čestný muž, šerife. Postarejte se o mne a o mé děti.“
Prostota toho gesta byla neobyčejně dojemná. Skrývala v sobě tisíce let kočičího mateřství: „Tohle jsem stvořila… víc už nedokážu… proto jsem tady.“