|
|
|
|
Prázdné hory jsou plné větru a deště - (Antologie básní korejských zenových mistrů). > Počet zobrazení:722
Prázdné hory jsou plné větru a deště.
(Antologie básní korejských zenových mistrů).
Ze sinokorejských originálů vybrala, uspořádala, přeložila, komentářem a poznámkami opatřila Ivana M. Gruberová.
Vydalo nakl.DharmaGaia v Praze roku 2002.
Vzhledem k novému upozornění na antologii od HáDé!, dříve též Albirea na Písmáku, jen tak pro potěchu vkládám pár ukázek (dříve byly na P.)
Prázdné hory jsou plné větru a deště
Čingak Hjesim
(1178 - 1234)
V noci
Borovice ševelí ve větru,
voda hučí mezi kameny.
A když se za úsvitu vytrácí měsíc,
kukačka jasně volá na hory.
Toulám se v horách
Sejdu k potoku a umyju si nohy,
vzhlédnu k horám a projasním si zrak.
Už nesním o světě slávy a hany.
Co víc si mohu přát?
-
Wongam Čchungdži
(1226 - 1292)
Čtyřverší
V bujném lese je ptačí zpěv radostný,
do hlubokého údolí lidé zavítají jen zřídka.
Můj sen se točí kolem ledového vodopádu,
jenž se řítí dolů,
můj zrak vyprovází cár mraku, který letí pryč.
-
Verše vděčnosti pro pana Čchöa, který mi poslal čaj a kadidlo
Útlý jeřáb svým ocasem potichu vynáší měsíc na
vrcholek borovice,
svobodný mrak lehounce popohání vítr nad
průsmykem.
Takové věci jsou přece na denním pořádku,
tak proč o nich žvanit pořád dokola?
-
Pekun Kjongham
(1299-1375)
Přebývám v horách
(2)
Nepovstane-li ani jedna myšlenka, zjeví se celek.
K čemu bych ho jen přirovnal?
Měsíční svit pronikající vodou je prázdný, a přesto
ho vidíme,
zrcadlo oproštěné duše odráží svět, a přesto je
stále prázdné.
-
Tchego Pou
(1301-1382)
Hory v mracích
v bílých mracích se tyčí modravé hory,
v modravých horách se kupí bílé mraky.
Jak se tak dnes a denně přátelím s mraky a horami,
je mi blaze a není místa, které bych nenazýval
svým domovem.
Kameny a vody v potoce
Jedno uplývá a druhé trvá.
Jedno mlčí a druhé hučí.
Kam se to vrací se zalykavým nářkem?
Myslím, že na daleké nebe. To zná jen jedinou
barvu.
Ounovi
Své celoživotní ambice
a nekonečno světských záležitostí
odhazuješ jediným mávnutím rybářského prutu
do jasného zrcadla hladiny dlouhé řeky.
-
Naong Hjegun
(1320-1376)
Orchidej v údolí
Ze skryté hloubky skalních rozsedlin
se line zvláštní vůně, jsou jí plné borovice
u potoka.
mezi vrcholky hor, které se vynořují jeden
za druhým,
se najednou rozvila květina a celý svět kolem!
...vložil(a) Pescatore
Komentáře::
HáDé! > 10-16...Tyto básně korejských mnichů, kteří je napsali
v rozmezí 12. - 20. století, jsou velice prosté,
ale naplněny duchovním nábojem! Jedna krásnější
než druhá. Mně se lípí např. tato vlastně osvětová:
Střetne-li se jeho blankytný pohled
s modravými horami,
ani zrnko prachu se mezi ně nedostane.
Jas přírody pronikne až do kostí.
Nač pak toužit po nirváně?
Pescatore > 10-16...Jo, jsem jsem z toho nadšený, co to znám (teda půl roku). Stejně jako z Výboru Trojzvuk - 3 čínských básníků Dynastie Tchang - Wang Wei ad....
Ta se dá ještě občas najít v Antíku, vyšla tak asi před 15lety. Nevím, bude-li to komu vadit, ale hodím sem ještě tu upoutávku na Tibetskou lidovou poezii...
|
|
Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený... |
|
|
