|
|
|
|
Člověk a řeč - Claude Hagége > Počet zobrazení:803
C. Hagége: Člověk a řeč. (Lingvistický příspěvek k humanitním vědám). Karolinum, Praha 1998.
Nabízím několik základních myšlenek z knihy významného francouzského jazykovědce.
– C. Hagége respektuje tradiční rozdělené jazyk-řeč (langue-parole), ale odmítá jak jednostrannou zaměřenost na jazyk jako abstraktní systém, která prakticky ignoruje dialogový vztah (jak to dělal Saussure, strukturalisté nebo generativní gramatiky N. Chomského), tak jednostrannost pragmatiky (Austin, Griece, Searle). Jazyk se realizuje (a taky proměňuje) prostřednictvím řečové aktivity – jedná se tedy chování regulačního charakteru, přičemž hlavním „regulátorem“ je právě jazyk ve smyslu langue. (pozn. v současné lingvistice se objevují stále silnější hlasy, které odmítají langue-parolové dělení)
Dalo by se to shrnout – to co můžeme pozorovat a popisovat jsou řečové aktivity. Ty jsou však nejen jednoduchými projevy langue, ale komplexem verbálních i neverbálních projevů. Jakékoliv vydělování langue či parole tak vede ke zkreslenému pohledu na řečové aktivity, které jsou (vedle psaných projevů) jedinou aktualizací jazyka.
– Jazykověda má zkoumat vše co souvisí s používáním jazyka. C. Hagége píše: „zajímat se o jazyk znamená zajímat se o člověka definovaného tím, že užívá jazyka.“ Tímto je zřetelně odmítnuto pojetí jazykovědy jako uzavřené vědy mající svůj homogenní předmět zkoumání (toto hledisko např. dodnes zastává N. Chomsky). Naopak je zdůrazňována potřeba interdisciplinarity (jak ji požaduje např. francouzský lingvista R. de Beaugrande nebo u nás J. Kořenský), přičemž zde není obava, že by se lingvistika „rozpustila“ v psychologii, sociologii či filosofii. Stručně řečeno, lingvistika má zkoumat jak člověk užívá jazyka (C. Hagége uživatele jazyka nazývá „psychosociálním nositelem výpovědi“) a má k tomu používat všechny dostupné poznatky.
– Jazyk a svět. Jazyk je chápán jako prostředek re-konstrukce světa, přičemž je kladen důraz na konstrukční funkci jazyka. Svět je zde předmětem myšlení, jak bude tento předmět uchopen záleží především na člověku používajícím jazyk. („Svět myšlenky nevyměšuje“) C. Hagége výslovně odmítá chápat pojmenování jako reprodukci světa („Dávat věcem jména není totéž, co dávat nálepku.“ dále pak „jejich prostřednictvím [tzn. slov] je okolní svět uspořádán do pojmových kategorií, tedy do kategorií, které nejsou nikterak vlastní povaze věcí.“)
Tento „způsob světatvorby“ je veden principem dvojího strukturování. První strukturování je postup, pomocí něhož se vytvářejí hierarchické abstraktní kategorie, které ve světě nemají svůj předmět – plurál, singulár, životnost, neživotnost, kvalita, kvantita, agens, patiens atd. V každém jazyce jsou tyto struktury odlišné. Druhé strukturování je vnitřní. Jde o zapojení prvků do systému interakcí mezi jednotlivými složkami jazyka (ať už na poli sémantiky, gramatiky či fonologie). Tyto vztahy „neodpovídají ničemu z vnějšího světa a v opozici k němu budují nezávislost jazyků jako modelů produkujících význam (smysl).“
– Jazyková relativita. Tento dnes už snad všeobecně přijímaný názor je dokumentován na četných příkladech různých jazyků – kultura a pojímání světa rozhodující měrou záleží na struktuře a vlastnosti toho kterého jazyka. Netřeba jistě zdůrazňovat, jak rozdílný musí být svět lidí používajících např. jazyk kalam, který má pouze devadesát pět sloves, z nichž se běžně používá dvacet pět, a světem naším. C. Hagége dále poukazuje např. na závislost Aristotelových deseti kategorií na výrazné verbo-nominální opozici staré řečtiny a pojmu „být“ (které některé jazyky prý vůbec neznají). Jazyková relativita není jen záležitostí lingvistiky, ale tuto hypotézu posilují i psychologické experimenty – z posledních viz. Özgen, Davis: Acquisition of Categorical Color Perception: A Perceptual Learning Approach of the Linguistic Relativity Hypothesis. In: Journal of Experimental Psychology: General. 4/2002, s. 477-493.
– Význam. Jelikož je jazyk chápán jako aktualizace projevující se v řeči, v níž dochází k neustále obnově významů, jsou výslovně odmítány významové invarianty. Tato představa má svůj původ (kromě snad věčné touhy člověka po jistotě, zde se projevující v touze po „ideálním jazyku“) v psané formě jazyka, která na první pohled implikuje pevné spojení jazykového znaku s určitým významem (ale i proti tomuto postoji lze postavit problematiku textové kontextuality, tzn. změnu významu slov svým okolím). Proti představě invariant a jasných významů mluví existence intonace. Ukázalo se, že nelze „v rámci jednoho jazyka stanovit u intonace obsah s natolik zřejmou ikonickou povahou, aby stejnou křivku stejně interpretovali všichni uživatelé jazyka.“ Tzn. zůstaneme-li u východiska, že budeme zkoumat konkrétní jazykové projevy a nikoliv nějaké uměle izolované výpovědi (které by se nám jistě lépe hodily do hypotézy invariant), musíme připustit neustálou tvorbu významových diferencí. Takto chápaný stále znovu produkovaný význam není postaven pouze na existenci intonace, ale i problematiky kontextu, kulturní způsobilosti, presupozic atd. a dalších tzv. neuvědomělých signifikací projevujících se při promluvě.
– Jazyk a logika. Je odmítán pohled na jazyk jako na logický systém. Nic takového jazyk není a ani nemůže být, protože jazyk není jen nástrojem rozumu, ale (a to snad především) projevem chování, v němž „se spojují afektivní a pudové představy s čistě kognitivními procesy.“ Jazyk nevytváří žádný soudržný systém omezení jako jazyky formální logiky. Máme-li např. z hlediska logiky ekvivalentní výpovědi „knihkupec prodal knihu rodičům“ a „rodiče koupili od knihkupce knihu“, nemůžeme už o ekvivalenci hovořit z hlediska jazykovědy, protože není vůbec jedno, kterou z výpovědí řekneme v konkrétní dialogové situaci.
...vložil(a) Čech_Radek
Komentáře::
nnnnnn > 09-24...:-) ;-) :o)))
nag Glögg > 09-26...dosti dobra kniha, vysla uz sice davneji, tusim, ze dnes je jiz nesehnatelna (mimo knihovny ;) jazykobedcum vrele doporucuji!
Čech_Radek > 09-29...Dá se ještě sehnat, např. v Olomouckém knihkupectví Studentcentrum.
|
|
Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený... |
|
|
