|
|
|
|
Stanice Tajga - Petra Hůlová > WWW > Počet zobrazení:3323
Je to zvláštní náhoda: Když Jáchym Topol před lety anoncoval svůj román z Mongolska, předběhla jej tehdy neznámá Petra Hůlová (1979) svojí prvotinou Paměť mojí babičce. Před několika měsíci se prozaik nechal slyšet, že jeho nová kniha bude „bílá“ – a „bílá“ je i právě publikovaná novinka Hůlové. Vyšla pod titulem Stanice Tajga v autorčině domovském nakladatelství Torst a jde o zatím její nejrozsáhlejší text: próza zabírá bezmála tři sta padesát stránek.
Vice http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=966&Itemid=1851
...vložil(a) HACKMAN
Komentáře::
ztratila > 09-19...Do jisté míry to má můj respekt, ale asi ve třetině jsem čtení vzdala.
Na můj vkus je to trochu nedokrvený, jak píše Radim Kopáč v tady citované recenzi, navíc - i když jsem někde četla, že se Petra Hůlová tentokrát snažila klást důraz na příběh, ne na jazyk - i tak mi přišel jazyk příliš výraznej, akcentovanej, dramatickej, že mi ten příběh úplně zdusil. A to mě vůbec nebaví.
Malke > 12-18...Přišla jsem, viděla jsem, byla jsem oslněna. Po téměř nečitelném Cirkuse (protože to je Paměť II., ve které nefunguje, co fungovalo v jedničce) a Přes matný sklo (hm, postavy se potácejí, životem, hm) Hůlová nabrala dech, nechala si charakteristické rysy, ale už to není manýra (taky odhodila značnou část svého podivného jazyka, který napoprvé překvapí, napodruhé nudí). S Kopáčovou krví nesouhlasím - v téměř detektivním příběhu byly postavy někým, o koho se člověk zajímá, je na něj zvědavý - co probůh chtít víc? Bylo to drsné, tajemné, tajgové. Palec nahoru. (Jistě, některé věci by jeden vyškrtal - například povstání, o kterém se mluví víc, než pak probíhá, imho bylo vnitřně nesvázané s ostatním, takové "jo, vlastně ještě to povstání, celou dobu se připravuju na to, že nějaké bude, tak o něm napíšu ještě jak probíhalo".)
mikina > 06-16...Sice až za rok od vydání se mi dostala do ruky, ale o to více jsem se těšila.
První třetinu jsem četla stylem poobědní literatury, ale pak mě další stránky zaujaly a rozuzlení jsem zvládla jedním dechem - nešlo se odtrhnout. Poslední odstavec mě dostal a svým způsobem mi nedal celý den spát, ikdyž jsem si od poloviny knihy takový konec domýšlela, stejně mě zarazil.
|
|
Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený... |
|
|
