|
|
|
|
Ariel - Sylvia Plath > Počet zobrazení:1147
"Zatrnout. Strnout ve tmě.
Potom nehmotně modrý liják vrcholů skal a dálek.
Lvice boží,
jak srůstáme v jedinou bytost,
oporo pout a kolen _ _ Brázda
se rozpoltí a letí mimo,ta sestra
hnědého oblouku
šíje, kterou nejsem s to chytit,
bulvy negerských očí
vrhají temné
udice a háčky _ _
žvance nasládlé černé krve
a stíny.
Něco jiného
mě vleče vzduchem _ _
stehna a vlasy,
šupiny z mých plat.
Vyloupávám se z šatů
jak bíla Godiva _ _
zmrtvělé ruce, mrtvá sevření.
A teď
jak jiskřivá moře šumím do pšenic.
Pláč dítěte
se rozplyne ve zdi.
A já
jsem šíp,
jsem rosa a letím se zabít,
zajedno s tím, čím jsem hnána
do rudého
oka, do kráteru rána.!
<
Za přečtení určitě stojí i její velice zajímavý životopis.. který byl poněkud drastický,smutný a tragický....vložil(a) čtenář > editovat
Komentáře::
Janeiss > 11-24...Vložila JANEISS:.. omlouvam se,zapomněla jsem to uvédst:))
egil > 11-29...Možná by stálo za to uvést, že sbírku Ariel psala S. P. v době těsně před tím, než si pustila plyn. Bylo jí přesně 30. Nebyla maniodepresivní, protože maniodepresivní člověk střídá euforie s totálními propady - její deprese byla setrvalá.
Tento duševní stav se samozřejmě odrazil na obraznosti autorky, takže místy by jemnocitné povahy mohly při čtení mírně odpadat. Stejně jako jde Skácel přesně po hranici kýče a veliké poezie (směrem do kýče ji nikdy nepřekročí), jde Sylvia Plathová po hranici mezi geniální poezií a výhřezem. Naprosto neuvěřitelná je intenzita veršů, psaných člověkem na pokraji... Některé pasáže jednotlivých básní jsou zmatené, obraznost je nepřehledně rozevlátá, jiné jsou ale neuvěřitelně silné a výborně napsané. Rozhodně tuto autorku doporučuji každému.
hermit > 12-02......já se připojuju k egilovi a doporučuju taky Plathové román Pod skleněným zvonem a její obsáhlé Deníky... Když to čtu, mám pocit, že vlastně vůbec nezemřela, a pokud připustím, že už nežije, tak že nežila zbytečně, protože stvořila dílo (asi zčásti i mimovolně), který žije vlastní dynamickou existencí. Nečíst v depresi! Platjová nenudí, ať píše o sebebanálnější události, její ostré a hypercitlivé vnímání ji nakonec taky přivedlo k opakovaným sebevraždám. Číst Plathovou - a pak uvažovat, co to znamená psát až na dřeň...
The
nin-ex > 12-03...Jo, tohle taky naprosto doporučuju... poprvý jsem vlastně na Plathovou narazila v knize Sebevražda a literatura, bylo tam pár fakt mrazivých kousků, to nejsilnější se jmenovalo Máky nebo Vlčí máky...
blabolil > 12-05...Plathová Ariel napsala během jednoho měsíce na pokraji sil. Úctyhodný výkon, doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst Ariel, aby alespoň náhledli do jejích deníků, dá se z nich vyčíst
mnoho opdovědí na otázky, které si jistě položí
při čtení Arielu. Plathová byla sice vnitřně hodně
křehká, ale zároveň byla velmi ambiciózní a netajila se tím, že chce být slavnou, což se jí podařilo ač zaplatila daň nejvyšší. Myslím, že posmrtně udělená Pulitzerova cena jí právem za Ariel náleží. V jednom časopise jsem také narazila
na jistou konfrontaci poezie Plathové a jejího manžela, což je zajímavé. Těžko říct ,zda-li se muž Plathové zachoval, co se týče autorských práv
korektně, jelikož jak je veřejně známo Deníky Plathové podrobil značné cenzuře. Sám Plathové po její smrti psal dopisy, tuším, že vždycky k narozeninám, také zajímavé čtení. Jejich vztah
byl fatální a zároveň tragický, ale dnes už ani jeden z nich nežije, a tak za ně mohou hovořit pouze jejich slova.
Janeiss > 12-13...abych pochopila Plathovou ..musela jsem si nejdriv precist dodatek ke sbirce.Chystam se take na jeji roman a verim,ze bude stejne poutavy a tak "bezcitny"jako Ariel.
mifii > 01-29...
Sylvia Plathová(překlad Tomáš Hrách)
"Noční tance"
citace z ediční poznámky -
původně koncipována jako básnický rozhovor Plathové a Hughese (z důvodu problematického přístupu dědiců není možné vydat oba autory v jednom svazku) -
Texty jsou zoufalé, potrhané krásné (podtrhávají mi nohy svou jednoduchostí a pohybem na hraně)
V knize je přiložen ještě text Teda Hughese :
nemůžu odolat a vzhledem k tomu, že je zřejmě inspirován Plathovou (no, i kdyby nebyl)....tak ho sem vnutím -
"Tři dny o samotě"
Našla mu oči mezi breberkami
někde na rumišti a dala mu je
On jí dal kůži,
jako by ji rozhodil jen tak ze vzduchu,
a ona pláče pokorou a údivem
Přišroubovala mu ruce k zápěstí a zaskočené prsty
po ní teď překvapeně šmátrají
složil jí páteř, vycídil každý kousek
a vsadil na místo -
přetěžká skládačka, jemu však stojí za to,
zatímco ona se kroutí a vrtí a směje se, nevěříc
To už mu přináší nohy a připíná je,
aby se celé jeho tělo povzneslo
A on jí zatím vysoustružil boky,
promazal všechny součástky, natáhl perka a teď
je leští a sám tomu nemůže uvěřit
Tak se zvedají ke světlu, je to tak snadné,
s každým krokem zkoušejí něco nového
Proto mu také uhladí lebeční kosti
a spáry zabrousí
a on jí spojí hrdlo s ňadry a podbřiškem
jediným vedením
Ona mu opatří zuby, zapustí je až k ose jeho těla
On jí na konce prstů nalepí kolečka
Ona ho prošije pevnou nachovou nití
On jí promaže jemná táhla úst
Ona mu vyřeže závity do zátylku
On jí zapustí rozkrok tam, kam patří
Oba jsou bez dechu radostí a výskotem
jako dva blátiví bozi
se válejí po zemi, kde se s nesmírnou péčí
dodělávají navzájem
mifii > 01-29...nějak se mi to tam blbě nacpalo - tak jsem si dala práci s tím abych ten text formátovala - chjo
mifii > 01-29...omluva za to, že jsem to tu tak zasekala - nakonec jsem z toho udělala samostatný odkaz - takže sorry
vlny > 02-14...souhlasím s egilem, faktem je, že její ariel je poslední dílo a to, že je tak vyhrocené, může být důsledkem, a zřejmě i je, její deprese, nicméně takové noční tance..nebo próza Pod skleněným zvonem...ale to už připomněl hermit...takže není co dodávat...
Inuška > 12-17...Děkuji za typ. Tuto knížku si určitě přečtu...
|
|
Pro vkládání komentářů je nutné být přihlášený... |
|
|
