něco se mi líbí víc, něco méně, např. "na jevišti nicoty nedostal jsi roli", to jako že musí existovat, asi, no, ale je to takové obecné - místa, kde je obecno tvarováno v  konkrétnu (ptáci, s cigaretou se loudáš pod lampou vědy, šije lásku na míru, kam ukryje se věčnost), jsou podle mě lepší

4+

tvou zprávu čtu, možná chybně, jako naznačení, že jsem něco neprožil a že jsem racionální intelektuál jakožto opak intuitivce

myslím, že takové kategorizování je právě ve slovech, s jejichž účinností, jestli to chápu, polemizuješ.

co kdybych si zase já myslel, žes neprožil něco, co myslíš, že jsi prožil?

Zruš dělení na verše a máš z toho slohovou práci v pásmu průměru.

3+

něco v tom je. i vzhledem k tomu druhému textu

4-5

zuby nechal kosit stonky - to mi nepřípadá nejlepší vyjádření

jich, ji, taky nic moc, i když pominu, že jsem to nakonec pochopil

stylem je mi to sympatické, ale asi bych našel jeho lepší příklady

celek mi připadá horší než jednotlivosti.

dobrá vůle existuje ve slovech a nikde jinde. přitažlivost je ještě před slovy, ale z tmy se zjevuje až ve slovech. toť můj názor, za nímž si stojím, takže je zbytečné se o něm dále rozepisovat.

volba slov je prostředníkem! jinak by stačilo tvé foto, krasotinko.

ale dobře, vnímám to jako text o mlčení, o tom žádná. bla...

ano, raději strčit pořádný klacek než zabít, v tom se myslím shodnem.

tohle hodnotit nesnadno, nesnadno do toho pronikat, takže nevím, jestli třeba nemastný neslaný není moje čtení, ale např. ta první strofa mi připadá nějaká moc rozjetá, významově i obrazově

konec mě rozesmál, to je taková příjemná blbost (pro mě)

líbí se mi, že se tam drží významová linie a líbí se mi konec, který je pro mě výraznější než to předchozí

3-4

jistě, můžu to vzít z dobré i špatné stránky. rád to beru z obou současně a zkoumám.

ten poslední řádek mi připadá jakýsi popisný, plochý, což neznamená, že to tak připadá všem, třeba Olině. nebo to platí jen právě o tom "za řekami slov". to je snad někde na půli cesty mezi obyčejným prožitým konstatováním (o němž bychom se asi ale vůbec bavit neměli) a básnickým obrazem jako zprostředkovatelem... bla...

nemám rád básně o absenci slov, protože to je protimluv a výsledkem bývá jakási kuchyňská filosofie

sen - len, to je velmi nebezpečné použít, jinak asi viz macho

celkově ne ještě špatné, ale takové nějak dost málo osobité

trošku bych to otesal, oškrtal, aby to bylo takové jadrnější, ale náboj tam někde cítím

není to zcela blbé, jen takové zmatené, třeba klející zmáčení kanovníci se mi líbí, ale zase se nehodí k té naturalistické druhé strofě, už vůbec ne k těm pijavicím, které mi přijdou dosti hrubé na závěr

3-4