neverbální komunikaci vidíme do té míry do níž ji dovedeme převést na slova. co nedokážeme pojmenovat, to ani nevidíme. to samozřejmě neznamená, že před slovy nic neexistuje. musí tam existovat právě význam, který dává slovům smysl. ale bez slov je tento smysl nezachytitelný. vůle je nástroj čistě jazykový.

bez slov a před-slov (slov v jejich rodící se podobě) jsou naše city slepé, nespecifické, něha projekcí.

neumím to ještě zcela pojmenovat, tedy i mě smysl předchází před slovy, ale ... hledám v součastnosti slova jako vyjádření "mé vlastní něhy" - a pochopení, zda-li se přece jen nemýlím.

jistě jsem se tu dopustil nějakých nepřesností a také jsem ti patrně nevysvětlil rozdíl mezi mým a tvým postojem. domnívám se ale, že tomu tvému rozumím. neverbální jazyk mě hodně zajímá. bez jazyka by jeho čtení ale bylo nemožné. hovoříš o před-jazyku, který existuje jen díky jazyku a má tendenci k němu směřovat.

díky za reakci šedému i anae.

anae,

bez slov, obecněji bez toho, co bys v nějakých znacích (třeba pohybu) rozpoznala jako něhu, bys o žádné něze nevěděla. něha je slovo, to, nač to slovo odkazuje, je bez toho slova (nebo nějakého jiného, jemu podobného slova) nepopsatelné, nesrozumitelné, neuvědomitelné.

vystupovat ze slov můžeš jen právě díky slovům.

Jsem udiven nad touto angažovaností. Grafika se mi k tomu dost hodí. Je to tak zvláštně (s tvým stylem jsem měl vždycky problém) monotematické.

překlep v "slyšíš"

Ústřední téma se mi docela líbí, ale nějak mu chybí začátek a konec?

3-4

Přiznám se, že jsem nepochopil, co si jde. Ty věci, které směřují k poslední stránce duše? A jestli má být poslední stránkou duše míněna smrt nebo nějaký konec, tak ke mně souznění nedošlo. Část s tygříkem, dudlíkem a čumáčkem mi připadá nevkusná. Grafika se mi nelíbí. Kdyby v básni zazněla jenom nějaká "brněnská nostalgie", snad by se mi to líbilo více. Toť mé osobní hodnocení.

Jednotlivé části mi většinou nevadí, ale celek mi připadá nějak libovolný, až samoúčelný.

2-3

Jazyk (včetně volby slov) na mě působí hodně hodně neuměle a jaksi vycpávkově. Líbí se mi, že nejsi upovídaný a nějaká atmosféra ke mně snad dolehla. Za ten jazyk ale nemohu jít výš.

Není to hloupé, ale nějak... moc filosofování, pro mě až trochu nanicovatě (viz pointu, například). Co se obrazů týče, osobně bych je pročistil, sevřel (například řemen mi tam moc nezapadá)

3+

forma působí neuměle a velmi nenápaditě (například ty inverze). myšlenka je pro čtenáře jako já také nenápaditá, což neznamená, že sis při tom nepotřebovala něco prožít.

1-2

celková nálada se mi líbí, ale obešel bych se bez schizofrenie či Atlantidy, které to činí příliš popisným (je zajímavé že Eukleidés na mě takto nepůsobí, asi že má pro mě nejméně hodnotící význam)

no, a malinko to postrádá pointu, i když o tom ten text může být

4++

oceňuji stručnost ve prospěch poselství, které je  poměrně jednoduché, ale pro mě pravdivé

bez takových rýmů by se to ale možná obešlo... i když se dá předpokládat, že to na nich vzniklo

beru spíše jako dobré cvičení

4-5

líbí se mi ten realismus. někdy je tedy přepísknutý, úmyslně nebo mimoděk (4. a 5. řádek).

v pokornou prosbu, to asi není správně

5-

takové ztvárnění koloběhu života se mi nelíbí

První tři řádky se mi líbí dost, připomínají mi Rorschachův test

další dva řádky mi připadají popisné

Jsme tam, kde jsme byli...

něco se mi líbí víc, něco méně, např. "na jevišti nicoty nedostal jsi roli", to jako že musí existovat, asi, no, ale je to takové obecné - místa, kde je obecno tvarováno v  konkrétnu (ptáci, s cigaretou se loudáš pod lampou vědy, šije lásku na míru, kam ukryje se věčnost), jsou podle mě lepší

4+