vymaž si nejprve text uvnitř příspěvku pomocí příkazu upravit příspěvek. poté smaž celé dílo pomocí seznamu příkazů dole na stránce se svými příspěvky.

ono nejde ani tak o to, co kdo říká a neříká. obvykle všichni (filosofové) implikují v podstatě i opak toho, co hlásají (viz např. obšírné poznámky k Saussurovu Kursu). někteří, jako Derrida, pak řeknou něco hraničního, co je svým způsobem pobuřující, ale svým způsobem podnětné, protože to hledá nějaké hranice, nutí to lidi k vyjádření.

obvykle ale všichni zastupujeme nějaký "imperativ", jde tu o významové jádro, nikoli tak obtížně pojmenovatelné hranice. mým jádrem je říci, že lidé neuváženě dělí své prožitky a chování na slovní  a ne-slovní. "o čem nelze nic říci, o tom se musí mlčet", praví Wittgenstein. nesouhlasím s Wittgensteinem, protože věřím, že cesta existuje, ale jen skrze pochybnost. skrze odříkání ve vězení slov - protože ti co se chovají neuváženě ve slovech hovoří o neslovech, to je protimluv. případně skrze činy, lámání mříží třeba.

odpusť, ale chovám ve své jistě omylné duši podezření, že tvé básnění je příliš často příliš lehké. lepí se na něm slova o neslovech.

jinak: slova jsou asi nejprototypičtějším příkladem znaků, proto to rovnítko. projevování nevím co znamená. projev může být cokoli, právě projev nějakého prožitku - který až dodatečně hledá slova, dává jim smysl.

a jedna má teze, jíž si tu ujasňuji - slova jsou médium smyslu. někdy ale musí dlouho čekat. mystický zážitek není útěk z tohoto světa, je to výzva k prožití mystického zážitku až ke slovům. na počátku bylo slovo. smysl se nám neděje, jako v mystickém zážitku, smyslem, ve slovech, mystický zážitek naplňujeme.

Země je pořád žhavý?

nemusím ovce, zvonečky

jinak je to dosti "zajímavé", jen tak dál...

líbí se mi ten výčet. konec mi naopak připadá nějaký samoúčelný (nebo jen něco zase nechápu)

na místní poměry asi 5-

že máš nějaké prožitky k nimž nyní nejsi schopna najít adekvátní slova ti ovšem věřím

sám cítím, že teorie, kterou tu rozvíjím je důležitá, aniž jsem schopen říci proč - ostatně není má orgininální ale odvozená ze post-strukturalismu

narozdíl od strukturalismu a snad i zde zveřejněných názorů se ale domnívám, že ony prožitky si dříve či později přejí dostat jasně slovní podobu, aniž by to znamenalo jejich konečné převedení ale spíše zinenzivnění významu, jeho zespecifičtění

má být řečeno to, že slova tedy nejsou nějaký od přirozenosti nás odvádějící civilizační výdobytek, právě tak jako pocity nejsou něco co je dnes již pouze kulturně determinované - a slova a to, co není slovní, tedy nelze stavět do kontrastu, jak to - podle mého názoru - Ti ve své poezii někdy dělá

(v průběhu výše vedené diskuse mě napadla analogie s podkorovými a korovými funkcemi mozku - kůra podkorové funkce překryla)

s tímto si šedé dovolilo souhlasit:

"neverbální komunikace je naprosto a zcela mimo tvou vůli. nevíš o ní. jakmile je ve tvé vůli, je již poznamenána slovy, nebo přesněji znaky. potom se pohybuješ někde na hranici."

dokážeš-li totiž například rozlišit, jednalo-li se spíše o příjemné či nepříjemné prožitky, už počínáš nějakou znakovou klasifikaci. pozor, za protoznaky (protoslova) pokládám už spouštěcí podněty zvířat, např. červenou barvu vánoční květiny, kterou zvířata neokusují

v pohádkách se vyskytuje scéna kdy dívka nebo chlapec spadnou do studny a dole je podzemní slunce a další svět, kde bydlí kouzelná bába

protože cítit něhu je příjemné. protože mě zajímá, jak dalece můžu prohlédnout případný omyl, který spočívá v tom, že si budu jen myslet, že cítím něhu - rozdíl mezi myslet a cítit neznáme, maximálně mu věříme, ale můžeme se mýlit. 

otevřít se, jen jestli se mi bude chtít.... ?

no a ty... žereš psy, vole?

Li Sien Ti mi dávala příklad se sny (totéž se týká pudů). ale proč se sny vykládají, aby je lidé pochopili? existuje dobrý a špatný výklad, ale dobrý ti zážitek snu zintenzivní. sny chtějí být vyložené v dobrém jazyce.

někdy se můžeme zabývat i obrazem nějakého snu (totéž se týká výtvarního umění), ale stejně... myslím, že když bude tahle fascinace velká a dlouhá, budeme se ji snažit pochopit... ve slovech

připadá mi, že lidská zkušenost si nakonec jazyka vždycky žádá.

a zároveň nikdy nevidím čistý obraz mimo jazyk. slova jsou filtr, kterými se na ten obraz dívám, vidím určité předměty, pojmenovávám barvy.

tím se neříká, že slovy to lze nahradit. jenom že to slov nezbavíš. i něhu, něhu jako slovo. o něze mimo toto slovo asi nelze nic říct - než že v ní věříme/nevěříme.

S Li Sien Ti jsme, jak jsem to pochopil, začali hovořit o tom, jestli se dá jednoduše vystoupit ze slov, zažívat mimo slova. podle mě ne.

jenom nehraje věk, co má sedy na své osobní stránce.

tamta kateřina šedá se narodila 1977 a žije v Brně, podle netu!

neverbální komunikace je naprosto a zcela mimo tvou vůli. nevíš o ní. jakmile je ve tvé vůli, je již poznamenána slovy, nebo přesněji znaky. potom se pohybuješ někde na hranici.

nad tím Můstkem musím přemýšlet. opravdu je vhodnější hovořit o znacích než o slovech. ta cesta existuje v nějakých znacích, jako kognitivní mapa už je znakem (více než třeba archetyp, je jednoznačně odlišná od jiných map).  nepřesně to tu nazývám slovem, ale myslím, že cesta od kognitivní mapy (obrazu cesty) ke slovu je - potenciálně - již poměrně jednoduchá.

jako důležitou bych ale viděl tu první větu.

proveď jednoduché cvičení: pokus se vystoupit zcela ze svých slov. ale myslím, že to nedokážeš.

ostatně mě slova v ničem nebrání. že někdy na něco nestačí, může svědčit o mé nedokonalosti, ne jejich.

případy ke zvážení: Hellena Kellerová než se naučila hmatovému jazyku. mystici.