díky za reakci. chci říct, že... člověk potřebuje zrcadlo, aby o sobě věděl, aby se zakoušel. jinak by byl jak ono miminko, které se, když má hlad, zmítá hrůzou, že takové už to bude napořád. nechci říct, že jazyk je pro naši zkušenost určující, ale že ta se v něm přirozeně zrcadlí. dokonce i vztah mezi lidmi, který všichni, na tom se tuším shodnem, potřebujem, si žádá aspoň potencionální jazyk - abychom k sobě nebyli vázáni jenom slepě, pudově.  vstupujeme do slov, slova uzpůsobují naše prožitky, ale my také uzpůsobujeme slova, aby řekla, co prožíváme. vstupujeme do slov a zase z nich vystupujeme. sublimujeme slovy, co je nevyslovitelné. tak to cítím, i když to říkám - jinak to ani neumím. a je mi to příjemné, než to jen cítit a chodit neklidně kolem stolu...

Ti se omlouvám, jestli ji pod jejím textem ruším

v kontextu toho úvodu (četla?) je to takové zajímavé cvičení

ha ha (i ta zatím poslední)

i pro mne je to někde na hranici mezi laciností a něčím hlubším, ale i proto to může působit.

ale není to snad těmi slony...

Noc se omezila na pár světel,
trochu ulice a tím to končí.
I okno si na ráno chystá ty obrazy:
trochu mene, trochu tekel
a trochu provazy.

??

souhlasím.

ty kytičky vepředu by mohly být ještě ostřejší

moc hezké barvy

líbí se mi to

opět provokativní otázka. jako kdybych to určoval já.

ustlali si ubrusem - asi tam byl vážně ubrus, je to logické

nelogické se mi zdá to co mi tam prostě nezapadá, nedokážu to dobře odůvodnit, ale není to absurdita

že tam musí být ty varhany moc nechápu (ano, asi je to v kostele), ale jinak je to všechno logické, a přece poetické, nejvíc se mi líbí předposlední sloka a je to takové laskavé

Průmyslový básník, to sedí

4-5

trošku jednotvárná (ono to asi k té staromódnosti patří), ale ne špatná