myslím, žes "hraniční" definoval správně; s tím, že do jistý míry je i o tom přechodu z jedný fáze do další... pořád ještě netuším, zda se kamikadze woman naučí lítat - anebo bude chodit pěšky.

ale už se to rýsuje.

Úvodem chci říct, že každý Tvůj rozbor považuju za hodně inspirativní - přinejmenším mne pokaždé přiměje podívat se na to, co jsem napsala z naprosto odlišného úhlu... respectvie, z úhlu, který má s tím mým lecos společnho, občas i dospěje k podobným závěrům - a přece nachází detaily, které já jsem velkoryse přehlédla.

Troufám si tvrdit, že tahle báseň (spolu s předchozími dvěma) je "hraniční" - má dosud kontinuitu k tomu příběhu, o kterém mluví mezi řádky, ale už taky sahá do těch, co jsou o několik stránek, ne-li knih dál.

Přinejmenším autor je jim společný - ale i ten se mění.

Trochu neochotně - jakoby - a občas to sakra bolí.

Díky za Tvé názory a podněty.

Díky za tak zevrubný rozbor.

Víc než si můžeš myslet s tebou sohlasím - především ve věci nedostatečné energie k syntéze jednotlivých motivů.

Malér je, že nedostatek něčeho ještě neznamená chybějící vůli k tomu kterému kroku, ba právě často naopak.

To zní asi alibisticky, což.

S tím poskytováním záchranných pólů čtenáři (autorem) nemůžu souhlasit zcela - přijde mi poměrně legitimní brát poezii jako formu HLEDÁNÍ oněch pólů právě ve čtenáři, jakkoliv tady to zjevně asi nefunguje. Nevím, je-li to ovšem dáno právě uzavřeností a obecnou nesrozumitelností textů (ne každý si dá práci s rozklíčováním každého verše jako Ty), a tam, kde nikdo nečte ni nemůže nastat očekávaný dialog. Asi je to moje chyba, nevím.

To míjení.

V každém případě Ti moc děkuju za přínosný koment a omlouvám se za opožděnou odpověď.

... no, přijde na to.

To Ger.: veverčátko se zkrátka taky druhej den ráno seberá a odhopsá neznámo kam.

K žízni naruby - takovej ten pocit, kdy už po ničem netoužíš, neb ani nelze, není síla, touha, motivace - neplést s přesycením

propadlé za barvy obrazu je vlastně něco podobného v jiné smyslové rovině - prostě je jedno, jak nádherně bude ta věc vylíčena. je jedno všechno. radši ani nevidět.

tak asi tak.

nevím, má-li báseň vůbec smysl, je-li nutno vysvětlovat, co autor jak vlastně myslel, snad ano...

...hnojíš polámané růže  no, dobrý - příště.

Možná to kdysi kdesi mohlo zaznít (a co dnes už ne?) - ale ať jsem ta slova obracela jakkoliv, mně subjektivně zněla poměrně výstižně a k tomu místu textu patří.

taková ta donkichotská marnost, co chce řešit i věci poudálostní.

a navíc zcela neadekvátními prostředky - tak asi takhle.

každopádně díky - už je pohnojeno.

u dna je zima a bezpečně neviditelno ,-) ... a pak Květen, však víš.

clocan opouští republiku v půlce července... tak pak vyplavu a bude pré

co Ty, jak je?

... taky děkuju - F.Bílka znám v jiných souvislostech - tuhle mezeru budu muset co nejdřív napravit!!!

ad Vídeň - koukni na http://annabohaa.rajce.idnes.cz/ album Vienna 2 (ale mám tam i Olšany, Malostranský etc.)

Dík za Tvůj úhel pohledu.... jak poznamenáváš, text se místy hodně zužuje... ale mám pocit, že tady ještě snesitelně.

Možná to budu časem sama vidět jinak; kdoví.

vřele doporučuju.

a pokud budeš mít opravdu dost času, zkus i Zentral Friedhof.

úžasné sochy, hodně zvláštní atmosféra.

v tom případě chápeš správně.

tohle není čtení pro krasoduchy.