líbí se mi představa "zapomenutého prostoru".. moc hezká formulace.

 legrační je jak v tomto protojazyku dodržuješ svou formu 4+1 včetně třítečkového ukazovátka 4. a 5. řádku ...

jakoby jsi se pořád držel prostoru poetické figurace (umění = obraz v rámu).. i v abstraktní poloze.. ale v nějaké kolekci vedle ostatním "normálních" básní by působila velmi oživujícně s blahodárnou ironií právě v tomto úhlu pohledu, jak říká jedna z reklam na to právě probíhající pražského výtvarné trienále "toto je umění - toto není umění - toto je umění - toto není umění" ( v záběru několik totožných pisoárů) .-)

moc toho na netu není - koukni zde:

http://www.c3.hu/perspektiva/kiallitok/lesak/zoom.html?1

Díky .. .-) apropo s kobercem jsem taky spokojen, barva sedí úplně ideální by bylo aby měl orientální vzor.. vždycky mne uchvátí taková kulturní pikantnost jeko je  koberec s arabským vzorem před křesťanským oltářem v kostele na klečení :-) ale co bych chtěl tady vypíchnout je nearanžovanost.. prostš jsem při procházce chrámem narazil na Krista v igelitu.. byl to dost zvláštní pocit.. vyměňovat koberec z pod nohou jsem si netroufl, v kostele byl zákaz focení byla to rychlovka, než mne dohoní oko Vatikánu :-)

pokud má ta fotka nějakou výpověď tak v autenticitě - nepřikrášlení estetikou.. která je vždy trochu "plochá". Nějaké posuny do černobíla atd, by byly na tom námětu trapné a setřelo by to tu dokumentární sílu, která v kombinaci s absurdností (snad) oslovuje. Když převáží tradiční "vývarnost" leckdy se zničí "koncept" a věc se pak stane nebezpečně "papírovou" a zmanipulovanou ve prospěch "krásy". Ostatně nakoukneš.li do nějakých soudoběji pojatých fotogalerií, málokerá fotka je "krásná". Krásno jako takové je v soudobém světě dost problematizováno - ale to je na delší úvahu o rozporu povrchnosti estetiky, dekorativnosti a hloubce umění.

Jo tahle fotka je skutešně čímsi hrozná a to je její klad.

metoda dobrá, ale tak nějak mne odrazují ty hýřivé barvy