Básník usazený v teple u domácího krbu, je mrtvej básník. Třeba by se hodila měšťácká dormule: domáckej básník, mrtvej básník!

Ale inspirativní takovej básník může bejt, to zas jo. Jen s tím jedem po kapkách,,,, ať může ještě něco vytvořit...  

Krb neí špatná věc, ale oheň básníků-kočovníků to hold není, no. A navíc počestný a k tomu nažehlenou jistotu? Já raději pocestné... a k tomu se mi zdá, že smrt moc nažehleně nevypadá...

Ovšem: básníku! zní jako umravňující výhružka páně Vrchlického...

Ovšem to je tak mimochodně...jak to být asi nemá...

Vzhledom k tomu, že jsem z jižní (střední) Moravy, nepovažuji Sklepmistra za víno, ale za mučící nástroj.

Ovšem etruské víno jsem také nepil... 

Co třeba trochu jemněji, bez mrtvol??:

Doma ses dovídal,

že chodíš za Polkou,

přitom ty na dvorku,

mazlil ses s báchorkou...

Počkej počkej, jak odhalil? Já jsem celkem oblečenej...

S Horňáckem,ani s Dolňáckem nemám, myslím, nic moc společného, a že bys... ta osoba... na fotce...v tom šeru...ne, to myslím že přece jen ne... 

No, tak skučivá skočná to tedy je, to jo  

Super odlišení hlasů... 

Ovšem:

-"Nesměj se, bestie. / Nesměj se. / Vrať všechna hejblata"

-"Vždyť žádná nezbyla."

...je dost pěkná zběsilost surreálněběžná... 

Vše, co je živé a probíhající má v sobě rozpor, Hádé. Z rozpornosti se dá utišením přejít do souladnosti, rozpornost se dá také stupňovat v odpor a nesouhlas. To jsou ovšem jen dvě z možností. Já si vybral pro tu dvojici v básni přechod od rozpornosti a nesouladu k možnosti 

po svých stranách obeplutí vnitřních planet

jdou společně na hranici přílivu

a je jim nalezeně

až k pradávnu

na konci básně.

Nesrozumitelné? P(r)ohrát si?

Tím je myšleno její přičesání k racionální stravitelnosti...?