Rozhodně jsi to nemohl nikde jinde číst, neb jsem to vypotil včera. 

Díky.

Milej pane redaktore Petře. Až budete příště vyhlašovat své soudy (u kohokoliv) nad tím, co je "povídanka" (to je nějaká lit.kategorie či styl?) a něco označovat, dejte si laskavě tu práci a rozmyslete si, co říkáte.

Vymezení: "tlachání s několika poetickými obrazy" jsem v žádném Slovíku literární vědy nenašel a ani nevím, že by se v žargónu literárních redaktorů (jímž jsem donedávna jinde byl) nacházelo.

Jinak samosebou nechcete škatulkovat. Pokud jde o váš poznatek: "ani poezie, ani próza" rád bych vás upozornil (ne v souvislosti s touto mojí povídankou samosebou!), že existuje lit.útvar zvaný "báseń v próze" a kupodivu jsou o něm už napsány stohy knih (bohužel ne v českém jazyce). Také existuje lit. útvar zvaný Lyrizovaná próza. To jen pro pořádek v názoru na mýchání a neslučitelnost prózy a poezie.

Zdravíčko a  ať slouží. 

Jo, rovnej chlap superquentine. Čím se chceš pokochat v dané kategorii je tvá věc, ne moje. Jinak na sekundanta seš eště moc malej chlapeček. 

Tak jo quentine... jsem rád že máš taky starost o moji liter-pýchu (nebo psýchu?) a máš v tom jasno. Jinak si myslím, že mohu pro své dílko zvolit kategorii, která mu podle mne nejvíce sedí. Je-li zde část nebo celá redakce jiného mínění, a chce za každou cenu měnit u dílka kategorie, prosím.

Ohledně taškařice se ptej jinde. Už jsem počínání "tvůrce" komentoval, ale zdá se mi, že jsem ani nemusel. Jeho motivace je obdivuhodná. 

Myslíš toho chlapíka (či slečnu?), co z nich jejich vlastní smysl pro tvořivost září a co se jim tolik líbí má dílka, že jim věnuje výhradní pozornost? Jsem rád, že někdo dbá o to, abych nezpyšněl. 

Můj "vnitřní" cestopis je založený takto. Nejvíce se to blíží daným rozdělením na Totemu. Koneckonců jde o to, jestli dílo něco říká nebo ne a komu.

Pokud tady chceš vynucovat rubriky dle zavedenosti, tak prosím. 

Tyhle mé zápisy jsem zařadil podle toho, že v nich cestuji ve svém vnitřním světě a konám z toho cesto-pis a skládám reportáže.

Pokud je ti mizerně, omlouvám se přispěl-li jsem.

Nevidím ale opravdu důvod se řadit do rubriky "zpověď, pocity", kde si zase já představuji jiný obsah.

Není snad jedno jestli se to blíží próze, nebo čemu? Máš snad pocit, že jde o nějakou mystiku? Pokud máš pravomoc a chuť, tak klidně přeřazuj, já to dělat nebudu. Nevidím k tomu žádnej důvod.

No dyť jo Lian, TY si cestopis PŘEDSTAVUJEŠ jako popis vnější (ale dyť ten člověk, co takovej cestopis píše, je k těm zjištěním kolem taky dost subjektivní a zaujímá "zevnitř" stanoviska, ne? ) a já tu  PŘEDSTAVUJU cestopis převážně  vnitřní (ovšem s jistými vnějšími kulisami).

Jaktože nespecifikuju? No dovol! Hory s chýšemi, kaňony, řeky a dravci, pak zas středomořské zálivy a nakonec cesta vlakem...

Říkejme tomu třeba "Kus mojeho světa".  Píšu nestřízlivou reportáž (či cesto-pis) o místech, kde jsem byl a vyprávím v ní o tom, co jsem si z nich odnesl za zážitky.

Nejraději bych to zařadil do rubriky "možné reportáže".

Lian, nevěděl jsem kam to v rubrikách zařadit.

Vnitřní zpověď, no, to je pak všecko, ne?

Dycky jsem přemýšlel, co je to "opravdový cestopis", když se do něj furt míchaj autorovy osobní představy, tedy vlastně sebezpovědi...dojmů.  

Naty: koníčci zářící, hvězdy nádherné na nebi... řekli .....pravci.

Kde to jsme? V Nepálu, kině nebo v horské chýši? nebo všude a nikde?

Život ve svých projevech je též nesourodý a kolik tohoé člověk zároveň slyší, sní, hádá, říká, vidí...

Silná prožitím.

K názvu: až zpětně jsem přemýšlel, jestli jsem to už někde neslyšel. Jistě, může to být k "zahlušit" někoho. Pak jsem si vzpomenul asociativně, že Holan měl sbírku Záhřmotí.

Jinak promyšlené jsem neměl nic, čistá voda v řece... pod níž se probouzí sopka. Koláře ano i ne...moc jsem ho nečet.

Jenom připomínám, že ti kteří se svými stíny nechtějí hovořit mívají problémy mnohem mnohem větší...