Díky za korekci překlepu "fázích", opravím. "Jejích" tam je. Jen nechápu, proč se tu u té básně zabýváš sebou. No, to je ostatně tvá věc. Každopádně díky.

Ty nejseš jenom obyčejnej chudák... Je mi tě líto. 

No, snad časem pochopíš, s jakou jedovatostí sem chodíš...

Jenom otravuješ vzduch. Ano odplevelení, přesně o tohle se žlučovitě pokoušíš, co tě pamatuju. Bohužel aniž bys v literární kritice na to měl taky pochopením.

A to je teď asi tak všecko, co bych ti chtěl říct.

Ale...co si vlastně vysvětlovat s tebou, který k mým textům chodíš povětšinou dopředu s jedovatou slinou? Tady se vlastně nedá smyslupně diskutovat. Škoda mé předchozí reakce, nikam to (opět) nevede. Jen k pokažené chuti něco sem psát.

Už jsi někdy četl něco o postavách v básni, ve vyprávění? Chceš říct, že vodník, cikán či tulák třeba v Máchově básni hlásají jeho názory na svět? Tak proč se tak namáhal, když všechno jen on.  

Těžko říct, protože jinak bys nepsal voloviny, že se já mám co spojovat s nějakou postavou, kterou jsem nechal promluvit v básni jejím stylem. A jakou má tohle spojitost s životním pohledem autora na cokoliv? Četl jsem si tvou poslední báseň, a jen se musel usmát, jak uboze a dětsky si počínáš. Jak se "domýšlíš". Kde bereš tu samolibou jistotu, že ta tanečnice hovoří o něčem "mém"? A proč ji vůbec hodnotíš? Hloupě tady hovoříš akorát ty. Vidíš ideály, filosofie, mravní otázky, kde jsou jen promluvy postav básnického příběhu. Škatulkuješ bez jakékoliv opory, a děláš to už dlouho.

A když se ti nedostává argumentů, popichuješ. Oháníš se tím siláctvím výkřiků typu "kýč", "blbé" nechutné"... 

Obávám se, že jsi to jen a jen ty sám, kdo se tu staví za nějaké dotčené humanistické člověčenství, které bylo údajně v básni napadeno.  Zřejmě je nad tvé síly, abys pochopil nějakou snovou postavu v básni a neviděl všude jen ty své filozofie autora. 

Ale v jednom máš přece pravdu, nechávám hovořit své básně. Jednou je to obzor který kreslí Lin, jednou tanečnice v pescatoreho příbězích, příště třeba úplně jiná postava. Naštěstí nemusím kvůli postavám měnit pohlaví, vstupovat do strany, či cestovat na druhý konec vesmíru. Jaképak jejich ideologické spojování s autorem?  Charakter jejich promluv přenechávám k hodnocení tobě.

No prostě lyryk-ovina, co jsem mohl čekat. Nechápeš z básně nic krom svého umanutého ideologického skuhrání. Furt  astále se domýšlíš, že druhý musí něco hlásat. Asi ti nedošlo, že je to báseň (byť třeba ne povedená) a ne stranický profil filosofa.

Takový kecy! Implicitně.

Alespoň díky za upomínku, opravím. 

Neříkám, že to není regulérní. Je to pouze můj náhled na tuto báseň. Za sebe jsem to takto cítil velmi zřídka - hlásit se ke směru či autorovi. Považuji to za trošku básnicky nedospělé. Vím, že to tak bývá, co se dá dělat. Vidím v tom trošku omezení, odvolávat se takto, než abych nechal své psaní tomu, co mi samo přichází. Neříkám, že je to tady taky tak, ale bývá to dnes časté.

Výrazu "vědomě navazuje" rozumím tak, že se na něčí poetiku pověsím a ze samé sympatie ji začnu (po svém) tvarově "používat" jako určitý experiment, jako by šlo o nápodobu stylem, do které dosadím své prožitky a "obsah". Jistě, třeba jde o tebou zmíněný básnický dialog. Psal jsem jen k tomu, co jsem prožil u této básně. Čtenář nemusí znát miliony kontextů a záměry autora, když si čte jednu jeho báseň, a přece může vyslovit, jak na něj text zapůsobil.  

Díky za zajímavý pohled. Možná že to bude opravdu takový "malinký" Hyperionek.

K hovnu práce se vyskytuje povětšinou pohromadě s těmi, kteří si za každou cenu musejí brousit básnickou chuť na neotřelých a "zaručeně původních slovních metaforických výronech", aniž by měli sebemenší úctu k přirozenému toku promluvy a samotnému znění, protože zvuk (a při přednášení hlas) nejsou v básni žádné bezvýznamné haraburdí.

Poukazy na původnost, klišé a zvetšelé rekvizity mívají v ústech povětšinou kritici, kteří vidí důležitost spíš ve vlastních "výměrech", než aby jim ještě zbyla špetka pokory před zněním a sdělením básně.

No dobře, jenže hlavní nití té básně je změna mořeplavby a rybolovu na pouhé výletnictví, změna smyslu vázaná stejně tak k lodím a moři, jako k proměně osudů. Tvůj problém bude asi v domýšlení se něčeho, co se v textu vůbec neděje, nebylo tam umístěno v souvislosti se záměrem a osnovou.

Znovu opakuji: kde máš v básni (a ve tvém citátu z ní) "vnější pozorování zvrtaného údělu"? A kde máš jaký doklad nedostatku vciťování?

navíc sis vybral pasáž, která pro celek básně není vůbec tak klíčová, jak si namlouváš.

Jako vždy mezi námi, každý hledí jinam.

 To mám radost, že čas hraje někdy tak malou roli.

Idylka, ke které už schází jen jak ti dva ozdobeni věnci jdou ruku v ruce lukama po nedělní mši. Vlastně se nedá říct, že by to byla slabá báseň, ale je-li "silná" tak tím, co není ani ze života, ani z pohádky, ani odnikud... A na sen je ta věc slabomyslně idylkovitá. Navíc tahle rozněžnění "a la Reynek" mi přišla vždycky mimo mísu, rep. mimo autenticitu, s níž to žil a psal pan Reynek. Je následování a je nápodoba. To první bych bral, ale tohle na mne upřímně nepůsobí. Ave..

No, Pražákům a měšťákům vůbec se tohle asi bude líbit.