Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pátek 29.11.
Zina
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Co se má zobrazovat 
Příspěvky
Kolekce
Autoři
Poznámky
Vyhledat příspěvek
 Seznam všech rubrik
Seznam rubrik
Próza
Poezie
Zpovědi, pocity
Miniatury,blbůstky
Recenze, názory
Překlady
Fotografie
Výtvarno, kresby
Grafika
Comics
Multimédia
Mluvené slovo
Hudba
Film
Divadlo
Co? Kdy? Kde?
Mystika, filosofie
Citáty
Vtipy
Cizojazyčný koutek
Odpadkový koš
Soutěže na Totemu
  

  
 Zajímavé odkazy
 Redakce Totemu
 Seznam Anket 
 Společná tvorba
 

 Tvé další možnosti

 Publikovat nový příspěvek
 Publikovat foto, obrázek
 Publikovat formulářem
 NápovidaNápověda

 Pomůžeme, poradíme

Potřebujete-li radu, napište nám zprávu na redakce.totemu@volny.cz.
   


 
 
 
Poznámky u příspěvků od vybraného autora : 26.strana
 
Typ zobrazení: nejnovější poznámky vlastní poznámky poznámky u vlastních příspěvků
U příspěvku:Slaměný čas
whispermoonlite (Občasný) - 30.7.2009 > Pescatore> vidím, že si v podstatě rozumíme. zvlášť tam, kde píšeš o proměnlivosti, krystalizování světa a navazování obrazů vs. tendence k tuhnutí. to je taky jedno z mých témat. - že nejsi žena, tak já tomu uvěřím, i když, zas je vidět, jak mě to mate, i z těch textů bych usuzoval na ženu. ale co, skácel byl taky chlap. a Lin Sien Ti vydala kdysi nějakou sbírku v Hostu, ne? To jméno je mi povědomý. nebo sem si už tehdy špatně myslel, že je to žena, to by byl dobrej vtip. - jen bych upozornil na citovaný obrat. jednalo se o "nezapomenutou známou věc", to jest, v tý otázce se ptám, zda je možné přijít s něčím, co vypadá jako nový cokoliv a přitom po nějaké době nezjistit, že už jsme se s tím kdysi setkali, ale posléze na to zapomněli. to byl smysl tý otázky. - na závěr. ano spontánnost, to nepopírám, spontánnost vyplouvání zapomenutých obrazů. jedna z možností. jedna. pravděpodobnost se bude lišit mezi autory. kdybych měl bejt upřímnej, taky bych nemohl říct, že ze mě vyplouvaj jen přečtený obrazy, bez ohledu na skutečnost, asi bych to nepřiznal.
U příspěvku:Tančím...příběh
whispermoonlite (Občasný) - 30.7.2009 > jafa> aha, no jo, s tou citací máš pravdu, přidal sem tam g morrovi v duchu "mi" do "proč se líbí". tak to ovšem znamená, že soud implikuje, tak si to, prosím, oprav v mým komentáři, kde to mění výrok. takže je možný, i když to g morr nevyjadřuje explicitně, že zaměňuje téma za báseň a ty ho, z mýho pohledu, správně upozorňuješ. - k tomu následujícímu, co píšeš o nenovosti a kýčovitosti obrazů, tomu, troufám si říct, rozumím. tohle sem v jednu chvíli u Mbonitiných básniček taky řešil (a znovu tu mohu říct, že jsem Seiferta nikdy neměl moc v oblibě). můj závěr byl a je, že zrovna u tohoto stylu nezáleží na tom, s jak originálním obrazem o sobě text přijde, ale jak funguje celek dohromady. Ten styl už je prostě takovej, že by mu zabředávání do hloubek a zamotávání se do složitejch obrazů ublížilo (a dokonce bych absenci tohoto druhu originality nyní považoval za sílu textu). ale já cítím, že text je napsán přesně na té hraně (zvlášť tento text, který je od autorky jedním z nejpovedenějších, co znám) mezi významovou prostotou, citovým kýčem - a (velkou) špetkou jedinečnosti, která to nad propastí udrží. - a kýč to prostě nemůže bejt, protože to by v tuto chvíli znamenalo odmítnout autorku jako člověka, jehož prožívání je kýč, a to se neodvažuješ v závěru své poznámky ani ty. někdy prostě autor/autorka nemohou ručit než sebou samými. a to i přesto, že jsem nahoře hlásal oddělení subjektu básně a autora. jenže ta hranice možná platí teoreticky. praxe, zvlášť pokud se jedná o interaktivní sociální síť, kde do vztahu čtenář - dílo vstupuje s minimálním úsilím o překonání té hranice i autor sám, mi ukazuje, že to tak samozřemý nebude. -jaký tedy mohou nastat možnosti? 1) kdyby byl kýčem prožitek subjektu v básni, je-li celý prožitek lež, i ve vztahu k subjektu, potom je alespoň nadmíru rafinovaná, takže kýčem nehrozí. jednalo by se stále ještě o téma. 2) je-li subjekt totožný s autorkou, potom by z tvého pohledu musel být kýčem její život. 3) je-li kýčem báseň jako celek, i když ty to dokládáš spíš na některých obrazech, potom se vracím k tvrzení, že není, protože prostředky, jimiž je ta báseň zvládnutá, ony potenciálně vachrovaté obrazy vykupují a dodávají jim další hodnotu, nezvěme to třeba energií, prouděním, které celý text nese. - nemůžu tuhle básničku poslat mezi podobně vyhlížející tuctový texty, protože je v ní něco navíc, a dokonce bych řekl, že je to právě to nepostižitelný, co dělá poezii poezií. - dá se pochopit, že přijetí stylu je věc čtenářskýho vkusu. a tvoje argumenty jsou velmi solidní, dobře pochopitelný, rozumný a vyzrálý. je to radost s nimi polemizovat. pouze bych poukázal na jedno místo, kde ti, zdá se, vadí motiv sebevzhlížení. z mého pohledu je ta básnička napsaná tak, že z ní jde hodně energie, takže v narcismu závada být nemůže.
U příspěvku:Tančím...příběh
whispermoonlite (Občasný) - 30.7.2009 > jafa> v tom případě je slunce taky nejspíš kýč. ale proč ne, že jo? - autor přece není subjekt básně. a báseň není téma. a je-li lež lůnem kýče, jak vůbec otestovat pravdivost tématu? navíc je to jedno. a je-li tématem nějaký prožitek, který tobě připadá kýčovitý, co to znamená pro báseň? ten text přece nádherně drží pohromadě. nedokážu si představit líp zvládnutej tvar. rytmus, obrazy, délka veršů, zvuk, kterej vnímám spíš podvědomě, všechno to spolu dokonale hraje.a je v tom ještě něco víc, než slova.
U příspěvku:Tančím...příběh
whispermoonlite (Občasný) - 30.7.2009 > jafa> zdá se mi, že to je nedorozumění. taky mě g morrova formulace na chvíli zmátla, zřejmě na základě implikací z prvního odstavce (tj. onen absurdní odkaz na představu psaní za patnáct let. řekněme, že je to vtip.) g morr říká, že se mu text právě líbí a přidává svou korekci tématu. v tom sice předpokládá, že někdo to téma vnímal takto, ale budiž, je to jeho korekce. v tom není ani implicitní odsudek. diskutovat se dá spíš o tom, zda není možné vyjádřit to, jaký je mi být tím, jakým bych chtěl být. a těžiště tématu se přenese na poměr mezi tím a oním bytím. takže by to nakonec byla báseň o touze být někým v g morrově čtení. a je nad slunce jasné, že téma samo nikdy nemůže diskvalifikovat dílo jako celek. ale o to tu snad neběží. pokud si ale nepovšimneme arielovy krátké poznámky, která by vskutku mohla být zavádějící a implikovat hodnocení básně na základě jejího tématu. ovšem z tak krátkého výroku se nedá s jistotou poznat, jak to ariel myslel.
U příspěvku:Slaměný čas
whispermoonlite (Občasný) - 30.7.2009 > Pescatore> samozřejmě, že do tvého tvůrčího procesu nevidím zevnitř. ovšem tvoje poznámka o spontánnosti by vůbec nemusela odporovat mé myšlence o kadlubu, zvlášť tehdy ne, jsi-li obeznámený čtenář (teda promiň, já mám stejně pocit, že jsi žena, zvlášť po tom, co jsem četl tvoji starší rozmluvu s jafa). všechny ty přečtený texty se ukládaj a ukládaj a jsou mimo vědomí, takže je docela normální, že i během psaní všechno vypadá nově, i když, vzato nejen empiricky, ale i s trochou rozumové úvahy, jak velká je šance na nějakou skutečnou novost, tj. na nezapomenutou známou věc? nechci tě vůbec podceňovat jako autora, ale ve většině případů je malá. ovšem tvá zkušenost může být jiná. chci říct, přihodilo se ti někdy, že jsi narazil na zapomenutý text a náhle sis uvědomil, že jsi podle něj někdy něco napsal? v tvém případě jsem měl na mysli spíš styl, to je pravda. ale stejně, pamatuješ si všechny přečtený básničky?
U příspěvku:Slaměný čas
whispermoonlite (Občasný) - 29.7.2009 > za přečtení to určitě stálo. nejsem moc přívrženec tohoto středního proudu a vidím, hlavně v první polovině básně, vyjeté koleje, jeden z opakovaných kadlubů, kdekoliv na světě to znám. avšak přesmyčka s odcházejícím/přicházejícím je zajímavé obohacení, pro něž je i ta úvodní expozice zřejmě nezbytná. hazení klíčů je v tomto kontextu zajímavý obraz.
U příspěvku:Magická
whispermoonlite (Občasný) - 24.7.2009 > Mbonita> víš, co je zajímavý, jak to čtu dneska? slovo "sebe". ono bylo zajímavý už včera, protože mi tam opakovaně naskakovalo (strašnej obrat, jenže mě to tak opravdu napadlo) slovo "tebe". a dnes to "sebe" čtu zase jinak. původně jsem to vztahoval k subjektu básně, tj. že mu nebe darovalo kus sebe (tj. kus sebe ze subjektu, což by se dalo číst tak, že nebe umožnilo subjektu odkrýt jeho další kousek, dosud neznámý, někde latentě přebývající), ale dnes mě spíš přirozeně napadá, že to byl kus nebe, nebe dalo kus ze sebe. ať tak, či tak, ve slově "sebe" se protíná obojí, kus nebe i kus subjektu, to mi přijde podstatný.
U příspěvku:adaptace na tmu
whispermoonlite (Občasný) - 23.7.2009 > pravda, je to něco jinýho. to je ten střední proud, poctivě vysoustruhovaný sloupek v zábradlí. jdu dál (ale možná se vrátím!) :).
U příspěvku:Tančím...příběh
whispermoonlite (Občasný) - 23.7.2009 > Mbonita> hm, to je zajímavý, zní to jako opak toho, co dělám já. asi je pro tebe přijetí/nepřijetí důležitý. možná, že v těch textech zůstáváš, a proto ti na tý reakci přirozeně takhle záleží. a možná čím víc je tý komunikace, tím líp. to si dokážu představit, aspoň jako nějaký model.
U příspěvku:Magická
whispermoonlite (Občasný) - 23.7.2009 > já se přiznám, že tohle už nedokážu vnímat jako básničku, tahle kategorie se ztrácí v nevýznamu. pro mě to je pokračovaní nějakýho proudu slov, nebo další malá místnost, další předmět v té místnosti, a je jedno jak fiktivní, protože ten svět, který ta slova stváří, žije sám o sobě, je to nějaký způsob existence.
U příspěvku:křiknout z okna, to utišit psy
whispermoonlite (Občasný) - 23.7.2009 > paryb> To je situace. On se kdyžtak prozradí sám. nevím, jak tu komu záleží na pravém jméně. takže promiň. ona je část tý poznámky možná spíš pro něj, ale nakonec jsem tu reakci připojil k tobě, protože se tě týkala víc.
U příspěvku:křiknout z okna, to utišit psy
whispermoonlite (Občasný) - 23.7.2009 > paryb> já teda zas budu kousat, ale kdybych někoho hledal v tý prostřední, tj. hlavní části, bez níž si tu báseň nedokážu představit, tak bych zrovna nechodil moc daleko od Jakuba, na kolik jeho texty znám. ovšem to jen pokud by šlo o to srovnávat za každou cenu. jinak je to tvoje, to je jasný.
U příspěvku:křiknout z okna, to utišit psy
whispermoonlite (Občasný) - 23.7.2009 > holger> a mně zas připadá, že to je zcela irelevantní, co autor hraje, nebo ne, a žádný výčitky z tohoto pohledu nejsou na místě. text dotváří čtenář, co ten si s ním udělá, to je jeho. skřele a ohaře může brát, nemusí, může z nich udělat kombinačky. text, kterej nefunguje, tzn. nějakým způsobem "podvádí" se shodí sám. to ovšem obnáší přistupovat ke každý básni s určitou mírou nedůvěry, což taky není styl pro každýho.
U příspěvku:sama v sobě se sebou...
whispermoonlite (Občasný) - 23.7.2009 > nopaulus> to je pěkný, a já si uvědomuju, jak jsem to nepochopil. tvoje básnička je vlastně zaříkání proti nemilé zimě, a z tohoto pohledu docela povedený, protože radostný, není v něm ani stopa po prosincové chmuře. a navíc ta otočka se vzpomínkama, to se mi líbí nejvíc. text působí tak trochu klouzavě, skoro až povrchně, ale bylo by nespravedlivý zůstat jen u tohoto vidění. protože například to nechtění jít, to je silnej motiv.
U příspěvku:Kostka
whispermoonlite (Občasný) - 22.7.2009 >
U příspěvku:Obaly
whispermoonlite (Občasný) - 22.7.2009 > zase se mi ukazuje, že ten text končí tak akorát včas. to je vidět, jak je ten formální rámec důležitej, protože ti umožňuje se vydat kamkoli, za jakýmkoliv tématem a nehrozí, že se to vymkne a stane se z toho nezvladatelná tiráda. protože i zde se míchají obehrané obrazy a myšlenky s nejedním blýskavým místem, kde cítím, že se setkávám s něčím novým, se známým zážitkem posunutým do nového úhlu nahlížení. Taková je třeba hned ta první věta, i když zcela nenápadná. nebo spojení "vadily jim ty oči, skrz které vidí ven". Jinak ta řádka motivů, které se postupně objevují, je různě zajímavá, mnohdy to je opakování známého. Ale zase:"Nikdy nebyli v úplné blízkosti, protože mezi němi[a!] dvěma byli vždycky oni samotní -... " - to mi zaznělo jak zvon. Celková atmosféra textu je tvá, to se nemění, a je to taky důležitý.
U příspěvku:Tančím...příběh
whispermoonlite (Občasný) - 22.7.2009 > Mbonita> to jo, publikování každýho textu je dobrý si pořádně rozmyslet. aspoň já z toho mám takovej pocit, že se zbavuju kusu sebe, za kterej zas musím najít náhradu. to nejvíc u aktuálních textů, který ani moc nepublikuju, jen když cítím, že už sem od nich nejmíň na krok stranou, a že je na místě po nich zanechaném alespoň zárodek něčeho dalšího. a taky záleží, jak veřejný to je místo. na blogu, kterej je jen můj a kde se cejtím doma a kde se utěšuju, že mě tam stejně nikdo moc nenačapá, tam si můžu komunikovat sám se sebou o něco volněji.
U příspěvku:Proč chodit žebrotou
whispermoonlite (Občasný) - 22.7.2009 > Mbonita> nějak tak to bude. ten vjem je někde mezi fyzickým a mentálním, a snad i emocionálním, v tý neurčitý sféře jemnějšího těla. akorát, že přes fyzický symboly se to líp vyjadřuje. představuji si tvá slova jako nehmotnou ruku, která prochází mým vnitřkem a z hran a ostří dělá zaobliny a ještě za sebou nechává takovej zvláštní tichej polštář. někdy se to tak trefí, to si autor ani čtenář nevyberou. a může to bejt i dost návykový. často se taky stává, že si po určitý době člověk tu látku naučí vyrábět sám. někdy se stane, že s tím návykem musí žít. to se ukáže po nějakým čase. zvlášť na internetu to z tohodle pohledu dost klame a obrana je ještě chabější než mimo něj, protože tu chybějí přirozený bariéry a spousta informací se musí dotvářet projekcí.
U příspěvku:sama v sobě se sebou...
whispermoonlite (Občasný) - 22.7.2009 > možná trochu moc slov na jednu hříčku, protože se mi zdá, že ten princip s opakováním tu sdělení zas tolik nezintezivňuje. ovšem jinak se to asi napsat nedalo, trochu přešlapování v červeným blátíčku. ale tvůj charakteristickej smysl pro vtip se neztratil.
U příspěvku:Záruky
whispermoonlite (Občasný) - 22.7.2009 > tohle místo mě zaujalo nejvíc: "a mezi prsty u nohou (tak ohebnými) cítit//perly krup//sladkost chladu", nádherně koncentrovanej detail, nevím, jestli jsem se s takovým obrazem už setkal, nejspíš ne. celkově ta básnička stojí na slušných nohou.

U příspěvku:křiknout z okna, to utišit psy
whispermoonlite (Občasný) - 21.7.2009 > vida, zajímavá změna. takhle to čtu o něco jinak a ta místa, která jsem vybíral mě tolik neruší, nebo už vůbec. takhle nadvakrát se to těžko posuzuje, ovšem s jistotou mohu říct, že tuhle grafickou podobu, i to spojení několika veršů do jednoho vítám. totiž, tenhle princip není tak neznámej. v jednom delším verši se spíš dohromady propojí něco, co by v samostaných verších působilo osaměle, nebo příliš nápadně, vydané příliš ostrému oku. takhle pohromadě to líp zapadne. je to sice "jen" grafickej prvek, ale zároveň se ukazuje, jak je důležitý členění na verše a co to může znamenat pro význam.
U příspěvku:Proč chodit žebrotou
whispermoonlite (Občasný) - 21.7.2009 > Mbonita> no potěš pánbůh, jak jsou tvá slova sugestivní. jako bych to ohlazení na sobě cítil až fyzicky, když čtu tvoje věci.
U příspěvku:Katedrála
whispermoonlite (Občasný) - 21.7.2009 > tohle je perfektní, jazyk, zkušenost, posazení a navíc se to vůbec neztrácí v mně známým kontextu český poezie. Je to ve sféře I. Diviše, obrazností i náladou, ale je tam dost i tvýho vlastního. Musím přemejšlet o tom, že touhle cestou se dá taky jít a nepřicházet s objevováním Ameriky. Asi pro to musí autor/autorka zvláštním způsobem trpět.
U příspěvku:Tančím...příběh
whispermoonlite (Občasný) - 20.7.2009 > no, ty bláho, to je tak úžasný, že se musím ptát sám sebe, jestli je to tím, že sem ztratil soudnost, nebo to takový fakt je. doufám, že na to odpověděj ostatní. ovšem tady v tom je tolik světla, prostoru, svobody a smyslnosti, a skrz to všechno taková neuřvaná, spíš sálající radost, takový rozklenutí mezi zemí a vesmírem, že půjdeš-li dál touto cestou, budu muset korigovat svá slova o seifertovským stylu a přimíchat do nich něco z Březiny. Ona už ta básnička O duši byla takhle nasměrovaná.
U příspěvku:Nejhorší poezie ve vesmíru
whispermoonlite (Občasný) - 20.7.2009 > je to dobrá básnička, ne snad proto, že by mě oslňovala svým sdělením, o to nakonec ani nejde, ale protože je konzistentní. takovej protipól cukrový panenky, taková trochu zablácená panenka je ta básnička.
U příspěvku:Džungle léčí mou duši
whispermoonlite (Občasný) - 20.7.2009 > ale dnes už to čtu taky jinak, protože tam vnímám víc než obrazy ten promlouvající subjekt.
U příspěvku:Muž
whispermoonlite (Občasný) - 20.7.2009 > no, je pravda, že na začátku musí být silnej podnět, a ty nejsilnější bývaj od ženy, ale řekl bych , že tam toho ještě dost chybí, že je to kapku jednostrannej obraz. vždyť tady to teprv začíná, a kde jsou ty rozkvétající zahrady, jiskřící vesmíry a klenoucí se duhy?
U příspěvku:Proč chodit žebrotou
whispermoonlite (Občasný) - 20.7.2009 > no jo, opravdu, ty jsi jako autorka seifertovský typ. ale máš v těch textech tu ženskou energii navíc. vůbec, když to tak sleduju tady a na písmáku, se mi zdá že přichází období básnířek, protože kromě toho, že uměj s jazykem všechno, co chlapi, mohou k těm slovům přidat ještě něco navíc a taky být opravdovější. a ty, které mají i smysl pro humor a ironii, ty sou na tom vůbec nejlíp. taková byla třeba S.Plath.
U příspěvku:Žena
whispermoonlite (Občasný) - 20.7.2009 > to, že to na první pohled neříká nic novýho, jak tu někdo napsal, to stojí za pozornost. taky jsem nikdy nevyhledával Seiferta, mj. proto, že se mi zdálo, že se od něj nic nedovím. jenže ten hlas, kterej tu promlouvá, se mi vyjevuje v nějaký jedinečný podobě, takže i těm známejm věcem dodává novej kontext. to mi přijde podstatný. nečtu jen informace, nebo neposlouchám rytmus, i když to vše taky, ale spíš se mi potvrzuje, jako mnohokrát předtím, že přitažlivot textu a potažmo autora pro čtenáře spočívá především v tom, zda chce on/ona v jeho světě přebývat. - teď mě ještě napadla jedna věc, v souvislosti s komentáři nahoře. jak je možný, že takovej Karel M. a Skold, kterej ti dává pravidelně jeden bod (nebo možná jedničku, kdoví) ty tvoje texty tak, evidentně sebemrskačsky, stále čte?
U příspěvku:Strach
whispermoonlite (Občasný) - 19.7.2009 > to je zajímavý tím, co to říká. odvážím se označit to za vyznání naruby.
U příspěvku:Osvětlení
whispermoonlite (Občasný) - 19.7.2009 > poslední tři verše mě vskutku zaujaly. to před tím jsem spíš bral na vědomí. ale to nic, každá básnička nemůže být objevná i přesto, že je citlivá a vytříbená . totiž v těch třech verších se teprve, aspoň pro mě, vytváří nějaký prostor.
  <<< předchozí 
26.strana poznámek
 další >>>  
     
    Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game 		 
free web hit counter