Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.11.
René
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Co se má zobrazovat 
Příspěvky
Kolekce
Autoři
Poznámky
Vyhledat příspěvek
 Seznam všech rubrik
Seznam rubrik
Próza
Poezie
Zpovědi, pocity
Miniatury,blbůstky
Recenze, názory
Překlady
Fotografie
Výtvarno, kresby
Grafika
Comics
Multimédia
Mluvené slovo
Hudba
Film
Divadlo
Co? Kdy? Kde?
Mystika, filosofie
Citáty
Vtipy
Cizojazyčný koutek
Odpadkový koš
Soutěže na Totemu
  

  
 Zajímavé odkazy
 Redakce Totemu
 Seznam Anket 
 Společná tvorba
 

 Tvé další možnosti

 Publikovat nový příspěvek
 Publikovat foto, obrázek
 Publikovat formulářem
 NápovidaNápověda

 Pomůžeme, poradíme

Potřebujete-li radu, napište nám zprávu na redakce.totemu@volny.cz.
   


 
 
 
Poznámky u příspěvků od vybraného autora : 23.strana
 
Typ zobrazení: nejnovější poznámky vlastní poznámky poznámky u vlastních příspěvků
U příspěvku:Secesní plakát života ženy
whispermoonlite (Občasný) - 30.8.2009 > g morr> Díky za podnět. Napadl mě k němu jeden nepřehledný příklad, od něhož by bylo možné vyjít. Karel Šebek píše: "kopu do psacího stroje, aby psal lépe než já". Jak je vidět, autor zároveň tematizuje i realizuje přenos mezi sebou a psacím strojem. Ten jeho nakopnutí vyslyšel a napsal to lépe než on. Řečeno obrazně, Šebkův nakopnutý balón se výborně odrází od zdi. Jak je to v Nezvalově případě? Nezval balón nakopává, ale zůstává mu ve zdi trčet. Paralela přenosu je zřejmá. V jednom případě je to autor-psací stroj, ve druhém autor-jeho habit. Proč se Nezvalův balón od zdi neodráží a zůstává trčet v jeho habitu, kterému tak přidává na váze, místo aby za něj psal lépe než on sám, to je stále otevřená otázka. Ovšem příklad minimálně dokládá, že nějaká souvislost mezi habitem a tvorbou zde bude. Je možno ještě dodat, že Nezvalovi, jehož zdí byl původně habit, se nakonec habit stal zdí.
U příspěvku:Diktát pohlcování
whispermoonlite (Občasný) - 29.8.2009 > tohle je taky povedený. zvykl jsem si na galerii krutostí v tvých básničkách, to jest, čtu je jinak, vnímám je jinak, vím, že to jimi nekončí, že je to i tvůj způsob vyjadřování opaku. - první dva verše jsou zdrcující nápad a dál to má taky smysl. tady se mi zvlášť líbí, jak se významy vlní, jak se do přehlednýho místa zatočí ještě další, složitější význam. myslím na obraz "křeslo mě unáší zpátky do země poddajnosti", nebo i ten následující verš. - že je to o ženě, to je volba autorky. poslední dva verše jsou dobrý (a snad i logický, zákonitý ve smyslu básně) rozšíření, bez nich by tomu konci něco chybělo.
U příspěvku:zpět a znovu
whispermoonlite (Občasný) - 29.8.2009 > zajímavý je to, jen jsem si pro sebe charakterizoval v pár bodech tvůj styl, přicházím na text, kterej se tomu převážně vymyká, kterej by patřil na tu druhou stranu, již obvykle obývám já. ovšem pečlivé ořezávání je poznat i zde. stejně jako ostatní tvé texty pronikající tematické a výpovědní naladění.

Pro úplnost ještě dodám, že se mi vrací myšlenka na gesta obalující prázdno, slova vytvářející jen skořápku. To "jen" však rozhodně není jednoznačně hodnotící. úvahy o tom, čím má být báseň naplněna, co to má být za prožitky, kde se bere opravdovost a náboj, a vůbec zda má text se čtenářem udělat to, nebo ono, nejsou nikdy uzavřené. U textů jako je tento se dostává do popředí potřeba přebírat stará a zdánlivě neměnná kritéria.

Hádám, že v tom může být i část autorského záměru, nespoléhat na to tradiční oceňované v textech většinou čtenářů, protože je evidentní, že si při psani uvědomuješ spoustu věcí z toho, jak básničky fungujou, i když si to nemusíš takhle tematizovat. Takže není vůbec divné, že těmi texty tak zabývám.
U příspěvku:zavíračka
whispermoonlite (Občasný) - 29.8.2009 > včera sem to prolít a řek si, že si to přečtu o den později a nevím, co bych tomu textu vytkl, i když mě ze židle přímo nezvedá, a to i přesto, že je v něm všechno na svém místě. dokonce místa s patou, s útvarem pod žebry a s dvěma listy jsou jiskřivá. a formálně je zmáknutej líp než některý jiný. uzavřu konstatováním, že je to zvláštní text. nápad s patosy/patoky se mi taky líbí. řekl bych, že se mi v něm líbí skoro všechno, ale je něčím zvláštní. jako by viděl na jedno oko. - dává to smysl?
U příspěvku:Neurčená místa
whispermoonlite (Občasný) - 28.8.2009 > a mě k tomu napadá:"kýval se březový háj // kolem se kýval březový háj..." . Znáš to? - takovou milou náladu to ve mně vyvolalo.
U příspěvku:Babičce průvodkyni
whispermoonlite (Občasný) - 28.8.2009 > tohle musí babičce udělat velkou radost. básničky, které putují ze srdce do srdce, požívají kritickou imunitu.
U příspěvku:16.podlaží
whispermoonlite (Občasný) - 28.8.2009 > ten jeden děda v Moru taky plival na kočky a kocoury, než mu je vyhubili. jen se při tom, myslím, nemrouskali. a taky to nebylo šestnáctý patro.
U příspěvku:Cyklická
whispermoonlite (Občasný) - 28.8.2009 > u tvých básniček obvykle oceňuji čistotu výrazu a ani tentokrát jsem se nezklamal. není nad to, když si autoři najdou svůj jazyk, a tenhle je dobře k rozpoznání.
U příspěvku:Secesní plakát života ženy
whispermoonlite (Občasný) - 28.8.2009 > g morr> pozoruhodná souvislost mezi obezitou na těle a ztělesněnou lehkostí a jiskrou v básni. zarazil jsem se u toho hlavně z toho důvodu, že jsem si vždy myslel, že by Nezvalově poezii pár kil, možná i pár desítek kil navíc ve větší části prospělo. pro mě to byl vždycky spíš jen hračička, kterej se rád klouzal. takže mě to s těmi soudruhy vůbec nepřekvapuje.

a tys tedy, zde tak bezděky, naznačil, že ztracená kila (tj. ztracená z mého pohledu, rozumím, že ty žádnou ztrátu neimplikuješ) je potřeba hledat v tělesné dispozici. Na tom by mohlo něco být.
U příspěvku:sedlo
whispermoonlite (Občasný) - 28.8.2009 > g morr> Izvěstija
U příspěvku:sedlo
whispermoonlite (Občasný) - 28.8.2009 > g morr> s tím posledním slovem se nedá souhlasit, proč by tam jinak byl ten poslední verš? když už se bavíme o proceduře.
U příspěvku:Uvnitř a venku
whispermoonlite (Občasný) - 28.8.2009 > všechny ty obrazy jsou střízlivý a obrysy ostrý. tady i jinde. tyhle introvertní pohledy jsou mi blízký.
U příspěvku:Od sebe nás rozdělí láska
whispermoonlite (Občasný) - 28.8.2009 > ariel> to bude chtít víc času, navíc posuzovat překlady z němčiny, na to nejsem povolanej. ovšem je to výzva, překládat Celana. nejsem si jistej, jestli vím o tak obtížným autorovi v anglo-americ. kontextu. možná některá období u Ashberyho, ale to je úplně jinej styl. Ch.Olson, taky nelehce přístupnej. (Ani by mě nepřekvapilo, kdyby ses vytasil s nějakými překlady :)) A W. Stevens, ačkoliv tak natěsno utažený jako u C. jeho slova nejsou. navíc se mi zdá, že zvlášť ve svých delších skladbách je S. především syntetik.
U příspěvku:--- (Vidžajanagar)
whispermoonlite (Občasný) - 27.8.2009 > tak já jenom napíšu, že vnímám vytříbenost textu, ale jinak mě to nebere. mohla by tam být úplně jiná slova ve stejném rytmu a měl bych z toho podobný pocit. nebo jinak. je to další, x-tá postranní ulička vedoucí na to stejné náměstí. pro mě tam nic nového není. ani nálada, ani obrazy, ani prožitek. celé mi to přijde známé. přitom opakuji, není to bláto, stavba drží, ale nedrží pro mě. tak promiň, nejsem asi tvůj čtenář.
U příspěvku:Od sebe nás rozdělí láska
whispermoonlite (Občasný) - 27.8.2009 > ariel> abstraktnější je a míra kondenzace je strašlivá, zvlášť v originále pro mě určitě. ta podobnost mi přišla nejspíš v krátkosti, ostrosti a koncentrovanosti zobrazení. ovšem i tvůj text, i když využívá konkrétní obrazy, míří, hlavně ke konci, prudce do abstrakce. zůstal mi po něm podobný dojem, díky tomu stylu, jak jsem napsal, protože vaše témata srovnávat nemůžu, tak dobře vaše texty neznám. V "Atemwende", co jsem tam četl zkraje, to moc hýřivý není, ale vím, co myslíš. ty texty z předchozích období se tak mohou jevit, ačkoliv já bych viděl hlavní rys v tý koncentraci významu, v tom, jak se významy slov překrývají ve frázích.
U příspěvku:Dvě zrození
whispermoonlite (Občasný) - 27.8.2009 > k poslednímu verši mě napadá, že se to může jevit jako cesta z nouze, doslova i obrazně, ale to už je volba autora. pravda je, že přichází jako deus ex machina, nic na něj v předcházejících verších nepoukazuje. a jako motiv obžaloby boží vše-/nemohoucnosti to není zas nic nového. ovšem určitě se dá strávit, kdejaký autor z Pegasova poučení by se za něj nejenže nestyděl, ale rád by jej použil.

a přiznám se, že navozovat zázračno takovou mírou realistického jazyka jsem nikdy neuměl a že jsem odedávna volil na první pohled pohodlnější cestu přes metafory a skončil jsem na opačném pólu, takže tento rys tvého stylu na tomto místě zvlášť oceňuji. a kdybych se nebál silných slov, tak řeknu, že jej obdivuji, i když jsem už příliš starý na to, abych jej záviděl.

ještě když jsem tady, svěřím se s jedním poznatkem, který mě v tušení provází od počátku četby tvých textů, ale dnes jsem si ho teprve plněji uvědomil. troufnu si říct, že většina autorů, včetně mě, NETVOŘÍ básničku v tom smyslu, že by vyšla od nějaké synopse, od plánu vyjadřovaných tematických obsahů o potom, od souboru pocitů vjemů apod, z nichž by měla text vytvořit a potom by tuto představu realizovala v praxi. většinou se autoři nechají vést textem prostě dokud se momentální zřídlo nevyčerpá, někteří jsou schopní to nějak upravit, ale málokdy je na textu poznat, že má od začátku do konce nějakou nezbytnou logiku, že je vystavěn na nějakém půdorysu, že je stvářelo vědomí o tom odkud kam jde a co v něm má a nemá být.

neodhadnu do jaké míry jsi ty schopna tohle všechno ohlídat, ale dnes mi akorát přislo nápadné, určitě i díky tvým slovům o šroubování apod., jakou ty básničky mají vnitřní zákonitost. tenhle tvůrčí nadhled, který je charakteristický pro práci s rozsáhlejší prózou. to je u tebe třeba zvlášť ocenit, protože se to projevuje v tvarový čistotě. nedokážu to přesně vyjádřit. souvisí to s tím, že v nich skládáš malé syžety ze situací a to jim dává tu logiku, ohraničení. a myslím, že v důsledku se to dobře projevuje v energii textu. ty to určitě tušíš, dáváš mu řád v lineárních vztazích, v začátku a konci. obrazněji bych to vyjádřil tak, že přistupuješ k textu z vnějšku, zatímco mnohem častěji (a čím méně uvědomělý autor, tím pravděpodobnější to bude) se lze setkat s básničkami, na nichž je patrné, že ony vedly autora.
U příspěvku:Rozdíl
whispermoonlite (Občasný) - 27.8.2009 > vypravěčka, je to tak. dobrej vtip s těma dvěma verši. taky mě tady napadlo, jak tvoje básničky nejsou na pohled jedna jako druhá, jak střídají tvary, a přitom jimi prochází rozpoznatelnej styl. toho by si mohli všimnout někteří "spontánní" autoři a některé autorky, protože obměny, o nichž mluvím, svědčí o práci s textem.

další věc je, aniž bych to sáhodlouze vysvětloval, vyplatí se číst toho víc naráz. třeba tahle básnička viděná někde sólo by mohla zůstat bez pozornosti, protože se mi jeví, že teprve vnímáním širšího kontextu tvých textů je možný vnímat více drobností a jemnejch odstínů, které mohou souviset i s tím, co jsem řekl o proměňování tvaru, a které by jinak byly hůře rozpoznatelné. ty básničky totiž dostávají smysl navíc tím, jak vedle sebe ve svých proměnách leží. jsou to nové a nové variace na tvůj styl, pro nějž bych se nyní neodvažoval hledat nějaký invariant. myslím, že ani není.

za pozornost stojí i fakt, že ty texty nejsou únavné. pokaždé je v nich nějaká energie, jež umožňuje, alespoň mně, spolupracovat na jejich čtenářský realizaci. říkám to tady všechno taky proto, že to nikdo neříká, a přitom se na těch básničkách dá mnoho vypozorovat co do práce s textem.
U příspěvku:Odchod ze sebe
whispermoonlite (Občasný) - 27.8.2009 > tady z toho na mě přechází pocit z toho, jak je autorka s tím textem sama. jak se tam odehrávají niterné pohyby, do nichž dá nahlédnout, ale kam vlastně nikdo za ní nemůže.
U příspěvku:Pohřeb
whispermoonlite (Občasný) - 27.8.2009 > poslední verš byl trochu zklamáním, nejlepší by byl ještě jeden nápad, kterej by to završil, takhle je to plichta, ale jinak se mi tenhle styl líbí. je vidět, že tíhneš k vyprávění situací. Možná jsem naivní čtenář, ale ten vtip , že budou černí, až se vynoří, mi nepřijde lacinej ani na efekt. to mě pobavilo. asi proto, že to není jen vtip.
U příspěvku:Autoportrét
whispermoonlite (Občasný) - 27.8.2009 > Emmet_RAY> zdá se mi, že to u této autorky vidíme často podobně. a když se dívám na body udělené této básničce, ani se nedivím. tohle je prostě úroveň stravitelnosti, kterou internetoví čtenáři nejraději "žerou". taky bych tomu nedal pět bodů, ve srovnání s jinými, ale něco to v sobě má.
U příspěvku:Bez iluzí
whispermoonlite (Občasný) - 27.8.2009 > nepřipadá mi to jako odpad. poslední verš mi sice přijde navíc, protože naplnění vs. přeplnění je starej trik, ale zaujala mě antiteze mučení v... atd. vs. muka, jež přináší milostný život, obojí spjato motivem bludného kolotoče mysli. v tom je nápad. navíc je poznat, jak je básnička pečlivě opracovaná.
U příspěvku:Od sebe nás rozdělí láska
whispermoonlite (Občasný) - 27.8.2009 > ariel> s tou afinitou je to případné poznámka. nemyslel jsem tak docela na to, že by ve čtenáři mohla být předem schovaná potřeba nějakého, dosud neuvědomělého tvaru, který si potom najde v konkrétním textu, ale teď mi to přijde vcelku pochopitelné. když to vezmu podle sebe, v určitém období jsem četl spíš to, co se blížilo tomu, jak bych chtěl psát, ale teď už několik let vyhledávám věci spíš odlišný, což má svý pochopitelný příčiny, protože bejt naloženej furt v tom samým jednak nejde a jednak je to omezující. - dobřes to poznamenal.
U příspěvku:Pěstitelská
whispermoonlite (Občasný) - 27.8.2009 > tohle jsem musel číst několikrát, i když je to jednoduchej text. nezvykle víc emocionálního prožitku, což vítám. Pozoroval jsem, jak text balancuje. první verš - svěží expozice. třetí a čtvrtej dostatečně smysluplný, i když víc než smysl sdělení se z nich vytáhnout nedá, ale když se to začalo překlápět, tak závěrečný dva verše, zvlášť ten poslední obraz, to dobře vyrovnaly. vidím v něm i lehký náznak grotesky, i když to patrně neodpovídá záměru, protože je tam hyperbola nemožnosti. jako obvykle nechybí nadhled, kterej přidává k textu možnosti číst jej ze sentimentální i ironický strany.

určitá míra ambivalence, kdy je možné básničku číst na různých rovinách, kdy se, když to pro názornost přeženu, smrtelně vážné proplétá se svou nesmrtelnou perzifláží (a tady pro ten druhý případ hovoří ony ke grotesce směřující obrazy, např. i ten s požíranou hostitelkou) jsou jednak silným prostředkem a jednak i známkou určité vyzrálosti.

co na tom, že encyklofalius ten strom vidí vně, zatímco je zřejmé, že rostl uvnitř.
U příspěvku:Od sebe nás rozdělí láska
whispermoonlite (Občasný) - 27.8.2009 > ariel> já vím, že tam bylo P.Z., a právě proto sem si říkal "tam by mělo být spíš P.C., ne?" - od toho to vzniklo. ale neva, byl to vtip, ovšem užitečný, jak vidím, protože nový název text o něco rozšiřuje. (schválně, je to parafráze na I.C. z "veselé kompanie"?, pokud ano, tak je to ještě lepší ve vztahu k textu, celkem nápaditý příklad intertextovosti).

povšiml jsem si i toho, jak umístění názvu pomáhá grafika stránky. když je takhle o něco stranou od hlavního textu v liště, nenarušuje svou délkou. kdyby byl s textem na bílým, hodil by se k němu vizuálně méně, ale smysl by fungoval stejně dobře.

k tomu ohlasu, abychom si dobře rozuměli, nemyslel jsem to ani náznakem, že by sis jimi chtěl vypomáhat. spíš se mi zase potvrdilo, jak jsem o tom před časem debatoval s Pescatorem, že pozůstatky z četby rezidující pod hladinou vědomí se bezděky navracejí zase na povrch v různě zpracované podobě a autorovi to přirozeně ani nepřijde. myslím, že tomu se nikdo, kdo čte a píše nevyhne. je to velký moře, dělený na vlny, ale odříznout se od toho nedá. prostě jsem to v tom textu vypozoroval, přišlo mi to hodné poznamenání.
U příspěvku:Od sebe nás rozdělí láska
whispermoonlite (Občasný) - 26.8.2009 > přece jen si kousnu kvůli tomu názvu. Dnes jsme četl P.C., básničky z "Atemwende" a tohle mi přijde stylově blízko. Zajímavá je i ta intelektuální otočka ve druhý strofě. její smysl nedohlédnu, zaznívá mi echem odjinud, ale nápad z prvních dvou veršů ji dává do přijatelného kontextu. - a kdoví, třeba jsem napsal spíš kompliment.
U příspěvku:12.15
whispermoonlite (Občasný) - 26.8.2009 > jafa> nejvýraznější změna je v tom, jak jsi srovnala motivy do strof. nečtu básničku po vrstvách, které nyní ani nejsou moc vidět, spíš jsou vzpomínkou na předchozí variantu. posíleno je syntagmatické navazování. jsou to tři scény lineárně za sebou. minipříběh vystupuje výrazněji na povrch.

svádí mě to porovnávat v termínech paradigmatické/syntagmatické navazování motivů. nevím, jak tu teorii znáš. paradigmatický navazování text zvrstvuje, otevírá prostor pro asociativní spojování motivů, jejich různé křížení. dřvější teorie měly za to, že právě tenhle způsob organizování významu je charakteristický pro poezii. syntagmatický princip byl připisován spíš próze. možná je i v našem případě vidět, jak text posílil vyprávěcí charakter.

znovu, jako v prvním případě, se zastavuju u různých drobných slov a zvažuju, jak upevňují, nebo narušují rytmus. např. "i pleť", "ten pozdrav" - významově nejsou tak důležitá, rytmicky by v 1. příp."i" šlo vůbec škrtnout (jamb jev této verzi pryč :) a v 2. příp. dát nepřízvučnou slabiku za "pozdrav". ovšem zdůraznění, že nějaký proces postihl i pleť je taky na místě.

jsem rád, že tam zůstal verš s plesknutím léta. teď se mi zvlášť líbí. stejně jako nově vystoupivší gesto poohlédnutí se.

mně se to tu mění před očima! teď (tuto minutu) mi to přijde s tou pletí lepší. celá druhá strofa je lepší, i proto, že ubylo jedno čert ví.
U příspěvku:Secesní plakát života ženy
whispermoonlite (Občasný) - 26.8.2009 > g morr> Zrovna k tomu názvu jsem mohl ještě napsat, že je to příjemná změna. A taky se to výborně hodí k celýmu textu, to souhlasím.

Když to čtu celý dnes, musím nejprve říct, že jsem včera pro stromy nevnímal pozorně celý les. Když básničku vnímám jako celek, potom i ta místa, která bych izolovaně přehlížel jako dekorace, nebo okamžité náladomalebné úseky, vnímám víc jako součást smyslu. To ovšem vede k ještě zajímavějším postřehům ve dvou případech. "Zhasnu plamen chvění" se zdá jít proti smyslu básně, čímž třeba vytváří nečekanou antitezi.
Druhé místo jsou již citované vlasy a sny. Dává mi smysl, že do básničky vstupuje motiv snu, a je na správném místě, před tím, než se dění přesune do imaginované realizace. Ale proč zrovna ve vlasech, nevím. To už je dekorativní. Potom záleží, jak se to komu líbí.

Ovšem to ostatní v básničce přijímám s radostí. "Navrhni barvy stěn// ... secese" - další skvěle komplexní místo. Myslím, že u Mbonity mě může někdy mást, jaké jednoduché obrazy používá, ale přitom vytvářejí její osobitý způsob zobrazování.

Ještě tohle. Mbonito, vím, že sem v uvozovkách ten pravej, kdo může někomu vyčítat dekorativní hvězdy ve vlasech, když jako autor páchám mnohem horší věci. A navíc vnímám, jak ti ten obraz do básničky pocitově pasuje. Pocitově a prožitkově je ten text homogenní a bohatý, nedá se z něj nic vyjmout, není tam žádný falešný tón, to chci zdůraznit. Nějak mi však přišlo podívat se na něj i ze strany výrazu. Ona i ta percepce básniček má různý fáze, něco je víc vidět teď, něco za chvíli.

A ještě, personifikace důvěry, celá 2. strofa stojí zvlášť za povšimnutí.
U příspěvku:Secesní plakát života ženy
whispermoonlite (Občasný) - 25.8.2009 > Tady je ta délka bez problému. drží to celý pohromadě a napětí neopadá (ve srovnání s tou o mlýnku, rozumíš, že jo?), protože dokážeš ty obrazy zaříznout tak akorát, aby v nich byl nádech nového a zároveň byly přístupné. nacházím kouzelná, prostor vytvářející místa, např: "Most,//kde stavím dům... //dveře." Někde mhouřím oči, např. "Ve vlasech stopy...//ze snů." Tam se mi text potápí, zní mi to příliš obecně neurčitě. Dále platí, kde je možné použít zvratné osobní zájmeno, má přednost, zní to víc česky. hlavně "můj plakát" je násilné. jsou to vlivy jiných jazyků, dost často angličtiny, které zvratná osobní zájmena nemají.

A ještě jedno místo, jestli dovolíš. "Zhasnu//plamen chvění." "plamen chvění" je na první pohled klišé, ale teď si říkám, co to vlastně znamená, nemusí to být samozřejmé. ve spojení s oním slovesem to může být závažné sdělení.
U příspěvku:pokoj č. 8, záznam
whispermoonlite (Občasný) - 25.8.2009 > paryb> potřeboval bych tu mít arzenál smajlíků, hlavně těch ďábelskejch, z Pokecu.
U příspěvku:pokoj č. 8, záznam
whispermoonlite (Občasný) - 25.8.2009 > Serpentin> je mi to úplně jasný, ryb(k)y, natož paryb(k)y to viděj a uměj se slovama úplně jinak. 
U příspěvku:12.15
whispermoonlite (Občasný) - 25.8.2009 > jafa> dobře, tvoje vědomí o tom, jak text vznikal, je mi nedostupné. ale v každém případě jsem zvědavej, zcela vážně, co z toho vyjde příště, až to nebude narychlo, protože tohle mi upovídaný nepřišlo. spíš se mi právě líbí, jak ty verše z toho tak trochu trčej do stran a že to není takový šesroubovaný natěsno. zůstala v tom totiž odlehčenost. - ale jak říkám, nejspíš vidíš sama dál, kam se chceš dostat, takže sem v očekávání.  
  <<< předchozí 
23.strana poznámek
 další >>>  
     
    Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game 		 
free web hit counter