Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.11.
René
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Co se má zobrazovat 
Příspěvky
Kolekce
Autoři
Poznámky
Vyhledat příspěvek
 Seznam všech rubrik
Seznam rubrik
Próza
Poezie
Zpovědi, pocity
Miniatury,blbůstky
Recenze, názory
Překlady
Fotografie
Výtvarno, kresby
Grafika
Comics
Multimédia
Mluvené slovo
Hudba
Film
Divadlo
Co? Kdy? Kde?
Mystika, filosofie
Citáty
Vtipy
Cizojazyčný koutek
Odpadkový koš
Soutěže na Totemu
  

  
 Zajímavé odkazy
 Redakce Totemu
 Seznam Anket 
 Společná tvorba
 

 Tvé další možnosti

 Publikovat nový příspěvek
 Publikovat foto, obrázek
 Publikovat formulářem
 NápovidaNápověda

 Pomůžeme, poradíme

Potřebujete-li radu, napište nám zprávu na redakce.totemu@volny.cz.
   


 
 
 
Poznámky u příspěvků od vybraného autora : 20.strana
 
Typ zobrazení: nejnovější poznámky vlastní poznámky poznámky u vlastních příspěvků
U příspěvku:milencův krok
whispermoonlite (Občasný) - 22.11.2009 > moc pěkný :) až trochu groteskní, ale to si tam přidávám za sebe. představuju si takový útes, kus skály, jak se nezadržitelně rozdrolí pod náporem živlů a sesype se na mořské dno, kde je z něj jen taková beztvará hromádka. a řekněme si na rovinu - není to ve výhledu desítek, nebo stovek tisíc let případ každé takové skály a otázka času, kdy ji okolní živly rozsypou? - mohlo by být, kdyby pod zemí, pod dnem té samé vody neprobíhaly o nic méně silné tvárné procesy, které tu skálu navrátí na jiném místě. - a to je velká hra živlů, o níž jsi napsala.
U příspěvku:tón
whispermoonlite (Občasný) - 22.11.2009 > posledních pár veršů mi přijde hodně důležitých. vytvářejí protiváhu k té části o prázdném pocitu. s úsměvem se vrátím ke svému obrazu posledního člověka na světě, které mu není věru co závidět. vcházet k sobě bez možnosti, že tam někdo bude, někdo z lidí, nebo něco, co patří k tomuto světu, není povzbuzující vize. stromy a zvířata jsou určitě pěkné objekty, to nepochybně, ale člověk si s nimi nevystačí. takže v posledku buďme rádi i za své nepřátele, pokud nás nechtějí rovnou zlikvidovat. - a teď jsem si všiml, že i ty tam ten motiv máš, tj. odpuštění. a potom mě napadá, že být doma je možné, jen pokud existuje i nějaké ne-doma. a ne-svět potřebuje svůj svět, nebo naopak. a být já, nakonec, lze jen odlišením se od toho, co "já" nejsem. to je jednoduchá dialektika. a nebýt "já", to je být vším a se vším, což je ale úroveň právě narozeného dítěte. a víme všichni, že tento pohled, zůstat tím malým bohem, malou bohyní, byl neudržitelný, že nám naši všeobsáhlost začalo dřív nebo později něco narušovat. - v tomhle duchu tu básničku čtu. je možný, pravděpodobný, že ty ji čteš jinak. :) - přitom by se nemělo zapomenout na to, že to není tak samozřejmé, že je možné ji číst, protože kdybys ji nenapsala ..., nebylo by se o čem bavit.
U příspěvku:pro city
whispermoonlite (Občasný) - 22.11.2009 > LidaStudenovska> nedokážu si představit, že by to bylo napsaný jinak.
U příspěvku:Ráda
whispermoonlite (Občasný) - 22.11.2009 > zase něco. první tři strofy plynou vcelku bezproblémově, až ta poslední byla nečekaná. k "zabíjím" mě okamžtě napadá "co?" a k "šílenství" jakou má asi podobu. protože mohou být velmi různé pro to, co se tak souhrnně označuje. a může být plodné i destruktivní. proto mě zaujalo. "bez konce//kde zrcadlím" - tohle je tak tajemný, že smysl v tuto chvíli nedohlédnu. vnucuje se mi tam "se", ale čtu to bez něj, jak jsi to napsala. bez poslední strofy by to byla docela jiná básnička, což zní sice samozřejmě, ale chci tím poukázat na to, že jakkoliv se tvůj styl povrchově jeví bezproblémový a místa snad až obehraný, dosud jsem v každé básni narazil na něco, co tuto idylickou, konvenční představu podstatně narušilo. a myslím, že to souvisí s tím, jak se držíš sdělení samotného, že je pro tebe asi důležitější něco říct, než si pohrávat s tvarem (i když vynalézavost je zde také - viz např. tu básničku s ojedinělým rýmovým schématem). a v tom nespatřuji nic zavrženíhodného. a k tomu tvaru bych i dodal, že ty texty nejsou žádný bezhlavý salát, což je sama o sobě ctnost. sdělení je obvykle pečlivě srovnané.
U příspěvku:108
whispermoonlite (Občasný) - 21.11.2009 > LidaStudenovska> víš, co mě, Lído, vždycky zajímalo, jak to bude s tím posledním, co se bude vymaňovat ze samsáry a ono se na něj, to je jedno kdo, prostě někdo, bude muset čekat a nebudou moct skončit vesmír. a jemu, nebo jí, to stále nepůjde, a bude to trvat věčnost a možná ještě dýl, nebudou z toho pak nasraný? na takový sabotéry? a neříkej, že ho touha po lásce, světle a poznání, vymaní sama, protože potom nevím, proč by musel hejbat malíčkem a snažit se vymanit. To by znamenalo, že cokoliv kdo dělá, dělá ve vleku lásky a světla, že jej/ji to vymaňuje ze samsáry, ať chce, nebo nechce. Což by zas mohlo být příjemnou odpovědí na tvůj povzdech. Na nic nečekej, nebo vlastně naopak, na všechno čekej, ono to příjde, jednou budou zavírat vesmír a nebudou se zdržovat s takovými, kterým to nejde. A potom vlastně, cokoliv děláš, resp. neděláš, protože to neděláš ty, ale ta síla, která tě vysvobozuje, vyjde nastejno a nejsi to ty, protože do toho nemůžeš nijak zasáhnout? To by muselo znamenat, že už v tuto chvíli nejsme a je to jen otázkou času, kdy nás nějaká síla s celým vesmírem "uklidí". Pak ovšem není o co se snažit, není nad čím hořekovat, snad jen nad tím, že to té síle trvá, když "my", ač to nejsme my, chceme být někde jinde. No ale co nejde změnit, do čeho nelze zasáhnout - nevím, zda to za to hoře stojí. I když to zas musí vědět ta síla, která nás řídí a vysvobozuje. Závěr je, že tam nikde nevidím sebe ani tebe ani nikoho jiného. když ten koncept domyslím do důsledku, nezbývá v něm místo pro individuální vůli, ani pro ohraničené individuální "já" a každý "můj", nebo "tvůj" počin je projevem síly, která si s námi dělá, co sama chce. - protože kdyby to bylo naopak, zůstane tu pro někoho možnost, rozhodnutí vymaňování se ze samsáry bojkotovat. rozumíš, co chci říct? Buďto se můžeš rozhodnout, nebo to jde jaksi samo a není potřeba se tím trápit.
U příspěvku:108
whispermoonlite (Občasný) - 21.11.2009 > g morr> já miluju Vilíka.
U příspěvku:Proud rozumu...
whispermoonlite (Občasný) - 21.11.2009 > třetí strofa je parádní. víš, když tohle tak čtu, napadá mě, krom toho, že ne všemu rozumím, jestli ses někdy setkala s tvorbu Jana Kameníka, alias Ludmily (ha :) Maceškové. používáte podobnou symbolickou obraznost. myslím, že ji neznáš, což by byl ještě zajímavější případ. schválně si ji někde vyhledej, alespoň její mystický vhled by tě mohl zaujmout. - ale nevím, jen tak odhaduji, protože víš sama nejlíp, co potřebuješ číst.
U příspěvku:Za sklem
whispermoonlite (Občasný) - 21.11.2009 > ani tady není ta výchozí situace tak samozřejmá, jak by se zdálo. na jedné straně je subjekt básně, představuji si jej obklopeného tmou, možná i proniklého něčím temným (viz "temná myšlenka") a projektuje své vědomí do pohybu, do barev, i do "bouřlivějšího" prostředí, ale také do smrti. Nebo hledí na umírání. - v takové situaci nepadne náhodou otázka, kde hledat světlo. a nezapomněl bych ani na titul, sklo, které oba světy odděluje. podle všeho zavřené okno. - pěkný, v tvých básničkách se dá dobře číst.
U příspěvku:zvláštní proud
whispermoonlite (Občasný) - 21.11.2009 > určitě záleží, jak to kdo bude chtít číst, na co bude naladěnej. rýmové schéma může na první pohled působit násilně, ale nakonec je třeba říct, že je docela originální. aspoň nevím, kdo by tak odvážně rýmoval aaaa bbbb cccc dddd aaaa aaaa cccc. to je minimálně v běžně dostupném kontextu originální. - ovšem mě tu ještě víc zaujal příběh, který se z toho zdánlivě monotónního drnčení dá zrekonstruovat. a ten má svoje zákruty a není podán nijak otrocky lineárně. své místo v něm má i opakování strofy. Jádro příběhu nacházím ve 4. a 5. strofě. "pod vodou" - "do sebe prameníme" - "rozbitých zázraků". Nevím, zda za to rozbití mohla i "mračna" a "zbavení jarních nátlaků", smysl by to dávalo. 6. strofa sama tematizuje komunikační krach. takže básnička zůstává spíše v rovině vyjádření toho, co se stalo, aniž by pomohla rozpoznat, co bylo v "mracích", "proč se "rozbily zázraky". a to je jen přirozené, neboť není možné všemu přijít na kloub a dávka tajemství je v každém příběhu ku prospěchu. kdyby bylo všechno jasný, asi už by nebyl žádný důvod vůbec být. vlastně by tím vyjasněním všechno zmizelo. takže díky za kousek tmy. :)
U příspěvku:V hladinách...
whispermoonlite (Občasný) - 21.11.2009 > pro mě je zajímavý, když to čtu, a možná se to týká i jiných tvých básniček, že mám taky pocit, jako by mě něco svíralo a zabraňovalo pohybu ve mně. vychází to od nohou. stromy skrze kořeny taky nechodí. a co zmůže list padlý nejen do řeky, ale navíc i na její dno? třeba se tam pro něj někdo potopí. kolik asi takovej list váží? zvlášť kdyby to byl zlatej list. a navrch kouzelnej, to už je bezmála jasný. ostatně, listí na stromech už je dávno za vrcholem, stromy v tento čas ztrácejí svou přitažlivost. - básnička vypadá jednoduše, ale v těch symbolech je mnoho významu. aspoň tedy pro mě. a vždycky, když něčemu úplně nerozumím, o to víc mě to přitahuje. a to bych mohl o tvých básničkách říct.
U příspěvku:limity
whispermoonlite (Občasný) - 18.11.2009 > "to nejsem já" -
U příspěvku:v rozpravách
whispermoonlite (Občasný) - 17.11.2009 > doufám, že "podzimní jso" není překlep, protože je to zajímavě tajemný novotvar, možná ještě lepší v té skloňované formě.
U příspěvku:z podvědomí VEN
whispermoonlite (Občasný) - 15.11.2009 > nápad s prezidentským ložem, výborný. první dvě strofy jsou trochu komplikovaný, ale neměl bych odvahu je škrtat. vytvářejí nezbytné prostředí pro druhou půli básně. tam je to tvůj hlas ve své nejsilnější poloze.
U příspěvku:dar zrození
whispermoonlite (Občasný) - 15.11.2009 > není co dodat.
U příspěvku:Stará písnička
whispermoonlite (Občasný) - 12.11.2009 > zrovna ten verš, který cituje buddhist, mi přijde jako lyrický flekanec v jinak čisté básni. Poslední dvě strofy s motivem stoupající a zase padající lásky jsem si musel přečíst hned několikrát, aby mi došlo, že se nejedná o sbírku osahaných klišé, ale o vynalézavou sekvenci. Především nápad s láskou mizející v mihotajícícm oparu musím ocenit. A vypadá to na první pohled tak nenápadně, skoro nezáživně. První dvě strofy jsou potom příkladem (až tedy na ten verš, který je zbytečně lyricky rozmazává) stále živoucí poetiky totálního realismu a nejen Bondy a kdejaký "ándroš" by se jimi potěšil. - Myslím, že to bude ale těžký básnický život uchránit se před všemi nástrahami složitějšího řemesla a rozvinuté obraznosti, které by podobnou báseň nevyhnutně strhly do šedi a nevýrazu. zdá se, že i naivismus a "geniální diletantství" (přebírám z hudebního žánrosloví) jsou kumštem a vyžadují autorskou obezřetnost stejně jako jiné styly.
U příspěvku:hra fantazie
whispermoonlite (Občasný) - 12.11.2009 > nemohu si pomoct, ale i zde v kulisách řemeslné naivity a neposkvrněnosti četbou "vážné" poezie (obojí bych doporučoval uhlídat co nejdéle, neboť tuším, že v tomto stavu nejlépe odpovídá autorčiným básnickým dovednostem), spatřuji paprsek jedinečného. zvlášť poslední strofu bych vyzdvihl (nepočítám za ni osamělý poslední verš) jako zručně stylizovanou polopatičnost, jež získala kvalitu nečekaného zážitku a otevřela mi nový pohled na svět. tím chci říct - setkání s tím, jak je možné prosté vypjaté prožitky sdělovat prostě, s prostotou dokonce tak troufalou a bezelstnou, že se jí ani nechce věřit. především vnímám obrovský zápal pro slovo, pro touhu po vyjádření, což mě samo získává na svou stranu. budiž tato slova důkazem, že já se tak jednoduše vyjadřovat nedokážu.
U příspěvku:Ve věžích
whispermoonlite (Občasný) - 12.11.2009 > zvlášť s 2. a 3. strofou koresponduji, zatímco 1. a 4. k nim vytvářejí vhodné prostředí. text se na první pohled tvářil nepřístupně, ale stálo za to se pozastavit.
U příspěvku:v nemocničním hotelu
whispermoonlite (Občasný) - 10.11.2009 > tedy obrazy s kondorem, nebo oddýchaným životem bych označil za povedené nápady. I když se básnička celkově opírá o zavedenou symboliku stínů a ptáků, lamp, květů apod. (nic proti nim, sama o sobě to jsou vzrušující slova), je vidět, že se našlo i místo pro vynalézavost, a je třeba to ocenit. (A to ani nemluvím a o smyslu, který musí mít takto vyjádřený text pro autorku - nic povrchního).
U příspěvku:Pasti
whispermoonlite (Občasný) - 8.11.2009 > egil> Pokud jde o genezi básní, vždy jsem byl stejného názoru. Tohle je celkově zajímavý případ, protože ukazuje mj., jak internetová komunikace ovlivňuje percepci. Možná ta informace o useklé labutí hlavě někde v textu je a já ji nerozpoznal. Ale během první strofy na ni nic nepoukazuje určitě. A myslím, že i teď se budu držet raději své původní představy, takže žádná škoda, že jsi tu informaci dodal.
U příspěvku:Čtyři roky
whispermoonlite (Občasný) - 8.11.2009 > asi čtyři místa bych opravil kvůli rytmu, nebo slovosledu, "kurvadrát" mi přijde nepatřičně expresivní vzhledem k jemně melancholickému ovzduší básně. líbí se mi nápad s odplouváním na západ a zvlášť strofy s učitelem a dětmi (kontrast sáňkování a slunce je silný; slunce jako motiv přímo, nebo přes asociaci (léto) má v tomto textu výbornou úlohu). básnička mě do sebe vtáhla, má dobrou atmosféru. sice tíživé téma, ale její struktura je injekcí života a protiváhou.
U příspěvku:kolemjdoucí
whispermoonlite (Občasný) - 8.11.2009 > opět jeden liturgický žánr. zdá se mi, že takhle ve čtené podobě to zaniká, že by se k tomu hodilo dramatické provedení a další kontext, než jak jej může poskytnout bílá stránka
U příspěvku:jan
whispermoonlite (Občasný) - 8.11.2009 > tady jsem se s ničím novým, bohužel, nesetkal. Ani ta forma není nějak pozoruhodná.
U příspěvku:vrahova milenka
whispermoonlite (Občasný) - 8.11.2009 > je mi zde blízké úsilí rozbíjet vyšlapané cesty. některé verše jsou tak ujetý, že z nich mám pocit osvěžení. moc mi nesedí ten otrocký rytmus, i když chápu jeho funkci. myslím, že by se to hodilo výborně jako písňový text pro dadaistickou mši. představuji si sbor s vážnou tváří a náboženským procítěním, s tímto textem. to by byl organizovaný blázinec.
U příspěvku:Pasti
whispermoonlite (Občasný) - 8.11.2009 > egil> Na to s dovolením taky zareaguji, protože jsem sám překvapen, jak takhle dodaná informace posunula mé čtení textu. Ta rozhodující věc je, že jsem si ani na minutku do přečtení tvé poznámky nepředstavil, že by hlava labutě ze 2. strofy byla opravdová a hlavně useklá. Automaticky jsem to četl jako metaforu. Nemyslím, že by to na zajímavosti textu pro mě ubralo, ovšem na to čtení, jak jsi je navrhl, jsem sám o sobě nepřišel. (a snad je ani nehledal, což souvisí víc s mým čtenářským nastavením než s textem samotným).
U příspěvku:Motýle
whispermoonlite (Občasný) - 8.11.2009 > Zeanddrich E.> je mi to záhadou, patrně za hranicí mé duchovní zkušenosti.
U příspěvku:Motýle
whispermoonlite (Občasný) - 6.11.2009 > poslední strofa nádherná, především díky kontrastnímu, nebo dokonce i významově paralelnímu obrazu drceného motýla a nezměrné trajektorie létavic, přičemž zároveň oba, motýl i létavice, v tu stejnou chvíli zanikají.
U příspěvku:Motýli
whispermoonlite (Občasný) - 6.11.2009 > motýli zapletení ve vlasech, pěkný obraz.
U příspěvku:Barevný svět
whispermoonlite (Občasný) - 6.11.2009 > není nad radost ze hry, opravdu. kolik zavedených autorů by ji taky potřebovalo. jen tak dál.
U příspěvku:Pasti
whispermoonlite (Občasný) - 5.11.2009 > egil> nevím, jestli útěšnost, možná v tom faktu poznání o sobě sama, že to tak je, ale ta zaťatost je důležitá, viz jak to rozvádím v poznámce cit-i-zenovi. - a teď ještě zvlášt oceňuji osten prvních dvou veršů, jejich sarkastický poukaz na to, jak to bývalo jinak a mnohem lehčí. je vidět, že je to fakt důmyslně vystavený text.
U příspěvku:Pasti
whispermoonlite (Občasný) - 5.11.2009 > cit-i-zen> to je zajímavý čtení, ale přestože ještě zcela nerozumím, koho se týká ten proslov v kurzívě z poslední strofy, dochází mi zatím aspoň toto. druhá osoba v básni je jen formou sebeoslovení subjektu, mluvčí si tím od subjektu vytváří odstup - nezdá se mi, že tam účinkuje víc než jako vyprávěcí hlas, ten mluvčí. a metamorfózu subjektu pak vnímám jako způsob prožití zkušenosti s labutí zakleslou v lešení (sdílený rozklad, zánik, snad i ten motiv zaklesnutí - proto mi na textu ani nevadilo, že je zacyklený, že jakoby neproudí s tou řekou, protože to zacyklení, jak to vyjadřuje i paryb, je jedno z témat). to může být jen část vysvětlení proměny, protože labuť se tam jen mihne. je pravděpodobné, že metamorfóza má i jiná východiska, snad i důležitější, a motiv labuť dobře posloužil jako objasňující obrazná paralela. motivy času a plynutí by tomu výkladu jen nahrávaly. dokonce by mohlo jít o mnohem širší metaforu, nějakého životního zaklesnutí, rozkladu. - jak říkám, akorát nevím, koho se přesně týká ta soutěž v rozežírání, ale nijak mě ten nedostatek informace neruší. - škoda, že nemáš víc času, tenhle text stojí za hlubší průzkum. - taky proto, že vím, že bys dokázal přijít i s odlišným a přesvědčivým čtením. jak by sis to představoval s tou neproměnou subjektu, jak navrhuješ.
U příspěvku:Pasti
whispermoonlite (Občasný) - 5.11.2009 > ve druhé strofě, přiznám se, mi motiv s labutí hlavou přišel nejdříve násilný, ale potom se ukázalo, jak je kolem něj básnička vybudována. nakonec se mi ta metamorfóza zalíbila. a je třeba říct, že je to povedený a vyvážený text a že dokáže chytit svou sítí splétanou za slovy. několik obrazů mi je zvlášť blízkých. moc jsem toho od tebe nečetl, ale kdybych to porovnal, shledávám zde, pro mě nově, přítomnost jakéhosi živého vlákna, způsob angažovanosti, která činí text naléhavějším a sdílitelnějším. není to gestické muzeum, nebo variace na nálady a stavy nacházené bezmála jako standardy v běžném českém lyrickém proudu. ale to neva, podržím se tohoto textu, takže mi bude vždy bližší vykročení do neznáma, do nesamozřejma znamenání v jazyce, v obrazech, ve strukruře. proto je mi i tohle blízký. myslím, i když se ve svém stylu držíš racionální osy, a v tom se tedy rozcházíme, že je zde příjemná míra ambivalence, kdy se něco přesvědčivě odehrává, ale obraz není definitivně dokroužen, uzavřen.

nějaká staženost v tom snad je, ale to není ten podstatný vjem. možná vychází z určitého váhání, zda se vydat víc všanc, nebo se raději držet jistější, rozpoznatelnější konstrukce. ideální by bylo namíchat obě tendence tak, aby se podporovaly. (tedy teď už jsem se posunul na další rovinu abstrakce, není to ke konkrétním místům v textu). Aby se podařilo zachovat pevnou strukturu, která je pro tebe samozřejmostí a zároveň ji učinit otevřenou a průchodnou a umocnit tak možnosti nabíjení a probíjéní různých vrstev významů v textu. tohle by byl takový ideální požadavek. - Ale ještě jednou zopakuji, tahle básnička nenabízí málo.
  <<< předchozí 
20.strana poznámek
 další >>>  
     
    Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game 		 
free web hit counter