Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.11.
René
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Co se má zobrazovat 
Příspěvky
Kolekce
Autoři
Poznámky
Vyhledat příspěvek
 Seznam všech rubrik
Seznam rubrik
Próza
Poezie
Zpovědi, pocity
Miniatury,blbůstky
Recenze, názory
Překlady
Fotografie
Výtvarno, kresby
Grafika
Comics
Multimédia
Mluvené slovo
Hudba
Film
Divadlo
Co? Kdy? Kde?
Mystika, filosofie
Citáty
Vtipy
Cizojazyčný koutek
Odpadkový koš
Soutěže na Totemu
  

  
 Zajímavé odkazy
 Redakce Totemu
 Seznam Anket 
 Společná tvorba
 

 Tvé další možnosti

 Publikovat nový příspěvek
 Publikovat foto, obrázek
 Publikovat formulářem
 NápovidaNápověda

 Pomůžeme, poradíme

Potřebujete-li radu, napište nám zprávu na redakce.totemu@volny.cz.
   


 
 
 
Poznámky u příspěvků od vybraného autora : 18.strana
 
Typ zobrazení: nejnovější poznámky vlastní poznámky poznámky u vlastních příspěvků
U příspěvku:Mrzout
whispermoonlite (Občasný) - 8.1.2010 > celkem smysluplná dekadence. prožil jsem to.
U příspěvku:Moucha
whispermoonlite (Občasný) - 8.1.2010 > nesměju se, pouze usmívám. nedá se popřít a nevidět, že pracuješ na vykreslování svého stylu. - na tom konci už jsi to moc dořekla: "zjistilo se//že//to zase byla moucha má!"- tohle si čtenář s IQ kolem 105 a výše domyslí. a je škoda tím ubírat textu napětí. raději bych zde z taktických důvodů obětoval tvou jinak stylotvornou spontánní upřímnost zachování pevnějšího tvaru básně.
U příspěvku:Po svém
whispermoonlite (Občasný) - 7.1.2010 > Přiznám, že u toho čtení zcela necharakteristicky poslouchám hudbu, a když jsem tu básničku dočet, tak zrovna dohrál Trolejbus od Znouze (tato kapela je mi ostatně nejsilnějším známým antidepresantem), kde je na konci přimíchán sample od Sex Pistols "No Future". - Hm, takže se to docela sešlo. Nepálím tu svíci, poslouchám hudbu. A tak to by taky šlo. :)
U příspěvku:Poslední rozptýlení (fis je zvýšené ef o půl tónu)
whispermoonlite (Občasný) - 7.1.2010 >
U příspěvku:sprostá
whispermoonlite (Občasný) - 5.1.2010 > vidíš, že ten masochismus k ničemu není. jenže vědět to je taky někdy "k hovnu". myslím, že to vidíme podobně. - na tvým místě bych udělal to samý. poslal bych si pět bodů. tak je posílám aspoň tobě.
U příspěvku:nečekaně
whispermoonlite (Občasný) - 4.1.2010 > já tam čtu, na rozdíl od stanislava, ještě něco navíc, jdoucí za rámec červené knihovničky. jímá mě ten masochismus v prožitku subjektu, který patří přesně k takovýmto příležitostem. je to jak rozdírat si starou pomalu se hojící ránu a nevědět, zda ji radši nechat zahojit, nebo zpět otevřít a krvácet. tento konflikt na mě z textu nejvíc působí, proto mi nepřijde laciný, i když používá vyzkoušené postupy. - takový je ostatně tvůj styl, proti tomu se nic namítat nedá, protože jej vždy oživuješ vlastním vkladem, a to rozhoduje.
U příspěvku:přistižena v činžáku
whispermoonlite (Občasný) - 28.12.2009 > LidaStudenovska> schválně; přijde mi to v tvém případě nevypočitatelný. :)
U příspěvku:přistižena v činžáku
whispermoonlite (Občasný) - 28.12.2009 > je to napínavý. jak občas sleduju některý díl, jsou tam různé zákruty.
U příspěvku:o dvou
whispermoonlite (Občasný) - 20.12.2009 > jafa> "a odešli" - a tím, doufám, končím :).
U příspěvku:o dvou
whispermoonlite (Občasný) - 19.12.2009 > jafa> pěkný změny. 1.a 2. strofa hned vypadají lépe. ("zboží" bych nechal) "Sladkosti z endorfinu" jsou fajn (ani si nepamatuji, co tam bylo předtím). "láska" na "bezmoc", zajímavé, smysl to dává a je to aspoň celistvější antiteze k předchozí strofě (a zároveň zesílení vědomí, jak láska a bezmoc existují blízko sebe - proto je bezmoc vítaným rozšířením tématu). "jenom" by mi znělo lépe jednoslabičně. - "a pošli" tam vypadá osaměle. myslím, že to ještě není ono, smysl je stále nejasný. možná je to moje chyba, ale mně se nespojuje přirozeně "tma" s "rukopisem", a proto, kdybych od tebe nevěděl, co tím myslíš, si nemohu poradit lépe s jejím posíláním. - jako poslední mě napadá rozšířit následující verš na "vydali ti ji u Dauphina" - rytmus tam pár slabik navíc potřebuje, vizuální rým ("eye rhyme" - snad to ani nemá český termín?) se taky hodí. a ve smyslu to doplňuje ono posílání - ale jedna velká námitka je, že tento žert může text posunout do oblasti, kde jej nechceš mít. - sníh nakonec to celé tak neutrálně zarámuje. - zajímavé pro mě je, že před lety jsem básničku, která řešila podobné téma, skončil opačným konstatováním: "Podívej, už nesněží."
U příspěvku:o dvou
whispermoonlite (Občasný) - 18.12.2009 > jafa> :)), ahoj a já si objedu ještě jedno kolečko, neb mi to nedá nereagovat na informaci s "posíláním do redakce". - tahle asociace mě tedy nenapadla, určitě ne v souvislosti s redakcí. on by stačil verš "a někam to pošli", aby se "redakce" netematizovala tak polopaticky, a už by to vypadalo s obálkou jinak. - ačkoliv, kdo dnes posílá něco do redakcí na papíře? - tahle souvislost mi již značně vybledla. - víš, co, nakonec je třeba přiznat, že ti to v tom textu dává dohromady smysl, nic tam není svévolné. - už vystupuji, už VYSTUPUJI. (doufám :)
U příspěvku:o dvou
whispermoonlite (Občasný) - 18.12.2009 > jafa> A ještě k originalitě a rafinovanosti. - To si lze dát za cíl v poezii opravdu jen ze sportovně-soutěžních pohnutek, a komu to vyhovuje, klidně ať to dělá, když bude výsledek takový. - Ale tady souhlasím s tebou, že ona podoba textu, jak ji dále charakterizuješ, je pro tebe určitě dobře/lépe přijatelná, když jsi s ní ve shodě. A z této shody se také rodí kouzlo textu a sympatie k němu ze strany čtenáře. Protože se tím do něj dostává další hodnota. Vskutku, být "hloupý, triviální, neatraktivní atd." jsou vzácné hodnoty, když jsou podloženy něčím živým, pokud být originální, chytrý a atraktivní je prosáklé umělinou. Problém často bývá v tom, a děje se to u autorů, hádám, neuvědoměle, že málokdo si je vědom svých možností a rozpoznává svou podobu. - A to je další velké téma, že jo? - originalita, nebo atraktivnost nepřicházejí z vnějšku, z toho jsou jen rozpoznatelné při srovnání. - za jedině důležité považuji najít svůj hlas, ať je SEBEJAKÝ.

Mně se na tvých reakcích líbí mj. i to, jak se v nich vůči mým námitkám sama vyhraňuješ.
U příspěvku:o dvou
whispermoonlite (Občasný) - 18.12.2009 > jafa> Když jsem sousloví "obálka víček" četl, tak to ve mně cuklo, jak to ve mně cuká, když narazím na nějaké takové slizské, řekl bych i vyčvachtané spojení. - Pro básničku to zas tolik neznamená. Mně se líbí pointa s přechodem tmy zpoza víček do tmy za okny. - Ale proč obálka? Vždyť se motiv "posílání" tmy nijak nerozvíjí (leda by to byla obálka knihy, což by mělo svou relaci s vydáváním - ale to mi naskakuje, až nyní. myslím, že víčka sama asociují dopisní obálku. Měl jsem pocit, že tě napadla jakási ozdoba oné chvíle, tak jsi ji použila. nemohu uvést konkrétní případ, kde jsem na to narazil, ale to místo mi zní tak otřele, jak říkám.

Zase na tomhle příkladu text vůbec nestojí. Mnohem zajímavější jsou tvé postřehy a možnostech upřesňování přesnosti.

Potom jsem rozvíjel úvahu o tom, jak se všechno psaní děje na reziduích četby. To není nic nového. a jak četba ovlivňuje jazykový cit. prostě to celé vidím podobně, jak ty.

Proč nevidíš to, co já, má dvě hlavní příčiny. jednak nejsi já celkově, pokud jde o obecnou zkušenost s texty. Už to nám oběma dává jiný zrak. A potom je zde různost našich rolí při vnímání tohoto konkrétního textu. Představ si osu: psychofyzická osobnost-autor-lyrický subjekt-tvar-vnímatel. Každý jsme na jiném pólu. Já se k tvým bohatým představám, o nichž nepochybuji dostávám nejprve přes tvar (a přes sebe, svou zkušenost). Když jej rozkóduju, mohu rekonstruovat další složky. Nejdál se mohu dostat k tomu, že budu projektovat své vlastní prožitky, představy atp. do volného místa subjektu básně. V tom nejlepším případě ve mně celý proces vyvolá PODOBNĚ bohaté představy. Ovšem nikdy to nebudou ty tvoje původní. Ty, abys mohla vidět tvar básně, musíš se co nejvíce přiblížit pólu vnímatele. To se obvykle děje s časovým odstupem, taková je má zkušenost. Nebude to nikdy mé vidění, ale v konečné fázi v tobě text bude vyvolávat bohaté představy a prožitky, které budou PODOBNÉ tvým původním.

poznámka na okraj: Sartre v Co je literatura? tvrdí, že autor nemůže své dílo nikdy vidět jako objekt, protože jeho pohled je vždy kontaminován zkušeností tvůrce, tzn. identitou, od níž nemůže být nikdy jako čtenář oddělen. Tohle funguje, když stejně jako Satre nepřipouštíš roli nevědomí v procesu kontinuální proměny identity. Pro Sartra neexistuje možnost, že je v tobě neustále jakýsi využitelný, dosud nerealizovaný potenciál, který ti umožňuje postavit se na jiné místo jako "já", oddělovat se od svých předchozích "já". - Ono je to složitější, ale v pozadí toho je předpoklad, že si nikdy nebudeš ve své prošlé zkušenosti cizí, že se neuvidíš z pozice někoho jiného. - Mně přijde naopak samozřejmé, že v okamžiku dopsání slova se od něj odděluješ, přestáváš jím platit a do uvolněného prostoru se tlačí další slovo, jímž se stáváš. Záleží, jak velkou výseč si vybereš, třeba větu, báseň, román, ale pokaždé je zde nějaký okraj, který tě od díla odděluje. Ovšem je pravda, a tady hraje roli čas, že po určitou dobu zůstává tvé vnímání kontaminováno tvou autorskou zkušeností při vzniku díla.

No, tak vidíš, mohl bych psát furt pryč, protože se otevírají další témata, a další věci bych musel podložit a vysvětlovat. Ne, že by mě to nebavilo, neboť máš, jak už dávno vím, vždy nějaké podněcující a do hloubky pronikající postřehy, že mi to nedá (a díky za ně!), ale z kolotoče je třeba umět i vystupovat. :)

nejlepší bude, když zas něco napíšeš (oprášíš si jazyk a styl - haha :) - a já se na tom svezu.
U příspěvku:o dvou
whispermoonlite (Občasný) - 18.12.2009 > jafa> :) tak před chvílí se projevila moje "šikovnost". Napsal jsem několik odstavců teorie, které v nestřeženém okamžiku jednoho kliknutí vzal čert. - Krátce, odpovídal jsem postupně a postupně zjišťoval, že ti píšu, na co sama postupně přicházíš. - Teď už to nechám být, protože myslím, že na podobná témata ještě někdy dojde, tak bude příležitost to zopakovat.





U příspěvku:V úzkém a širokém prostoru
whispermoonlite (Občasný) - 18.12.2009 > líbí se mi ten vnitřně rozprostraněný svět nabývající na síle. ze tří posledních mi tato přijde nejvytvarovanější. a je tam dost neurčitě kouzelných míst, kde se otevírá výhled na to, co zůstává v náznaku, obrysu k chvějivé, slibné i zklamané prožitkovosti subjektu. v každé strofě je nakumulován takový pohyblivý oblak. - právě ten pohyb, který spojuje několik směrů se mi líbí. básnička víc pulsuje, než že by přímočaře směřovala. zůstává otevřená.
U příspěvku:cesta kol javoru
whispermoonlite (Občasný) - 17.12.2009 > zase jsem se potěšil několika nápady. tvá obrazivá bezelstnost je odzbrojující. To už se ví.
U příspěvku:o dvou
whispermoonlite (Občasný) - 17.12.2009 > jafa> neříkal bych tomu slabiny. ruší mě v druhé polovině básně místa, kde očekávám jinou slabiku: "ticha" mi nejde k "slova"; "oknama" mi nejde zcela k "očima"; "víček" bych vypustil. snese se to bez nich a ubyde jedno genitivní klišé. - ale jinak si myslím, že jsi napsala to, co jsi chtěla, že jsi tím něco vyjádřila. -

další věc je, jak spolu obecně souvisí využívání zavedených metaforických obrazů (zde hl. 2. strofa) a přesnost vyjádření aktuální situace. nad tím jsem nejednou přemýšlel, když jsem se ptal, co dělá pravdivou báseň více a méně zajímavou. nemyslím, že je to věc nalezení efektnějšího, nebo na pohled originálnějšího, méně otřelého vyjádření, to by byla stejně jen manýristická ozdoba. - v mých očích se tvar děje spolu s významem a nelze je oddělit. Takže záleží na potřebě/nezbytnosti pisatele/-ky vidět danou skutečnost nějak strukturovanou, možná vždy nějak nově, než jak se s ní setkal/-a doposud, i když připomíná nějaké věčně se opakující schéma. Obraz, který se spokojí s přibližností schématu se už veze ve vyjeté koleji, mizí odpor kladený poznáváním a vydobýváním, což textu ubírá energii.

Statisticky vzato většině autorů/-rek stačí koleje a přibližnosti, protože nemají čas se v tom babrat, nebo to nepotřebují, svět mají jednodušší. (tím nechci tvrdit, že se nemůže v takových textech najít něco jedinečného). Nemyslím, že se lze do nějakých průzkumů specifik toho kterého vjemu, prožitku, do určitého vidění světa nutit. To je dáno psychologií autorské osobnosti a vlivy, které přesahují literaturu. Ve vztahu k textu to má ten projev, že i když napíšeš to, co přesně chceš, nemusí to být nic vzrušujícího (a navíc poslední kategorie je značně individuální), protože prostě dopředu nevíš, v čem je ti dáno-nakázáno se pohybovat.


Když to po sobě čtu, mám silný pocit, že ti vysvětluju věci, který si určitě uvědomuješ. Asi jsi jen chtěla vědět, proč mě to nechává v klidu, pokud ti nešlo jen o formu. Takže mi to nepřijde moc objevný a je tam víc zavedených výrazů, asi tím to bude - až na strofu s deleatur a místo s vydáváním tmy. Řečeno obrazně, hlas do básně nevrostl ve větší síle a ostrosti tvaru. - Na druhou stranu, pro tebe v tom může být řada objevů, takže se ti to podařilo. Nejsou tam slova navíc a rozhodně to není nepříjemné čtení. (v rámci určité míry zobecnění).
U příspěvku:o dvou
whispermoonlite (Občasný) - 15.12.2009 > musím se omezit jen na dojem, jestli tě zajímá. - první dvě strofy jsem prošel s klidem, ale ve třetí mě zaujala te metafora a hlavně "deleatur". nejsem si ani jist, jakou má výslovnost (latinskou?). našel jsem si, že psáno s velkým "D" je to i jméno speciálního antiviru (což je pro mě dost zajímavá, i když zcela svévolná reference, aby se mi místo v textu jevilo bohatší). špatný není ani nápad s vydáváním tmy za oknama. ("za okny" tam vskutku nepasuje tak dobře kvůli délce verše, i když rýmově by na tom nebylo o moc hůře - s "do obálky" by šlo do páru - je zajímavé sledovat, jak textem konkurenčně procházejí dvě hlavní asonance s variantami: i-a/o-a/a-a, i-i/a-i )
U příspěvku:Dvě zrození
whispermoonlite (Občasný) - 14.12.2009 > jafa> no já myslím, žes ten proces popsala přesně a nádherně. tak, jak to předkládáš, si to dokážu výborně představit. teď jestě co s těmi uvozovkami. patrně bude ve hře ještě nějaká opačná tendence toho procesu, nebo jeho částí. Např. to, že v nějakém významu, to teď neumím specifikovat, to, co vnímáš, že je pod tebou, doopravdy pod tebou není, nebo že to, co vnímáš jako přesahující, nakonec nepřesahuje (neumí, nedokáže, nechce - to už by se týkalo toho, jak jsi s takovýmto prožíváním za sebe spokojená - možná chceš, aby přesahovalo, ale nedá se to zvládnout a výsledek je, že se přesahu nedostává a je to vnímáno jako nechtěný deficit).

V tvém výkladu mě zcela zaujal poukaz na přílišnost emoce, prožitku, nějakého obsahu atd. A musím na to myslet ve vztahu k těm textům, protože to je právě to, co je na nich nápadné a co může zavádět, jak jsem psal výše, že z nich žádná přemíra citu nesrší, nezavalují mě přívalem toho, co chceš mít pod kontrolou. Daleko víc na mě působí tou schopností zvládnutí a ovládnutí. Ovšem budou to spojené nádoby, protože energie tam je, takže přetavený poukaz na prožitek tam také musí být.

takže se ti daří tu kontrolu praktikovat a kdoví, i to může být jedna z přijatelných (a příjemných) podob emocionalty (navíc na opačném pólu k sentimentálnímu klišé). nejsem statistik, ale řekl bych, že většina autorů to má jinak, že touhle cestou jde málokdo, to klidně zopakuji.

a nakonec, když ocituji "přestat tolik silně prožívat" - to by mě samo nenapadlo, ale když si to dávám do souvislosti, i o tom ty texty mohou v důležité míře být.

pro mě je klíčové tvé sdělení o potřebě zvládnout citové prožitky, to mi zcela otevřelo náhled na tvůj styl.
U příspěvku:Dvě zrození
whispermoonlite (Občasný) - 11.12.2009 > jafa> jo, tohle je ta správná poznámka, k níž jsem implicitně odkazoval, když jsem srovnával svůj a tvůj přístup ke vznikání textu, tvůj tedy v té podobě, jak jsem si jej vysoudil z výsledného textu.

tak na jednu stranu mě to docela překvapuje, když říkáš, že je to jinak, ale ono to nemusí taky znamenat, že je to jinak úplně. oba se v těch výkladech soustředíme na trochu jiný aspekt vzniku textu, zdá se mi. - nešlo mi o to zdůrazňovat, nebo dokládat, že konstruuješ na úkor pocitu. - pravda, moje formulace by se tak dala vykládat, ale to ji teda musím upřesnit. - moji pozornost zaujalo hlavně to, jak jsou tvoje texty, jako je i tenhle, zvnějšku do středu, nebo odshora dolů uspořádaný, jak je tam poznat ta kontrolovaná struktura. kdybych dal nějaké příklady, např. egil by patřil na tvou stranu, zatímco já, nebo citizen postupujeme úplně opačnými směry. - samo o sobě tohle nic nevypovídá o tom, jaký je v nich pocitový, prožitkový, výrazový náboj. - možná, je to jen momentální nápad, způsob tvoření souvisí s tím, jakým způsobem se projeví angažovanost subjektu v textu - ale i tak by to měly být dva oddělené procesy, angažovanost a způsob tvoření. - na čem tedy záleží nakonec je tvar a jak přes něj a skrze něj proniká význam.

celé si to teď vysvětluji tak, že to, jak jsou tvoje texty napsané, jak se jeví tvarově, vypovídá a tom, jak je strukturované tvoje prožívání a vnímání světa snad už na předjazykové,nebo nějaké předvědomé úrovni (teď fakt neposoudím, jaký zankový systém používá nevědomí) a ty prožitky mohou už takto vypadat, aniž bys je musela do jejich tvaru nějak zvlášť nutit. Tzn. že se u tebe tvorba klidně může odehrávat na intenzivní prožitkové úrovni, ale to "pronásledování" jádra se nakonec vyjeví jako jeho ovládnutí mnohem spíše než jako ponechání se jím ovládnout. Asi na tento rozdíl v "ovládnutí" jsem chtěl upozornit, když jsem zmiňoval různé typy autorů.

Jinak bych ti přál, aby tě i dál vedly pocity, pokud si to přeješ (ale to je jedovatá poznámka, že?) :) Máš pravdu, u tebe může mít to citové prožívání v textu takovou nezvyklou, nebo spíš jedinečnou podobu. Potom to může mást, že to nevypadá jako u jiných.
U příspěvku:Sběratel
whispermoonlite (Občasný) - 10.12.2009 > něco ne zcela zjevného a úmyslně nevyvedeného v ostrých obrysech se v básni odehrává, vnímám jakési podprahové chvění či delikátní napětí. to pro mě bylo podstatným zjištěním, po němž mě přestaly rušit obrazy, hlavně z první strofy, které by bez svého podpovrchového zapojení byly jen arzenálem klišé ("zčernalé stříbro" fotek, "partitury jízdních řádů", "světelné maso").

Jak je tvůj styl obvykle barevný a nápaditý, což může být přitažlivé samo o sobě, přítomnost prožitkově, existenciálně apod. angažovaného subjektu básně posiluje ve smyslu naléhavosti, přesvědčivosti, snad až nezbytnosti s níž vznikaly a s níž jsou následně čteny. Na rozdíl od anae zde onu angažovanost nacházím.
U příspěvku:Baby - sitter
whispermoonlite (Občasný) - 8.12.2009 > Stanislav> Ale jo, není to sice můj styl, přesto jsem se zasmál. Vtipný to je bezpochyby. Líbí se mi i ta lehkost, která zas může jindy lehce sklouzávat ke kratochvíli na způsob televarieté.
U příspěvku:Baby - sitter
whispermoonlite (Občasný) - 7.12.2009 > milý příteli, vím že to mohu doporučit i bez čtení, abych nezdržoval, ale jakmile ukončíme práci ve fóru, hned se na to vrhnu.
U příspěvku:Kdy jsem živ?
whispermoonlite (Občasný) - 6.12.2009 > nemohu své následující tvrzení nijak zvlášť doložit, ale napadá mě říct k té "výměně", že bych dokázal zastávat názory obou stran do určité míry. Chápu, že pro někoho text nepřináší mnoho nového např. v tom, jak mohou fungovat slova ve významu a obrazotvornosti, jakou lidskou zkušenost zprostředkují. Na druhou stranu vidím ta pěkná, nápaditá, a řekl bych i hluboká místa, např. jak je cituje jafa, a to, jak je básnička dotažená do perfektního tvaru v tom, jaký styl následuje a jaké jsou její přirozené limity (tu přirozenost teď nedokážu vysvětlit - napadá mě k tomu pouze ještě víc zavádějící a troufalý poukaz na to, že je z textu znát, že se autor pohyboval na hranici svých možností a že to zvládl.) dobrá práce. něco si odnáším.
U příspěvku:...
whispermoonlite (Občasný) - 5.12.2009 > paryb> takhle nějak jsem to myslel, zvlášť tu fázi, kde se schází rozháranost se svým uvědoměním se na straně subjektu - z toho může vzniknout zajímavý tvar.
U příspěvku:Návštěvy
whispermoonlite (Občasný) - 4.12.2009 > tuik> to víš, že jo. jen si nedělej násilí (což vidím ani nehrozí). ani sem nechtěl, abys tohle opravovala, jestli to tak vyznělo, tak promiň. vždyť, doufejme, přijdou další básničky. - tý bezmoci rozumím, ani tady bych ji neměnil - snad jen bych si ve své čtenářské krvežíznivosti přál, aby ta vytékající krev bezmoci ještě vřela.
U příspěvku:Návštěvy
whispermoonlite (Občasný) - 4.12.2009 > tuik> ano, pochopilas to, jak jsem to myslel, včetně toho, že jsi došla k otázce, jak to oteplit a zároveň neshodit. V posledním verši něco roztaje. A mohlas na to použít jazyk, kterej by v jiným kontextu působil banálně, snad až příliš sentimentálně, ale kterej tady funguje díky tomu, co předchází. To oba chápem.

Ale k tomu mě ještě napadlo, jestli by šlo zachovat ten převažující tón básně, ironizující odstup, pohled citově nezainteresaovaného pozorovatele a zároveň k tomu dodat tu měkkost, která je v posledním verši. Básnička mi ani nepřipadá nějak moc tvrdá, to zas ne, ale kdyby ta ryska na škále teploty/vřelosti/měkkosti/tvrdosti apod. byla posunutá, mohlo by to být, představuji si, víc strhující, že by to byl ještě větší mazec - a zároveň jaksi by v tom bylo víc obnažený citlivý tkáně.

Tak to jen takovej výhled, pro případ, že by tě zajímalo, co by mohlo být jinak, když si představuji, kam by se to mohlo vyvíjet dál.
U příspěvku:Návštěvy
whispermoonlite (Občasný) - 4.12.2009 > blízký je mi styl, hlavně jazyk, vtip a iracionální svět zobrazení. nevidím tam slovo navíc a všechno funguje. o něco méně bližší mi je teplota básně. sice chápu, že pro ten poslední verš stálo za to něco protrpět, ale napadá mě, zda by nešlo rozprostřít oteplující vodítka, jakým je ten poslední verš, na vícero míst v textu. sám ovšem nevím, jak bych to udělal. - a přijde mi to celý hodně vepředu, hodně svěží, neokoukaný.
U příspěvku:...
whispermoonlite (Občasný) - 3.12.2009 > egil> Good night!
U příspěvku:...
whispermoonlite (Občasný) - 3.12.2009 > egil> A vidíš to, a já mám zrovna těch poetizovanejch metaforicky načančanejch výpovědí na půli cesty, kde je sice kousek živýho vlákna, nebo prožitku duše, ale kde se taky všelijak šroubuje a nechává nakynout, aby to vypadalo zastřeně a jako že to něco říká, tak akorát dost. A jedna cesta z toho je vrátit se na začátek a říct věci tak, jak sou, za kterejma je něco prožitý tak, že to ten text vytlačí do vědomí. A to je to, co udělala paryba zde, aspoň mně. A sice si taky vzpomenu na její kouzelné obrazy z jiných textů, ale to všechno byla jen příprava na to, aby se zbavila všeho, co nutně nepotřebovala, aby otevřela dveře a vylezlo to jediný, bez čeho už to nešlo. A to má k salónní poezii samozřejmě daleko.

Svůj schematismus mohu jen rád potvrdit, vlastně jsem ti vděčnej, že jsi mě na něj upozornil, sám bych si to takhle neodvážil pojmenovat. opravdu nejsou básně na 70, 40, nebo 95%. to možná v bodovacích systémech literárních serverů, nebo v komisích soutěží, což se provozuje pro všeobecnou kratochvíli, ale nemělo by se to tahat do vážněji míněných debat. takže jsou stoprocentní básně, kde je každé slovo na svém místě a na tom ostatním nezáleží.
U příspěvku:...
whispermoonlite (Občasný) - 2.12.2009 > paryb> vidíš, a já sem si zas dneska říkal, že je to jedna z nejsilnějších věcí, který jsem v posledních týdnech, měsících četl kdekoliv. - asi proto, že je zbavená, nebo prostá, jak jsem už napsal, všech možnejch poetickejch píčovin a že ta zkušenost v ní je tak brutální, hraniční a syrově podaná. a podle toho, jak znám tvoje jiný texty, můžu říct, že se tvoje básničky pro mě stávají, nebo staly, synonymy poctivosti a spolehlivosti. - ale nenech se svazovat, klidně se po tomto "udržovacím" textu pusť do nějakejch lyrickej vodvarů, nebo říkadel.
  <<< předchozí 
18.strana poznámek
 další >>>  
     
    Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game 		 
free web hit counter