krásné, smutné nostalgické, rozumím tomu.

Ahoj Bajata,

vyprávěj mi ještě chvíli o růžích, krásně se to poslouchách. I když tento týden a minulý mám růží plnou náruč, jsou maturity a studenti mi nosí většinou růže nevím proč. Je, ale fakt, že růže mám moc ráda, když malinko povadnou nechám si je usušit a tak mám růží plný byt. Ale ty tvoje mají zvláštní barvu i vůni.

Přeji ti, aby se ti v mé cukrárně nádherně snilo.  

Díííííííky,

mám radost, že jsi opět zašel posedět a třeba se jen dívat na noční oblohu. Přeji ti dobrou chuť vždy když sem zajdeš. Doufám, že jsi si pochutnal na některém z mých dortíků a že se zde cítiš dobře. No a já, já bojuju se vztyčenou hlavou, i když občas je to těžké.

Ahoooj Bajata,

omlouvám se, jestli jsem svojí zpovědí, vyvolala nějaké nepřijemné vzpomínky. To jsem opravdu nechtěla. Jak to příjme literární kritika je mě více méně jedno. Zpověď vznikla cca před čtyřmi měsíci Od té doby se mnohé změnilo, možná zlepšilo, možná zhoršilo ( ON se snad vrátil, já ho víc a víc mám ráda  atd.,  ) co ti budu povídat znáš to přece sám. A já jsem konečně pochopila, že o chlapa se musí bojovat.

Vždycky, když nějaký odcházel z mého života stála jsem hrdě se vztyčenou hlavou a nechala ho jít kam ho jeho srdce táhlo. Protože jsem si myslela chceš volnost ? Máš ji mít já tě držet nebudu. Stejně by to asi k ničemu nebylo. Teď, ale jsem pochopila, bojovat se musí, i když výsledek není vždy jistý ani jasný. :-))