Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 16.11.
Otmar
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Co se má zobrazovat 
Příspěvky
Kolekce
Autoři
Poznámky
Vyhledat příspěvek
 Seznam všech rubrik
Seznam rubrik
Próza
Poezie
Zpovědi, pocity
Miniatury,blbůstky
Recenze, názory
Překlady
Fotografie
Výtvarno, kresby
Grafika
Comics
Multimédia
Mluvené slovo
Hudba
Film
Divadlo
Co? Kdy? Kde?
Mystika, filosofie
Citáty
Vtipy
Cizojazyčný koutek
Odpadkový koš
Soutěže na Totemu
  

  
 Zajímavé odkazy
 Redakce Totemu
 Seznam Anket 
 Společná tvorba
 

 Tvé další možnosti

 Publikovat nový příspěvek
 Publikovat foto, obrázek
 Publikovat formulářem
 NápovidaNápověda

 Pomůžeme, poradíme

Potřebujete-li radu, napište nám zprávu na redakce.totemu@volny.cz.
   


 
 
 
Poznámky u příspěvků od vybraného autora : 22.strana
 
Typ zobrazení: nejnovější poznámky vlastní poznámky poznámky u vlastních příspěvků
U příspěvku:zamyšlení nad láskou 2
mystik (Občasný) - 14.1.2012 > a rozdávání může být posypáno cukrem jako Alpské středisko vločkami? To je jen řečnická otázka... dnes jsem potkal na zastávce tramvaje velikého výtvarníka Emila Šourka (věnuje se tečkované kresbě portrétů i karikatur) a on se svěřil, že měl chuť kupovat byt v baráku, co mám byt i já. To by byl soused legenda :-) Fakt stojí za to jeho výstavy, mohu Vám doporučit.
U příspěvku:Výtvarná fáze poštovní známky
mystik (Občasný) - 14.1.2012 > ehm takzvaní znalci umění a krásy a plivající po Peťuli a natož po lásce vůči Peťuli, Vy se můžete jít pouze klouzat, na víc nemáte, jste smutné kino, ale když se ceníte, tak se ceňte dál, u mě žádnou cenu mít nebudete... šmejdi
U příspěvku:zamyšlení nad láskou 2
mystik (Občasný) - 14.1.2012 > já jen že na lásku jsou dva, to je moje zamyšlení, přijmi, protože odmítat je to nejlehčí :-) děkuji.
U příspěvku:Výtvarná fáze poštovní známky
mystik (Občasný) - 14.1.2012 > kreténi z Totemu neumožní ani zachovat vlastní příspěvek, to může být možné jen u kreténů. Peťule najdi si mě i jinde než zde, je to chudá jejich taktika.
U příspěvku:Výtvarná fáze poštovní známky
mystik (Občasný) - 14.1.2012 > Jakou známku Vy nejraději? Já měl v oblibě „ženu v domácnosti" od Adolfa Borna z roku 1984 a pak jsem jí spontánně odeslal jedné holce před mnoho mnoho lety na adresu do Texasu a už jsem žádnou takovou zase nezahlídnul. Bohužel. Ale měli v příloze Právo interview. O duchovní tradici. Takže malíř s duchovním cítěním pro Vás, jestli ho máte rádi? Je fajnovej na sklonku roku 2011, 23.12. :-) A taky že není zakomplexovanej, to by neuspěl jako malíř snů a pohádek :-)



Na jaký dárek se jako dítě nejvíc těšil? Co ho přivedlo k malování? A kde vzal inspiraci pro Macha a Šebestovou? To vše odhaluje rozhovor se známým výtvarníkem včera i dnes:



Vánoční svátky známého výtvarníka Adolfa Borna a jeho ženy Emy mají spíš duchovní podobu, jsou pro ně časem zklidnění, vnitřního zamyšlení a setkávání s rodinou. Což se nevylučuje s jejich oblíbenými činnostmi. Celý advent si dopřávají koncerty vážné hudby a hlavně do poslední chvíle cestují.



(Klára Říhová)



V půvabném, psím vínem obrostlém domku v Podolí jsem je navštívila krátce po jejich návratu z Paříže. Při podání ruky pan Born poprosil o opatrnost. „Před dvěma týdny jsem šel na procházku s naší kníračkou Apolenou, jenže se něčeho šíleně lekla a škubla tak silně vodítkem, které jsem měl omotané na předloktí, až mi přetrhla sval. Pořádně to bolelo a ruka úplně zčernala podlitinou – ještě včera bych vás vítal jako Obama,“ směje se jedenaosmdesátiletý humorista.



Už od dveří kolem nás defilují jeho známé postavičky: elegantní šviháci s hůlkou, důstojníci s blyštivými šavlemi, dámy s kouzelnými ňadry a rukavičkami, roztodivní ptáci, kočkopsi i pohádkové příšerky… Adolf Born trochu připomíná pohádkového dědečka ze svých obrázků, trochu i rakousko-uherského císaře Franze Josefa, kterého jako vášnivý monarchista obdivuje.



Odmalička si přál být ilustrátorem a cestovatelem. Obojí se mu splnilo. Žije ve svém obrázkovém „retro“ světě, má rád absurdní humor, paradox, nadsázku, skryté pointy a mystifikaci a jeho nejlepší zábavou je, když vezme do ruky tužku.



„Člověk se musí snažit. Koneckonců, co bych měl dělat jiného než pracovat?“ kroutí hlavou. Černý, ale i laskavý humor s podfousovským úsměvem provází celou naši návštěvu, doladěnou dobrým červeným vínem.



Vrcholí advent. Jaké bývaly kdysi dávno vaše Vánoce?



Nenásilně religiózní. Považuju se za věřícího člověka. Když někdo řekne, že je ateista, musím se smát, je pro mě jako ze Zanzibaru. Nejpozději na smrtelné posteli každý přileze ke křížku. Píše se o českém ateismu, což je úplná blbost. V Holandsku jsem nezažil kostel plný lidí, nebo vůbec otevřený, zatímco u nás jsou narvané. To jsou jen takové řeči.



Kde je vliv protestantský nebo evangelický, berou to ležérně. Ale v Bavorsku, Rakousku i u nás je zbožnost úplně normální. Lidi reptají, že by církev neměla mít peníze. Já říkám: naopak, každá církev má mít strašné peníze, aby zachránila starou kulturu a vytvořila současnou.



I když to možná nejde. Protože i vynikající abstraktní malíř pojedná stěnu v kostele tak, že bych tam asi nešel – nemohl bych se soustředit.



Takže Vánoce…



Byly v mém dětství primitivní, prosté, ale krásné. Jsem v téhle otázce konzervativní. Na pravý stromeček patří pravé svíčky, na stůl kapr a bramborový salát. A oslavuje se Ježíšek, Christkind. Děda Mráz a Santa Claus jsou mi tak protivní! (J: Stačí, že máme Klause jako chudičkého prezidenta).



Víte, komunistům se skoro podařilo Vánoce zničit. Dřív se říkalo: ten se bojí jako čert kříže. Jenže středověký ďábel se převtělil do „vládnoucí třídy“, ti měli z kříže taky strach. Dokonce Ladovi umazávali na obrázcích křížek nad kostelem! A fotograf, kterému se připletl do záběru kostel, musel mít kamaráda držícího větvičku, aby nebyl kříž na fotce vidět.



Na co jste se těšil pod stromečkem?



Nechci, aby to vyznělo moc pedagogicky, ale tenkrát byla největší dárek knížka. Věděli jsme, že ji nesmíme moc ničit. Jinak v mém dětství byl velmi populární celuloidový pes, kterému se říkalo Bonzo. Toužily po něm všechny děti. Byl to legrační mopslík, po nich přišli foxteriéři. Další oblíbenou hračkou byli sádroví vojáci vyrobení v bojových pozicích. Dost se rozbíjeli.



Na koledy si z dětství už moc nevzpomínám, s těmi jsme, myslím, začali až po narození dcery. Dříve jsme taky chodívali na půlnoční. Často jsme trávili Vánoce na chalupě a jezdili hned po svátcích na lyže…



A dnes?



Dnes Vánoce pojednáváme tradičně, scházíme se celá rodina, přijedou holky ze světa. Moje žena navaří a napeče dvanáct druhů cukroví. Taky zpíváme, většinou velmi falešně. Zůstáváme v Praze a chodíme na koncerty, je to čas celkového zklidnění…



Přesto cestujete do poslední chvíle. Právě jste se vrátili z Paříže, jak bylo?



Senzačně, jako vždycky. Jezdíme tam obvykle vlakem a záminkou je návštěva vnuček, které tam žijí – starší Natálie studovala historii na Sorbonně a dnes dělá dokumentární film, mladší Rozálie tam jela jako „ópérka“. Náš týden se tradičně smrskl na návštěvu hospod a kultury – viděli jsme krásnou výstavu Fra Angelica a Cezanna, kterého miluje žena, a také holandské malíře 17. století.



Cestou zpět jsme přenocovali v Norimberku, kde jsem už doma. Norimberk nebo Praha, to je úplně jedno. Paříž je krásná, ale holt cizina, tam přebírá vedení Ema s francouzštinou.



Nezahálíte – pod stromečky mnohých dětí se určitě objeví Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpytlíky, které jste teď ilustroval.



Ta knížka je velmi zvláštní. Nakladatelství Slovart si vymyslelo, že tam nesmí být žádná pohádka lyrická a něžná, ale všechny strašidelné. Aby se děti aspoň malilinko bály. I když já myslím, že dnes už se nebojí ničeho, spíš se rodiče nebo profesoři bojí dětí, trochu se to vymklo. Teď bývají seřezáni učitelé svými žáky…



Roku 1968 jsem dostal nabídku učit na uprum v ateliéru ilustrace a kresleného filmu. Odmítl jsem, už tehdy jsem totiž věděl, že každý mladý si myslí, že profesor je naprostý debil, všechno, co říká, už znali dávno a mají lepší nápady, tak proč s ním ztrácet čas? Takže proč bych měl ztrácet čas já?



Vraťme se ke Strašpytlíkům. Prý jste musel některá strašidla překreslovat, protože byla moc laskavá.



Je to výběr evropských pohádek, převyprávěný Jiřím Žáčkem. Každá mě vedla jiným směrem – některé jsem dělal jen pastelem, jiné akvarelem, atmosféra si řekla, co mám zkusit. Je pravda, že na mě museli trochu přitlačit. Oba s Jirkou máme rádi razantní humor, ale odtud až potud. Takže aby se děti opravdu bály, nešetřil jsem krví.



Osobně mám nejraději pohádku O dvanácti měsíčcích – fascinuje mě, jak sedí v té zimě, pak jeden předá žezlo druhému a hned začnou kvést růže, to je fantastická science fiction.



Vy jste se jako kluk bál rád? Čeho nejvíc?



Určitě něčeho temného a tajemného… měl jsem slabost pro různá strašidla a horory, čerti ještě nechodili. Do svých čtyř let jsem žil s rodiči v Českých Velenicích. Část naší rodiny žila na rakouské straně města a nikdy se nenaučila česky, zato my z české strany jsme se německy naučit museli, když jsme si s nimi chtěli popovídat. Pak jsme bydleli v Chebu a teprve od pěti let v Praze, takže říkám, že zde žiju v emigraci…



Později jsem se intuitivně bál energických ženských, ale po padesáti letech jsem si na to tak zvykl, že bych s žádnou jinou než s Emou být nemohl.



Jaké byly vaše první kresby?



Zlobil jsem ve škole karikaturami učitelů a spolužáků. Kreslil jsem jen tak pro potěšení a pobavení. Nikdo z rodiny takovou zálibu neměl. A tak moji první výtvarnou lekci představovaly staré knihy, hlavně cestopisy, které jsem hltal na půdě. Třeba jsem našel knihu s údaji o jednotlivých zemích, jaké je hlavním město, počet obyvatel, zvířata. To mě fascinovalo a podle nich jsem psal a ilustroval vlastní cestopisy – že jedu třeba do Persie.



Taky jsem obdivoval Buriana. Je pravda, že jsem přitom jen stěží absolvoval gymnázium. Přírodopis, zeměpis a jazyky mi šly hravě, ale chemie a matematika mi dodnes nahánějí hrůzu.



Uplatnil jste šikovné ruce i jinak, třeba při sportu?



Byl jsem normální kluk, kterého baví fotbal, ale protože holky se při něm nudily, v osmnácti jsem s ním skončil. Jediný sport, u něhož dodnes vydržím nehnutě sedět u televize, je sjezdové lyžování. Vzpomínám přitom, jak jsem kdysi lyžoval v Krkonoších – bývalo to krásné, málo lidí a skoro žádné lanovky, takže sjet čtyřikrát kopec a pěšky ho vyšlapat byla slušná denní dávka…



Ale manuálně šikovný jsem nebyl, že bych něco vyráběl ze dřeva nebo z kovu, to ne. Dodnes toho lituji. Ani tátovi jsem moc nepomáhal, byl jsem doma absolutně k nepoužití.



A které knihy patřily k vašim oblíbeným?



Kolem jedenácti let jsem měl dvě lásky – Robinsona Crusoea a E. A. Poea – strašidelné povídky. Robinson na mě zapůsobil i s obrázky, barevnými linoryty. Cítil jsem, že bych chtěl něco takového zkusit. Osud to člověku často vrátí, takže jsem později dělal Robinsona jako celovečerní loutkový film i jako knihu.



Ale vždycky jsem vedle tajemna oceňoval i jistý druh groteskního humoru. U Robinsona je to dané: chlapec z nóbl rodiny se dostane do divočiny a najednou vůbec nic, z čehož vznikají komické situace. I v povídkách od Poea je vždy přítomen groteskní, trochu zlý humor. Mám teorii, že se lidi dělí na dvě skupiny – jedna miluje humor a druhá je vyloženě vážná. Ti mají život daleko komplikovanější než my.



Jakou literaturu máte v knihovně dnes?



Pouze o umění, cestopisy a encyklopedie. Zjistil jsem, že jako ilustrátor musím mít knihovnu, kde najdu, jak se vyvíjel nábytek, šaty, zbraně, šperky, palmy, auta… nač si vzpomenete.



Když jsem začínal, musel jsem kvůli každému obrázku zajít do uměleckoprůmyslové knihovny a pracně nalistovat, co jak přesně vypadalo. Dnes by mě to ani nenapadlo. Postupně jsem sehnal fůru nádherných knih z nejrůznějších oborů. Když chci vědět při ilustrování Tří mušketýrů, jak vypadaly švihácké boty, které nosil Porthos, stačí zalistovat. Vždycky vycházím z reality a volně ji dotvořím…



Tohle všechno najdete i na internetu. Jste stále nepřítel techniky, nebo jste se s ní už trochu skamarádil?



Neskamarádil. Neovládám počítač, internet ani mobil… Všechno se musela naučit manželka Ema. Já ji jen otravuji, aby zjistila, jaké jsou ve světě výstavy. Nebo když něco nenajdu v encyklopediích, poprosím ji, aby se podívala na internet a taky mi to vytiskla.



Já akorát řídím auto, samozřejmě bez navigace. Tu mi překvapivě rozmluvila právě žena, říká, že bychom si neužili cestu, jen otrocky poslouchali a ještě možná dojeli špatně – známého onehdy vedla GPS přes sáňkářskou dráhu!



Vaše paní Emilie je moudrá žena…



Brali jsme se ve dvaašedesátém, což je nedávno. Je můj daňový poradce, kuchařka, manažerka i přítelkyně. Celkově bych ji nazval „maršálek“ – jako Radecký. Coby ženská má rychlejší reakce, praktičtější pohled a nápady.



Když dělám výstavu, ukážu jí své věci a ona bezpečně řekne, které tam nemám dávat. S léty jsem pochopil, že je dobré ji poslechnout. Navíc, jak jsem jednou nohou ve světě fantazie, dělá mi bezpečné zázemí. I proto se jí doma do ničeho nemíchám, uvařit umím snad jen vajíčka. Zato ona se perfektně vyzná v historii a občas poupraví i můj pohled na dějiny. Ženské jsou hnací motor světa. (Jo i můj J)



Posledním hitem jsou elektronické knihy. Předpokládám, že nevěříte v jejich budoucnost?



Myslím, že jde o výstřelek a zůstane to plus mínus při starém. Papír je papír. Žhaví čtenáři se bez skutečné knihy neobejdou.



Doznívá plus ještě z první republiky, kdy nakladatelé vyzvali výtvarníky – Štýrského, Toyen…, aby dělali ilustrace. Pak přišli Tichý, Bauch… a lidi byli ochotní kupovat si stejný román, ale s výzdobou a typografií někoho jiného. Byla tendence žít s takzvanou krásnou knihou. Já se dívám na Čechy víc než chmurně, ale tenhle enormní zájem o knihu a její vzhled jim připisuji k dobru. Je to jeden z mála pozitivních rysů české povahy.



Jinak se mi zdá, že moderní doba kromě několika léků nepřinesla nic pozitivního. Slavné salóny a firmy se můžou jít klouzat, v Číně všechno dělají stejně dobře a za polovinu. Prostě nic už nemá cenu. Zažil jsem první republiku, německou okupaci, komunisty. Po nich to taky nestojí za nic. Ale zaplať pánbůh můžeme aspoň cestovat!



To za Rakouska-Uherska…



No jéje. Jako naši součást beru Bavorsko a Rakousko – a z něj mám nejraději Tyroly. Tam se nebojím, že mě okradou, zatímco tady soutěžíme s Poláky o titul největšího zloděje. Těžce nesu, že mizí slušnost a zdvořilost, což ale platí skoro pro celou Evropu, ten kvalitativní pád je enormní…



Vidím to tak, že bychom zase dostali Jižní Tyroly a patřilo k nám Chorvatsko, Rakousko a Maďarsko. Za legitimní hlavu státu jsem považoval Ottu Habsburského, párkrát jsme o tom hovořili, ovšem zemřel…



Evropská unie je pro nás monarchisty hrozivá! My, co jsme zažili RVHP, víme, že se jen proměnila. Evropská unie se musí rozpadnout a držme si palce, aby to bylo brzy. Taky to může skončit tím, že Evropa bude čínská nebo arabská. Mezi námi, radši bych tu viděl Číňany, protože mají lepší kuchyni.



Narodil jste se sto let po mocnáři Franzi Josefovi a jste si i podobní. Věříte na reinkarnaci?



Já začal nosit fousy až po roce 1968, trochu na protest s politickým děním. Na reinkarnaci absolutně nevěřím, jsem ortodoxně vychovaný jako katolík. To bych také mohl být v příštím životě mravenec, dejte pokoj!



Kde berete stále inspiraci?



Všude kolem. Nerad se dívám na naše politiky, ale jsou inspirativní. Promítají se do mých podivných zvířat. La Fontaine mě poučil, že pomocí zvířat si lze dělat legraci z kohokoli a nikdo se nic neodváží říct. Když jsem kreslil pochod zvířat, lidi věděli, že jde o prvomájový průvod. Ani cenzor neřekne, že to prase vypadá jako ministerský předseda, protože pak by dopadl špatně cenzor, nikdy ne bajkař.



Náměty sbírám i na cestách. Něco mě zaujme třeba jen na vteřinu a vznikne z toho grafika. Nejinspirativnější jsou pro mě Řecko a Turecko, což je moje druhá vlast. Se svou ženou jsme si vždycky říkali, že kdybychom museli emigrovat, jedině do Istanbulu. Měl jsem nejlepší kamarády turecké grafiky. Bohužel jsou už ve věčných lovištích.



Kreslil jste něco pro dceru a vnučky, když byly malé?



Bavilo je přijít do ateliéru a nacházet tu na stolech pohádky, jenže taky věděly, že je za chvíli vyhodím. Dítě je destrukční element: když je zdravé, ničí všechno, ale rodina je ráda, že je zdravé. Holky chtěly hlavně zvířátka a princezny…



Nejsem si vědom, že bych ilustroval nějakou knížku přímo pro ně nebo pod jejich vlivem. I když možná výjimečně ano – při vymýšlení figurek Macha a Šebestové. Naše Erika měla blond vlasy, její bratranec brejličky… takže jsem je vzal jako modely pro hlavní postavy. Ale ne abych jim tak projevil svoji lásku, jen se mi hodili.



Mach a Šebestová byl bestseller jako seriál i jako knížka. Tu muselo mít každé dítě…



Řekl bych, že nejideálnější doba pro knížky byla právě za komunistů. Každý čtvrtek se stála fronta před knihkupectvími. Nevycházely jich desítky jako dnes, ale tak pět, z nichž čtyři nestály za nic a všichni chtěli tu jednu. Málokdo si uvědomí, jakou práci udělalo nakladatelství Odeon, které diplomaticky vydávalo světovou i naši literaturu. A lidi to milovali.



Každému umění, ať jde o literaturu, film, hudbu, vždycky prospěje diktatura – viz Rusko. A nejhůř se mu daří za absolutní svobody. Lidi o ně ztrácejí zájem, tvůrci myslí, že musejí jen urážet a provokovat. Za komunistů chtěl každý ukázat, že jeho věc je tak kvalitní, že se prosadí.



Tehdy vznikaly nejslavnější československé ilustrace, jejichž autory nebyli jen profesionální ilustrátoři, ale všichni malíři, kteří se báli malovat obrazy. Dětské knihy totiž žily v relativní svobodě. Tudíž probíhal boj o kvalitu.



Sedíme mezi sbírkou vašich pokrývek hlavy. Jak vznikla?



Už dávno, na uprum (= VŠ uměleckoprůmyslová) existoval kult čepic a klobouků a dokonce i jakási soutěživost. František Tichý se svojí třídou se zhlédli v cylindrech, žáci je kreslili tužkou i uhlem se všemi odlesky světla. Když se to panu profesorovi nelíbilo, mávnul hůlčičkou a kreslilo se znovu.



U nás na ilustraci jsme se zase museli vypořádat s žánrovými povídkami a najít k nim správné dobové doplňky včetně pokrývek hlavy. Třeba jsem zjišťoval, jaké čepice nosili ve 20. letech němečtí policajti… A tam někde začalo moje sběratelství.



Vzpomenete si na úplně první kousek?



Buřinka. Následovaly historické, domácí i exotické… Bavilo mě obcházet vetešnictví a bazary, hodně pokrývek hlavy jsem si koupil na zahraničních cestách – na Tchajwanu, v Číně… a také mi jich spoustu poslali neznámí lidé. Odhadem jich mám kolem dvou set padesáti. Většina přežívá v krabicích.



K těm nejhezčím mi kamarádi z loutkového divadla a truhláři vysoustruhovali jednoduché hlavy, které pomalovávám obličeji. Jako monarchista do morku kostí mám nejraději pokrývky z doby Rakouska-Uherska, ale baví mě i ty ostatní. V tom mám široké srdce.



Splnil jste si mnohé klukovské i dospělé sny, máte ještě nějaký ilustrátorský sen?



Chtěl bych ilustrovat Poláčka nebo Zoščenka, oba jsou trochu zapomenutí. Poláčka ujařmil Hašek, přitom byl stejně kvalitní a měl i něco speciálně židovsko-pražského. A Zoščenko v Rusku byl taky odstrčený, končil jako překladatel a neuměl překládat, museli mu to předžvýkat nasucho a on to pak převáděl do umělecké literatury.



Rád bych toho ještě stihl víc. Pracuji, stejně jako celý život, každý den. Pes mě budí bez výjimky přesně v šest. Jsme za to rádi, člověk toho stihne víc. V mládí jsem považoval devátou hodinu za neslušný čas ke vstávání. Když si na to dneska vzpomenu, sám sobě se směju.



Co považujete za výhody staršího věku?



Číslo 80 mě nefascinuje naprosto ničím. Člověk je otrávený, že na lyžích nebo při dobíhání tramvaje už to není, co to bejvalo, že nepřeskočí příkop jako ve dvaceti. Je to od infantility k debilitě! Některé věci, které baví mladé lidi, mě už absolutně nebaví – současná hudba, americké kreslené filmy.



Na druhou stranu s věkem se orientujete ďábelsky rychle: denně jezdím autem a po těch letech okamžitě poznám, když ten, co jede přede mnou, je enormní trouba. A těch výhod je víc. Nemusím se už starat o politiku (i když noviny čtu) a beru všechno s větším nadhledem.



Užívám si taky drobné požitky. Občas zajedeme do příjemného hotelu s bazénem, chodíme na vycházky. Nepřipadá v úvahu, že bych sedl do metra! Marné nejsou ani „vinné“ procházky…



Dáváte si novoroční předsevzetí?



Nedávám, žiju tak ctnostně, že nevím, co bych měl změnit. Těším se na příští rok, když Pán Bůh dá a ještě si ho užiju…



:-))





Frankie Hi-NRG MC a dělení lidí na toxické plné jedu a na ty renesanční, pokrokové, plné dovedností :-))

OMAGGIO, TRIBUTO, RICONOSCIMENTO (Hold, pocta, uznání)

To je hold, pocta, uznání
co cítím uvnitř sebe, věnuju autorům změny
italského stylu tvoření hudby, která má co říct
a vyžaduje myšlení a reflexi na ožehavé téma současné doby.
Poslouchej, co ti musím říct, tohle není jenom informace,
kterou ti musím dát, ne, neutíkej pryč!
Vkroč do vichřice rýmovaného slova ze srdce
od posse, která vyhrává války, od teamu OTIERRE.
OTIERRE, oblast Varese v plném efektu
jak řekli, tak udělali, tady je team, který může
změnit podobu hip-hopové scény, která zrovna teď
ztratila směr, složená z lidí, neustále bojujících proti sobě.
Oni nejsou příslibem, ale spíš potvrzením faktu,
že v oblasti stále víc zatuhlé se najde míň těch,
co odhodlaně odhodí svou zbraň a řeknou svým kamarádům,
že zůstat stát na místě je ještě horší
a chuť se zvýší s demo plným kuráže:
já věnuji poděkování OTIERRE a projevuji hold, poctu, uznání.

A teď nadešel pro mě čas, abych uvedl součást otřesné úrovně lidí:
těch je mnoho, všichni v roli prozatím odhalující hrozné názory,
jak jsou vystrašeni ze závodění, utloukáni strastí a nouzí
s ostrými zuby a bleskovými texty, neproměnlivými jako náhrobní kameny
chutnající jako impulsy, podněty vnitřního růstu,
připraveny pozorovat, co se děje „tam venku“
– jak říká POLARE – nedopusť, aby si tvé oči zvykly na tmu.
Je pravda, že vliv spojenej s VIRGORSOUL je nakažlivej
a společně s těmi s IRMU, NITRO a FEDE si přivlastňují dance-hall,
ti, co patří do jazzového rytmu, kterej dělal VEZ,
na kterém TORRIDO zasejvá semena lyrického zmatku,
plného záhadných významů, ve kterých se utápí,
a INTRUSE spolu s LIMITE a AZA dělají svou věc za dveřmi jejich domu,
dohromady s ESA, kterej myslí, váží, tesá,
potom připraví své texty s elektrickým napětím.
Tak já věnuji své poděkování OTIERRE a projevuji hold, poctu, uznání.



CALMA, CALMA... (Ticho, ticho...)

Všem, kteří věří na nadřazenou rasu.

Všem novinářům, kteří překrucují informace.

Všem, kteří si myslí, že jsou lepší, protože mají peníze.

Všem, kteří nikdy nepokládají otázky.

Všem, kteří nikdy neodpovídají.

Všem, kteří vidí rozdělení jako jediné možné řešení,
a především těm, kteří ukrývají svoje osobní zájmy za „zájmy lidu“,
nezávisle na těch, kteří sedí v parlamentu z rozhodnutí voličů
nebo jen proto, že někdo mocnější než oni rozhodl, aby se stali jeho součástí...


IL BIANCO E IL NERO (Bílá a černá)

Jsem na straně těch, co zakoušejí ponížení a útlak za svou barvu pleti.
Hitler a Mussolini měli bílou pleť, ale černé svědomí.
Martin Luther King měl pleť černou jako eben, ale jeho duše zářila jako světlo diamantů,
které těžili utlačovaní černoši v dolech Jižní Afriky z marnivosti bělošské menšiny.


LIBRI DI SANGUE (Knihy krve)

Jsou lidi, kteří vyvolávají nesnášenlivost
tento stín se zvětšuje, pronásleduje, zvyšuje svou sílu
syn arogance a ignorance, smysl života pro toho, kdo ztratil svědomí
a slepě věří na nadřazenost jedné rasy nad ostatní:
ne, to není moje představa života
a hra nekončí, dokud nemá konec a já jsem jí začal hrát
kostky jsou vrženy a lavina početných tváří se ještě nezastavila
nemáme výsledek: oni se pokoušeli rozhodovat od dřívějšího, kdo je in a kdo je out
kdo je jednička a kdo je nula, kdo je bílý a kdo je černý
ale toto je částečný názor, není ponejvíc důležitý
je jen názorem nejsilnějšího a my nemůžeme uniknout smrti
chovat se jako kočka a myš není účelem hraní této role
vedené bezohledným vůdcem, nenávist mezi lidmi, nejsilnější na nejslabšího
oni jsou schopni vymyslet neprokazatelné alibi, ukazují zbytečné, ale nesporné důvody
odpírají všechna práva jiným lidem
ve jménu spravedlnosti lidí
ale pouze formou a ne záměry
jsi veliký? Respektuji tě, nebo ti vykopnu zuby
různé aspekty píšeme tisíci jazyky, ale jsme knihy krve... Všichni jsme knihy krve...

Jsme knihy krve, knihy budoucích dějin, různá kultura, ale stejná povaha
není třeba zapírat, toto jsou fakta, stejný úvod knihy a doslov pro každého
darebáci, podplácení politici, pseudo-vzdělanci, mafiáni, policisté
není místo pro rozlišování, všichni jsme členy stejného národa Zulů
a když je člověk nahatý, je nahatý a nikdo nemůže říct, zda je člověk dobrý nebo špatný
nezáleží, jak je oblečen: bestie bude pořád bestie, i když má na sobě uniformu
a myslí si, že hájí práva... čí práva? To se stalo bratru Rodneymu Kingovi
který byl obviněn ze zločinu, že se narodil černý v temné nemocnici v říši, kde vládnou peníze
úder za úderem, mlácený jako chobotnice, svázaný, uvázaný jako koza, uvázaný na kštici
to je zdokumentováno, natočili to, stránky nenávisti psané na chodníku
údery s krví člověka bez viny a bez jakékoliv síly
který nemá nic společného s těmi bastardy
ale moji drazí, to se stává také v Itálii každý den
ale nikdo se o tom nedoslechne
pomalu, ale neúprosně písek času pokrývá mozky
každý den, každý měsíc, každý rok
všude na světě je násilí důvodem pro akci pro lidi a národy
pohlaví, rasa, náboženství
mají pořád dobrý důvod nenávidět
ale my si musíme připomenout
že jsme knihy krve... všichni jsme knihy krve...

Stránka za stránkou pocitů, emocí, rozhodnutí, pozměněných názorů
zaplněné stránky, bolestí probodané duše, aby věděly,
že existují lidé, kteří nechtějí rozumět, že je bolestivé cítit a vidět tebe jako někoho jiného
povinni přidat do scény zvrácenou frašku na tomto světě
s lidmi v pozadí, které vede jenom nenávist
„můžeš buď vyhrát nebo ztratit“
ne, já odmítám přijmout tuto pokroucenou logiku
typickou pro ty, kteří nechtějí milovat, ale soudit podle obalu
člověk posazený v křesle
jednotlivci jako on vládnou světu
a pozadí je ještě víc plné smrtí a bezútěšností
poměr se naklání, nevyhnutelně klesáme dolů
seznam tupých lidí je už dost dlouhý, ale v budoucnu bude ještě více zneužívání moci
ženy ponižované manažery: jestli jsi „dobrá“ budeš mít práci, jinak tě vyhodíme
muži narozeni daleko, příliš daleko na jihu, abychom jim pomohly
udí zdechliny v polích, v terénu pod sluncem
tisíc hrdel oteklých s úmornými slovy
trny v srdci těch, kteří vidí hnít své bratry
lidi zneužívané jako zboží na prodej
já odporuji všemu tomu, nemohu najít žádný kompromis s touto realitou
a nechci, nechci, nechci šibenici, abych byl jméno příští kapitoly, kterou se chystáme napsat
pojďte! musíte to pochopit
používejte více svoje srdce a méně kříže v kartách
protože jsme knihy krve...


QUELLI CHE BENPENSANO (PĚKNĚ MYSLÍCÍ LIDÉ)

Jsou kolem nás, s námi, kolikrát my jsme těmi,
co slibují a nikdy sliby nedodrží, jedině když
se jedná o osobní důvody
Jediný účel světí prostředky, cenu, co je v sázce,
tak vysokou jak jen je možné získat,
vítězství je nezbytné a nenechávej nikoho dalšího se spolupodílet
V logice hry je jasné jenom jedno pravidlo:
žádné ohledy, žádný respekt pro naše blízké,
protože poslední zůstanou posledníma, jestli první mají velký náskok
Hodně jich je arogantních vůči slabým, hodně jich podlézá mocným,
oni duplikují ostatní, všichni jsou totéž, jen se na ně podívej:
schovají se za masku a ty je nemůžeš mít přečtené
jako ještěrky šplhají nahoru
a když přijdou o svůj chvost, tak si koupí novej
oni chtějí vystavovat všem na odiv to, na co se zmohli,
utrácejí peníze, rozhazují peníze, oni jsou těmi, co vlastní...

Oni jsou všude okolo mě, ale nemluví jako já
Oni jsou jako já, ale cítí se být lepšíma než já
Oni jsou všude okolo mě, ale nemluví jako já
Oni jsou jako já, ale cítí se být lepšíma než já

...a jako čípky v plastu, žijou v uměle nafouklé bublině
se psy hlasitějšími než 120 decibelů
a s více trpaslíky než v Disneylandu
žijou se strachem, aby nevypadali chudě:
co mají, to ukazují, vše co jim chybí, si zamanou a pak to nakupují
v neustálém porovnávání se sousedem se rozrůstají jejich stavby:
od trávníku až do nebe, oni mají víc parabol než Sv.Marek v Písmu
[pozn. v italštině znamená parabola vedle antény i Kristovo slova v Bibli]
oni jsou ti, co si leští auto každou sobotu,
co po večerech připalují asfalt a mlátí malé děti,
oni jsou průměr, jako třída, do které patří,
oni jsou země-země, jako metací střely, kterým se podobají
všechno mají po ruce, šňupou drogy, koupají se v alkoholu,
potom zavadí o strom – BOOM –
jejich nosy bílé jako Fruit of The Loom
pak zrudnou víc než jak to znáte z krváku DOOM

Oni jsou všude okolo mě, ale nemluví jako já
Oni jsou jako já, ale cítí se být lepšíma než já
Oni jsou všude okolo mě, ale nemluví jako já
Oni jsou jako já, ale cítí se být lepšíma než já

Každý jen pro sebe, uctívá Boha jen pro sebe,
drží se za ruce v kostele od jednoho konce lavice na druhý,
každou neděli – pokrytecké ruce –
ruce, které páchají věci, o kterých mlčíš,
ve strachu, že další ruce to zjistí – vyvolají skandál –
ruce, které potom podepíšou petice pro vyhoštění ze země
ruce tak jemné jako ricinový olej [ricinovým olejem mučili fašisti, obětem způsoboval velké křeče a průjmy]
ruce, které svírají obušky, ruce vyšňořené drahokamy,
ruce, které jsou vztyčené na všechny kromě bratrů
Ti, co říkají: už není bezpečné vycházet ven v noci
ti, co chodí za děvkama, zatímco jejich synové koukají na TV
ti, co se chovají jako bossové, co si kupují magazín Class
ti natolik nároční, že si nechají zavolat NAS [speciální útvar italských četníků]
vytvarované noční můry, co by rádi vzpláli s každou cikánkou
ale jediná, za kterou se otočí, je ta, která jim dá lásku každou noc
když já se schovávám na druhé straně jejich černého měsíce [LUNA NERA je špatná karta z cikánské televizní soutěže LA ZINGARA, kde cikánka se 7 kartami dává lidem možnost vytáhnout si jednu, a když nenatrefí na ´černej měsíc´, položí jim otázku a při správné odpovědi vyhrají peníze]

Oni jsou všude okolo mě, ale nemluví jako já
Oni jsou jako já, ale cítí se být lepšíma než já
Oni jsou všude okolo mě, ale nemluví jako já
Oni jsou jako já, ale cítí se být lepšíma než já
Oni jsou všude okolo mě, ale nemluví jako já
Oni jsou jako já, ale cítí se být lepšíma než já
Oni jsou všude okolo mě, ale nemluví jako já
Oni jsou jako já, ale cítí se být lepšíma než já


FILI (Provazy)

Jsou provazy, které nás táhnou, podpírají,
provazy které nás zbytečně moc dusí a provlékají se jako pavučiny mezi mnou a tebou.
Jsou provazy, které se opírají o slova v nestabilní rovnováze,
jako několik tanečnic tančících v oblacích.
Provazy pružné nás spojují a čím víc se od sebe vzdalujeme, tím víc nás k sobě přitahují zpátky.
Elektrony se kříží okolo jádra jen na okamžik a jen co si s provazem hlasu něco pošeptají, zase se vzdálí.
Provazy (vlákna) z plátna utkaného obrazu Penelopineho,
a pak zničeného mnou a tebou, vzdálené jako struny, na které naše prsty brnkají,
chvějí se jako varhany, které tiší každý úder klávesy... Bim, bam... Kýváme se jako kyvadlo...
Loutky pověšené na šňůrkách, za které tahají naše vlastní ruce, které se sukují a někdy mizí…
Provázky rozšlapané trávy, které se jen těžko znovu napřímí...

Dvě etapy proti sobě, a uprostřed provazy velmi napjaté, provazy ze zbytečnosti,
znovu zmíněných, bez toho, aby byly někdy vyřešené.
Provazy tmavě červené, které zkrášlí kódy nerozluštitelných zpráv.
Provazy, které shromažďuješ ve stopě, kterou já zbožňuji rozluštit.
Zlaté provazy vykreslují paraboly v letním šeru, vyplní přání duším...
A ty se stáváš hudbou, zníš rytmicky, hypnotická harmonie:
tebou očarovaná, tebou, jež jsi kouzelné jablko z pohádky.
Jsme ztraceni ve stejném labyrintu, a pronásledujeme stejný provaz.
A jednoho dne přeřízneme spolu ten provaz našich životů
a zůstaneme konečně bez jakýchkoliv provazů (překážek) mezi námi.
Provazy z papírových draků, netrpělivých až se přetrhnou, osvobodí se,
ztratí se a jen tak si budou létat ve větru.



PEŤULE JE TO NEJKRÁSNĚJŠÍ NADÁNÍ A NEJKRÁSNĚJŠÍ ÚROVEŇ



Ano já dobývám touhy a jiní dolují zlaté hroudy

já dobývám skvělou Petru, abych vyhnal zármutek z její boudy

Peťule je neodolatelná květina a dar země jako levandule

Peťule né NIKDY nejsi ochechule, já Tě miluji jako pátrač bez virgule

Josef Lada měl svého Broka a Ty máš Dášenku nebo šikovného pejska

ať zlí jazykové žerou psí granule, štěkají po Tobě, ale nemají úroveň lásky pejska

děkuji Ti že nevzdáváš své fotky a své postřehy jako trošky do mlýna

Jirka je rád za mimořádné umělecké cítění a nechce malovat čerty na zeď Plzně ani královského Londýna

uf je to moderní moc nové :-)))



Proč oblíben most přes řeku?
aby člověk měl blíž k člověku
město plné kouzel a lákavých požitků
vůně zahrad, barvy kvítků, vychutnej si přehlídku
fontánky a lavičky, kam spěchaj postavičky?
sportují a běhají, škatulátka hejbají
jógu cvičí, čekají, milý milou potkají
mlčky levitují, ve Versailles velký styl obdivují
tisíc jedna obrázků a potřeb Asterixe
s likérem černých ostružin si přihnou, nabaží se
osvěžení spokojení vyrážejí spolu ven
růže je královna, osůbka báječná, můj sen
PETRA je snivá víla a ještě reálná bytost

takže PETRA dovede rozdávat sytost




číslo 7 žije

Nejsem potomek Jima Beama, ani jeho piják
jestli chceš lásku na povrchu, zahraj si 3D biják
Johnny Depp trochu lepší, Jirka trochu horší
až na vrcholky blaha to se mnou žádnou nepohorší
chtěl bych dávat lásku Tobě galantně
chtěl bych dávat lásku Tobě gala
a umět vyčíst z Tvých očí pregnantně
koho by ta dáma báječná k sobě brala?


Romeo a Julie ve filmu -- to je i píseň doprovod -- Angel (Gavin Friday, hudba Tim Simenon z Bomb The Bass)


http://www.youtube.com/watch?v=Yj7A2V9IxGU


Sadahzinia: MAYIATIKO (Kouzelný květnový věneček)

(V Řecku na 1.máje vezmou květiny, sešijí je na proutky a pověsí si je zvenku na domky, aby jim přinášely štěstí)

Přináším vám spoustu dárků – je řada na mě!
zhluboka do sebe nadechuji vůni května a zakláním hlavu
dívám se na slunce, vlasy mám rozcuchané, protože je táhnu na zem
a každým rokem na nich nosím věneček z květin
zastavím se, napiju se, zpívám si písně
jdu kolem s ozdobami a odolávám podvodům
dýchám zhluboka a vyfoukávám kolečka vzduchu
není čas na černé mraky
jaro tančí už dva měsíce
udělala jsem si nektar s vodou, abych uhasila žízeň a ukojil mě
abych tě našla – ačkoliv jsem nemohla – dívala jsem se na zem a na oblohu
od úsvitu jsem přicházela na svoji cestu, cestou jsem viděla kouzelné věci
tisíce drobných zázraků
úl se mi díval přímo do očí, celá příroda se smála
vše mi došlo s vínem a polibkem
bála jsem se všech věcí, co zůstaly nevyřčeny v zimě,
ale v květnu to všechno vypadá nekončící a všechno je řečeno lehce
jaro kropí oheň s dárkem dešťů s kouzly a věnečky Máje
živote, upleť mi májový věneček
abych ho nosila na krku tohoto prohnilého světa
abych překryla stud a krev květinami
probuď se jaro s magií
naplň pro mě měsíc, udělej armádu hvězd, pošli mi něco pikantního – chuť léta
a jako nůž přetnu zimu

Strom klíčí v prostředku země
a nervy jeho kořene vyluzují tajemné šustění, nezvyklá slova
přichází jaro, můj červený osude
probuď se a řekni mi své sny!
probouzím se, abych byla blízko tebe
se zlobou nejvíc nádhernou a jinou
a lákám je vůněmi, váhou tvého mládí
vzbudila jsem tě tvrdě, já vím
ale uvidíš, navléknu si věneček dvakrát
kolem hlavy, lano je moje duše a nit je nepořádek ve světě
možná bych si ho měla navléct zase s trny
jinak z toho nikdy neuniknu
nebo najdu způsob, jak je okouzlit a vydržet zkaženost
zakryju stud a krev květinami
seberu chvíle v jejich prázdných srdcích
spojím kouzla života na zemi a to uvidíš!
přání zavoní a hlasy na neděli
které ti osladí hrdlo a srdce smíchem
a díky nim zůstaneš vzhůru za jarních nocí



Karla Erbová: Vincent

***

Nevěděl jsem
že může být tak snadné
dát sbohem

V noční tmě před domem
stály kočáry
Společnost odjížděla
Pak vyšla ona se svým mužem
Vstoupili do kočáru
a vrhli se na svá ústa
jako dva supi

I přes deštěm zmáčené okno
jsem cítil
tu jejich nedočkavost

Ráno jsem z Londýna navždy odjel

***

Víceméně člověk pamatuje
kde začínal
Kde si otloukal klouby
Kde se cítil cizincem
Ale neví kam dojde
za jakou cenu
Jak dlouho bude běhat strništěm
Jak dlouho to bude drásat

Že jednou namaluje prázdné místo
kde tehdy ONA volávala:
Už je to šejdrem!
Už se nesejdeme!

Nemůžu vykládat
že je to její hrob

Jeho se neptejte
bude-li vůbec někdy moci
s tím přestat
To psáno brkem
namáčeným v povětří!

On nemá v sobě té něhy a síly
aby si poručil

***

Brzy jsem nechal domy za zády
Ať si otírají popraskané stěny
o kůži jiného
Došel jsem na osiřelé prostranství
Stál tam vyzáblý starý kůň
strhaný životem a dřinou

Vzadu u chatrče ležela koňská kostra
jakási lebka a lidské haraburdí

Proč má zvíře trpět více než my?
Nemůže za to že nám chybí štěstí
a že se tedy každým krokem mstíme

Nemůže za to že se honíme za tím
co teprv ráno vymyslíme
a že v nás vykřikuje opilec:
Život je jenom odrbaná fangle
a sahá od zrození ke smrti

Ale to už ty sám milý Theo víš:
Toto je obraz který nelze poslat
na žádnou výstavu

***

Bylo v tom několik hrůz!
Osiřelí muži a ženy
zavření v chudobinci
vydáni ústrkům a posměchu druhých

A – co je horší – vnímající
jak jimi kdekdo pohrdá
Jak jsou jim na obtíž
Jak všude překážejí

Ne hlad Ne špína Ale právě toto
jim zbytek života činí peklem

Nemyslím že se modlí s láskou
Vždyť ani ON už na ně nemá čas
anebo zapomněl

Ostatně je to starý muž

***

Černí havrani letěli nad Arles
Nad starodávným mostem
Nad červenými vinicemi
Bylo poledne Klasy o sebe bušily
jako tympány

Myslím že bez toho kraje zemřu
a přesto!
Jak mne v zimě vzrušovala
jízda vlakem právě sem!

Jak napjatě jsem číhal
zdali už je to Japonsko!

***

Teď když jsem tady viděl moře
s Afrikou
která není daleko
(za horkých nocí ji slyším
šmátrat po střechách)
nějak líp rozumím životu

Jsem tu pouze několik měsíců
ale prožil jsem skoro celý věk

Byl bych snad v Paříži
za jedinou hodinu
udělal kresbu lodi?

Ty vlny tam venku jsou ovšem
úplné drápy
Loď je v nich chycená
to člověk přímo cítí

Zvláště ten který se už ocitl
někdy na jejím místě

***

Můj bože jaký to tady
ubohoučký kraj!
Tady i svatí chodí v zimě bosi!
Obrazy musíš té lakotné zemi servat

A pocit úzkosti
Zvlášť když vane Mistrál
Štětec mi skoro padá z ruky
Oči mám pořád plné výčitek
a vůně tymiánu

Však přijme-li tě ta zem za přítele
je to navždycky
Zarosteš v její pelyňky a jizvy
Už ti nedovolí odejít
po dobrém ani po zlém

Tady jsem pochopil
že se lze obejít bez Pána Boha

ale nikoli bez toho
co je větší než já

***

Dělám řemeslo jež je špinavé
a nesnadné
Mohl jsem prodávat cucky mraků
drátovat škrpály anebo vytloukat krčmy

Ale jelikož jsem tím čím jsem
pracuji s očekáváním
že jednou budu dělat obrazy
s pugétem svěžesti a mládí
když už mé vlastní
je jednou z mnoha věcí
které jsem poztrácel

***

Bojím se přijet do Paříže
kvůli těm očím
Očím drožkářských kobyl
lehkých holek a básníků

Tolik smutku se nevejde ani
do nejhlubší noci
A já bych to maloval Já se znám
Já bych to nosil zaseknuté
až po topůrko
Já bych to maloval
i mezi piniemi jihu
i mezi olivovníky bych to maloval

Umění! Až je z něj někdy ouvej!
Snad tu vybublává
z nějakého pramene
kalné a možná otrávené Rodí se?
Přichází?
Proč zrovna k tomu
a ne k onomu?

A zda nám pomáhá žít
to už vůbec nevím

Nezbývá než to nějak obelstít

***

V takovém deštivém dni jako dnes
sesednout kolem kamen –
cítil bych se
skoro jako doma
navzdory tomu
že žádný domov vlastně ani nemám
a že jsem ochoten to pokládat
za zlostnou pomstu

V těch dnech se ve mně
probudila barva
Ach je to zázrak! Umí kousat!
Hnětu ji v prstech Také pod kůží
Chodím s ní spát
A jsem i šťasten když se probouzí
nervózní pohyb mravenců
mezi travinami

Ano jsem nevědomec Ale musím
Snad se to podobá vyšívané básni

***

Ano říkals mi Theo několikrát
že člověk nemůže žít podle hlasu srdce
vždyť by se zničil!

Měls jako vždy pravdu
Já s tebou přesto nesouhlasím

Podle jakého lineálu máme tedy žít?
Podle slávy? Peněz? Podle rozumu?
Ten nás snad nikdy neošálil?
Cožpak nás nezajímá
ani vlastní život?
Smutek? A starý hněv?

Cožpak se neděsíme myšlenky
že po nás nezůstane nic?

A proč jsou lidé tolik smutní?
Vypalují své tvrze
Ozvěny
Hadí hnízda
Hledají podoby ačkoli se jich děsí

A naleznou papírky s cizím písmem
které už nikdo nedovede číst

***

Dnes jsem odeslal na vaši adresu
hnízda drozdů kosů žluv a pěnkav
Chybí v nich pískot Odpusťte
Nelze ho posílat Je tak křehký
že by jím málem obehnali město

Stydím se Je to svatokrádež
Z něčeho ale musím žít
Obrazy nikdo nechce
Ale kdybys mi milý Theo poslal
trošinku peněz Měl bych na barvy
a na vlak
Kdybys mi rovněž mohl poslat
kousínek srdce
Kdybys utišil v sobě
to hrdé
a nechal promlouvat ušlechtilému

Ať už chceš nebo ne jsme bratři
Kodrcáme se oba na tomtéž moři
Radujeme se když se vlny zklidní
a zahlédneme bárku toho druhého
na dosah

Ovšemže nás to připoutává
Těsněji
než bychom si ve svém utrpení přáli

***

A tak jsem té ženě řekl:
Až vám bude lépe
přijďte ke mně
udělám co mohu

Mohl jsem jednat jinak – –
Jak bych však mohl dále žít
nemít té odvahy
necouvnout před lidskou bídou?
Zač bych můj Pane stál?

A tak jsem pro to její dítě
donesl kolébku od vetešníka
a nabídl jí přístřeší

Přátelé už se odvrátili
Asi se bojí že ten stín
přikryje rovněž jejich čest

Ona se odmítá se mnou stýkat

Bloudím v tom Snažím se proniknout
do hlubin umění i bytí
ačkoli je to skoro totéž

Míval jsem často vlídný pocit
že už mne drží za ruku
Přesto neumím nic

A nechápu proč
by mne za to měli ještě
zaživa oženit

***

Nevím zda si vzpomeneš
že nalevo od Noční hlídky
v amsterodamském muzeu
je obraz od Franze Halse

Asi dvacet důstojníků v celých
postavách

Úplně vlevo vedle rámu
muž malovaný v šedé
Jaký to koncert!
Oranžová modrá a bílá –
tehdejší národní barvy –
Ten obraz jiskří!
A je to uděláno jednou jedinou barvou!

Zůstal jsem přikovaný na místě:
Na to nedosáhnu!

Potom celou noc chodil ulicemi
myslel na svou paletu
zpytoval vlastní obrazy
své srdce a své svědomí

***

Toho malíře budoucnosti
si neumím představit
že by žil v ubohých hospodách
pracoval s mnoha falešnými zuby
a chodil do bordelů zuávů
jako já

Dobrotivý tatík Corot
říkal několik dní před smrtí:

Dnes v noci jsem viděl ve snu krajiny
s úplně růžovým nebem –

Řekl bych tedy že jsou věci
které člověk do budoucna vycítí
a které opravdu přijdou

Ale já
– pokud jde o můj prostý život –
se toho trochu bojím

***

Já bych si zoufal
kdyby mé postavy byly dobré
akademicky korektní
Bylo jim tleskáno
Byly kopírovány
Dávány za příklad

To bych snad ani nemohl vyjít
na ulici!

Je nutno malovat tak jak cítíš
Nikoli jak to vypadá
Jsi malíř Nejsi fotograf!

Říkají: Je to lež!
Naše peněženky to vidí docela jinak!

Souhlasím Avšak pravdivější
nežli doslovná pravda

***

Ach portrét! Minové pole člověka!
Portrét s myšlenkou Snad i s duší
Každý se bojí
že jej malíř vysvlékne
že je to svatokrádež

Avšak štětec se láskyplně blíží
jako by to byl smyčec na houslích
Slyším ty barvy hrát
Bývá v tom i kus štěstí

Rovněž mne úplně pohltila
nekonečná rozlehlost lánů
a příkrost vymýcené obdělávané půdy
pod něžným nebem

Jsem ponořen
ve skoro klidné náladě
ve stavu který potřebuji
abych to namaloval

To je má práce Nasazuji při ní
denně život

Můj rozum
vzal už napůl za své


hm co takhle poštovní známku Vincenta Van Gogha? A nebo Levandule? A nebo jen Peťule? Yeah Peťule.





U příspěvku:Je jednička
mystik (Občasný) - 14.1.2012 > čtenář> ne nedám pokoj, Peťule je na přijímání... A ještě něco: zachovat klid, rozvahu a hlavně glanc. Ty jsi nikdy neměl glanc, nikdy rozvahu a nikdy klid. Víš proč? Protože jsi šmejd, jenom šmejd, nic jiného :-))
Dlouhej nos na Tebe ty šmejde. Jinak to s Tebou nejde.
U příspěvku:zamyšlení nad láskou 2
mystik (Občasný) - 14.1.2012 > Díky za tohle si Tě vážím, jak může být láska láskou u Jirky bez Peťule v reálu? Zahrady světa s Audrey Hepburnovou (2/8) 15. 1. 2012, 14:00 - ČT 2 * Zábava, USA 25 min, Premiéra, Skryté titulky, stereo vysílání
* Stylové druhy. Cyklus USA. Elegantní přehlídka kultivace rostlin, květin, křovin i stromů * Vila Gamberaia, vysoko nad kopci Florencie. Spolu se zahradou a okolní krajinou jsou v dokonalé harmonii… Již od dob Ráje zahrada byla symbolem nebe na zemi. Dnes, kdy se hlouběji zajímáme o své životní prostředí, zahrady připomínají, že nám hrozí, že bychom tuto krásu mohli ztratit. Zahrady nebyly nikdy jen kus přírody. V renesanci se staly záměrně vytvořenými uměleckými díly. Bylo to období znovuzrození, návratu do pěstování mysli a duše: formální zahrada se objevila jako dílo renesančních ideálů. Rytmus symetrie a vzoru, květin a vody, slunce a stínu, byl oslavou idealizovaného, dobře uspořádaného vesmíru…Upravená zahrada je odrazem nejen své doby, ale i řeckých a římských principů, které ji inspirovaly. Některé z klasických prvků v této zahradě a mnoha dalších pravidelných zahradách mohou být vystopovány až dva tisíce, nebo dokonce tři tisíce let zpět… * My lidé, jsme součástí Vesmíru * My, jeden každý, musíme chránit Vesmír * každou hvězdu, planetu, skálu nebo rostlinu * A ŽIVOU BYTOST ZEJMÉNA * Protože Vesmír to potřebuje * Protože naše srdce to potřebuje * díky Tobě Peťule, za to, co děláš, užívej si naději a chuť a věř mi, že zármutek už nemá místo u Tebe, okay? :-)
U příspěvku:krasavice
mystik (Občasný) - 13.1.2012 > čtenář> zarmutek je zbytecnej a Tvoje ne taktez :-) chiedi chiedi, vis co to je? :-) Mydlo z Marseille, abys mela cistou dusi? Ne, to bys musela zit jinak, operation mindcrime
U příspěvku:plzeň
mystik (Občasný) - 13.1.2012 > Láska dává vždycky na frak těm majícím pocit špinit a nad chytrolíny má navrch navěky :-) Jako Plzeň a delikátní umělci, připomínám, že V+W se opřeli s úspěchem do mrzkých a nic nepřinášejících zpátečnických mozečků... s humorem to jde Péťa je jednička a Vy ne :-)
U příspěvku:plzeň
mystik (Občasný) - 13.1.2012 > Petulko najdi klip video Mantronix Step To Me http://www.youtube.com/watch?v=yzX8v5bThrQ
dokaze Te rozesmat i trinacteho v patek? :-) Jsi uzasna zena, a chci, abys to slysela. Diky.
U příspěvku:plzeň
mystik (Občasný) - 13.1.2012 > díky vstupuj postupuj s cistym citem jako Mantronix a nikdy nebudes mit pocit spatne prace a nejen Mantronix i Lennon Havel Dalajlama rozdavaji radost a nikoliv bolest tak hezkej vikend Peto a vsichni
U příspěvku:plzeň
mystik (Občasný) - 13.1.2012 > Kristus stoji na strane velkosrdecnych lidi, Kristus je jako Petule kral a Petule vevodi svym umenim, ja rikam diky zas miluji Te P.
U příspěvku:plzeň
mystik (Občasný) - 13.1.2012 > ne neni, Petule ma smrnc a velkej styl, protoze neni malomyslna jako nekteri z Vas, rikam, Kat nepoucuj o rozumu, pokud s nim ani nevladnes, fotecka je to super a barvy andela super a Plzen super, jen lidi co maji pocit zbytecnosti u teto fotky, jsou tu na obtiz. Toteme, jak se zbavit tech Tvych omezencu? Nevenuji peci a minuty pro malomyslne. Diky Cocoteena a Petuli ma prece smysl delat dlouhej nos na extremni zaostalce :-) Yo bum rush the show Vy otaznickove a James neumite zadnou show, to je smutne :-)
U příspěvku:plzeň
mystik (Občasný) - 12.1.2012 > vaCite> diky jsi nenapravitelny spunt hlupacek uzij si svoje kecy kdyz nenabizis vice...
U příspěvku:plzeň
mystik (Občasný) - 12.1.2012 > čtenář> Kat proc se pitvoris? Absolutne nonsens je Kat
U příspěvku:plzeň
mystik (Občasný) - 12.1.2012 > čtenář> Kat probud se ze sna, realita je jina, nez ji vnimas, hranice jsou omezene a lide co nemaji v sobe talent nemaji talent tot vse... hodne stesti :-)
U příspěvku:plzeň
mystik (Občasný) - 12.1.2012 > vaCite> OK je soudnost já napovím nápovědu, že Péťa umí fotit to i to, dost dobře, takže si myslím, že je v pohodě. Nikdy neurážela nemotorné, víš? Bohužel nemotorní se nedovtípí nikdy, že je zbytečné debatovat o umění nefundovaně. Bez nadhledu. :-)
U příspěvku:plzeň
mystik (Občasný) - 12.1.2012 > Peťule neznáš samurajskou? Píseň pro Péťu? Já se vždycky těším na novoty u Tebe a Ty to balíš? Né prosím, jsi nejlepší, co jsem kdy četl (a bylo toho hodně čteno) Koukneš aspoň ke mně do koutu v totemu? Péťo jsi surprisovní
U příspěvku:Rap a hip hop s Petrou
mystik (Občasný) - 12.1.2012 > http://www.youtube.com/watch?v=zX546TIcsYo

tohle je zas květinová nadílka pro Péťu kdyby byla ráda? problém je, že jsem komik a se slabostí pro její dušičku Bůh jí ochraňuj stýská se mi a to jsme se neviděli nikdy je dvanáctého a čtvrtek a co zítra? :-)
U příspěvku:Po Stopách Stromů Karla Fleissiga
mystik (Občasný) - 12.1.2012 > peťule> Frankie Hi NRG MC měl hezké pojednání Fili (provázky lana a tak) a Tobě to pojednání rád někdy ukážu, jestli dovolíš? Yeah těš se, drahá Péťo.
U příspěvku:plzeň
mystik (Občasný) - 12.1.2012 > cocoteena> :-) dlouhy nos na kratke mozky :-)
U příspěvku:plzeň
mystik (Občasný) - 12.1.2012 > katovna je na omylu vedle jak ta jedle, to jsi slepa a tupa, ze nepoznas, kdo tady ma toxicke kecy? Ja chtel jen naznacit, ze lze tvorit kulturu a s malosti blbu se nemerit a uz vubec nesoutezit :-)) Proste v knize umeni stoji cerne na bilem, ze umeni a umelci nemohou mit hranice a jen mali talenti mezi sebou vedou chytra moudra, ktere ze umeni je snad nejlepsi :-)) Hahaha chytremu napovez a toxicke kecy vynech :-) Umeni je aby Te bavilo a oslovilo a nebo ne... Negativni lidi jsou naprd jako negativni kamen... myslis, ze naopak? hahahaha
U příspěvku:krasavice
mystik (Občasný) - 12.1.2012 > díky a nechceš mi napsat? Protože Ti mohu poslat pro radost scany obrázky a lepší poezie a hlavně mám Tě rád taková jaká jsi... díky
U příspěvku:Rap a hip hop s Petrou
mystik (Občasný) - 11.1.2012 > kink> odkaz na coming brand new MC Kinky najdeš http://www.youtube.com/watch?v=VQokRcW6OH4
hodně špásu
U příspěvku:plzeň
mystik (Občasný) - 11.1.2012 > vite co je problem lidi na totemu? ze ti, co kritizujou nesikovne, nemaj moc v hlave a nemaj na pameti, proc vznikal Voskovec a Werich, ze to byla avantgarda namirena proti hloupemu stari... at se mladi vydovadi... jen kdyby zdejsi mudrlanti neco umeli vic :-)) Quelli che benpensano, umite pocitit take treba svoji omezenost? Proc byt pisen, kdyz mate na vic bejt neomezena symfonie? Hm silna kavicka. Premejslejte vic o sobe... OK?
U příspěvku:plzeň
mystik (Občasný) - 11.1.2012 > J&mes> James byl jsi nekdy vubec cool? V poezii nebo v jedne fotce James? Uh jsi co? Ja vim, pan domaci na Totemu, tedy lidi tech povetsinou bez talentu a vesmes samolibych sracu, to se mi u Vas zda. Zvaz jedine, jestli jsi jak menhir, co ma cernou energii a nebo umeleckou a pozitivni. Jestli mas James v hlave tmu a nebo svetlo? Ty plnych myslenek plnej James, snad nekoho napadne, ze umelce nedela predem dane a stanovene neco o tvaru foceni a o kompozici, umelec to rozviji po svem citeni. :-)))
U příspěvku:plzeň
mystik (Občasný) - 11.1.2012 > vaCite> proc myslis nehodi? MYSLIS? haha vaCite absolutne na omylu, ze zdani klame? :-)
U příspěvku:.......
mystik (Občasný) - 11.1.2012 > mej se
U příspěvku:Enya je královna zvuků
mystik (Občasný) - 11.1.2012 > Power nebo ultra P? P je Power 

Může být amor amorální?
může být slečna speciální?
může být rande triumfální?
mohou být touha a hormon populární?
může být pro Petru má pusa velká a spontánní?
Yeah veliký polibek Petru probudí a třeba se tomu ani neubrání?


Nemohu získat Peťule email? Na kousky s Enya její irskou tradiční melodickou pohádku (bylo nebylo…) ? Vychutnejte si jen tak lehce Enyu a její pocity, co měla ke světu a na VHS pro svět… A ještě jeden českej poetickej je tu:

(Kamil Mařík sestrojil návod, když napsal)
Jak se dělá sad

Semeno stromu,
které držíš v dlani,
je jenom mikrotečkou
osudu,
který se přiznal,
že ho láska brání
bez otřepaných slov
a bez studu.

Semínko, šťastné
přítomností,
vidí už slunce
a vidí i svůj stín,
ale být stromem,
vábnou skutečností,
znamená víc –
znamená z rozvalin
růst a nemít čas
na hlad a strach.

A teď se snaž –
kopej, létej a zpívej,
zaklínej slova,
chléb a práh,
doprostřed plamenů se dívej...
Máš přece semínko!
Máš plno plánů
Jsi šťastný
svojí přítomností,
opilý, smělý,
plný elánu.

Za malou chvíli
přijdou hosti.
Nalévej víno –
bude sláva!
Máš jenom semínko. Zatím.
A co s ním dělat?
Proč vlastně slavit?
Jaká sebechvála
Tě k tomu
vlastně vedla?

******

Plamenná slova
nedokáží
zapálit les.
Ještě snad srdce,
i to na chvíli.
V baráži
osudu jsou k tomu třeba ruce.

Víš, ruce, které
drtí kámen,
pohladí syna,
s železem se bratří,
ty dělné ruce,
které do kamen
přiloží vždycky,
co se patří.

Nikdy ne semínko.
Když už, tak kousek lesa.
Udřené, plastické
jak mapa velehor
podepřou toho,
kdo už klesá,
a udeří,
když cítí vzdor.

******

Být stromem
lehké je.
Žít, klíčit,
růst a růst,
polykat slunce,
vzpírat závěje,
být tichý o hodech
a vychutnávat půst,
neboť i v něm se roste
a – strom to ví –
snad víc,
než v krásném jaru,
které prostě
vytáhne všechny
z nohavic.

Být semínkem
je naděje.
Milostiplná,
doufajíc,
že určitě nás
zahřeje
budoucnost, bdící
v chvíli svíc.

******

Sad nejsou jenom
stromy, semena.
Sad, to je také
pálit staré listí
a – i když těžce –
opřít ramena
do větví, které
s nenávistí,
škodolibě
a s pýchou Mefista
našeptávají
divná slova,
uzená dýmem jedu.

Čistá
je voda, jasná řeč
člověkova.
Tak tomu budiž
i v dny budoucí.

******

To je sad.
To ať je sad
po věky věkův.
Stromy, kvetoucí
uprostřed města
– bílý vinohrad –
jsou naší chloubou.

Bývá těžké
porazit starý strom,
vzít na něj pilu, nůž.
Starý má sice ovoce.
Ještě,
ale ten mladý už.
I to je sad.
Tichý sadařův pláč,
neboť ví, že se to
musí stát.
Ve jménu života.
Sadař ví, co je zač,
a jestli jeden strom,
anebo celý sad.

Není to kruté,
je to tak.
Ve jménu celku
otevřít mladý přívod
a na stromě zas
bude zpívat pták,
tak jako včera
bude slavit život.

******

Zaklínej slova,
do plamenů se dívej,
buď šťastný
novou přítomností.
Aby byl život,
musí být i pád. Zpívej!
Za chvíli přijdou
hosti
posedět pod koruny
stromů.
Podej jim plody
sytosti i hladu,
aby se mohli
šťastně vracet domů
po dobré práci
z Tvého sadu.


ENYA – LP „Jeden den bez deště“

FLORA´S SECRET (Tajemství květin)

Milenci v dlouhé trávě
se podívají nad sebe
jen oni můžou vidět
kam mají namířeno mraky
a jenom zjistit, že
prach a sluneční světlo
dělají nebe tak modré

Odpoledne je tak mlhavé
řeka teče
všude kolem zvuky
se přibližují k nim
vyprávějí jim příběh
který vyprávěla příroda
sny, které nikdy netušili

Postříbřené vrby
slzy z Persie
ty, které pocházejí
ze vzdáleného ostrova
je zima, liška jedlá leží
v úkrytu
nádhera slunce v modré barvě

Něco znají jako rozkoš
něco jako svobodu
něco znají jako lásku
a podobu, jak je opouští
léto, sněhová vločka
v ročním období
kdy je obloha nad nimi modrá
kdy je obloha nad nimi modrá

Leží v dlouhé trávě
blízko vedle ní
vybírají pro ni jméno
takové jaké miluje měsíc
tohle bude den, který si bude pamatovat
když věděla, že srdcem
milovala jeho v dlouhé trávě
blízko vedle ní
pošeptání lásky
a podoba, jak je opouští

Leží v dlouhé trávě
při svitu slunce
věří tomu, že je to opravdová láska
a všude kolem nich
tajemství květin
jim vypovídá lásku
a způsob, jak vane
a z očí nevadnoucí přírody je zřejmé
že uvidí, že je nebe modré
vědí o tom, že je jejich láska pravá
sny, které nikdy netušili
a obloha nad nimi je modrá


FALLEN EMBERS (Spadlé oharky)

Jednou, jak si moje duše vzpomíná,
byly všechny hvězdy padající žhavý uhel.
Jednou, když noc vypadala, že tu bude navždy
já jsem byla s Tebou.

Jednou, v péči o ráno
všechno náleželo vzduchu.
Jednou, když se ten den rozednívalo
já jsem byla s Tebou.

Jak daleko to máme k ránu,
jak jsme daleko?
A hvězdy svítí přes tmu,
padají v ovzduší.

Jednou, když noc nás opouštěla
do nás se zaplétaly naše sny.
Jednou, všechny sny mělo smysl si uchovat.
Já jsem byla s Tebou.

Jednou, když naše duše zpívaly,
já jsem byla s Tebou.


PILGRIM (Poutník)

Poutníku, jaký máš výlet
po cestě, na kterou ses vydal
abys zjistil kde zanikají prázdná slova
a kam vedou příběhy
všechny dny pocházejí od jednoho dne
který Ty musíš Ty musíš znát
nemůžeš změnit to, čemu je konec
ale pouze to, kam jdeš.

Jedna cesta vede k diamantům,
jedna cesta vede ke zlatu,
další Tě povede pouze
za vším, co jsi říkal.
Ve svém srdci hádáš
která z těchto je pravdivá
cesta, která nevede nikam,
cesta, která vede k Tobě.

Najdeš odpověď
ve všem, co říkáš a děláš?
Najdeš odpověď
ve svém nitru?

Každé srdce je poutník
každé by chtělo vědět
důvod, proč zanikají prázdná slova
a kam vedou příběhy.
Poutníku, na svém výletě
možná vycestuješ daleko
pro poutníka je to dlouhá cesta
zjistit, kdo jsi Ty...

Poutníku, je to dlouhá cesta
zjistit, kdo jsi Ty...

Poutníku, je to dlouhá cesta
zjistit, kdo jsi Ty...


ONE BY ONE (Jeden za druhým)

Tady jsem já
zase další rozlučkové sbohem!
On říká Adiós, říká Adiós,
a víš, proč
jí to nezlomí a nerozpláče se?
– ona řekne Adiós, řekne Adiós, Sbohem.

Jeden za druhým moje listy padají k zemi.
Jeden za druhým moje příběhy jsou vysloveny.

Není to žádná lež
ona touží, aby ulétla pryč.
Ona říká Adiós, říká Adiós,
a teď víš proč
on má důvod se podívat
– ona řekne Adiós, řekne Adiós, Sbohem.

Jeden za druhým moje listy padají k zemi.
Jeden za druhým moje příběhy jsou vysloveny.

Můj, ó můj!
Ona měla namířeno příliš vysoko.
On říká Adiós, říká Adiós,
a teď víš, proč
její nebe postrádá měsíc
– on řekne Adiós, řekne Adiós, Sbohem.

Žádné Sbohem
pro lásku se rozzáří jejich oči.
Neříkejte Adiós, neříkejte Adiós,
a víte, proč
je láska, která nezahyne?
– neříkejte Adiós, neříkejte Adiós, Sbohem.

– neříkejte Adiós, neříkejte Adiós, Sbohem.
– neříkejte Adiós, neříkejte Adiós, Sbohem.
– neříkejte Adiós, neříkejte Adiós, Sbohem.


LAZY DAYS (Zahálčivé dny)

Zahálčivý starý den
se vytrácí pryč
jsem ve dne zasněná
nechci jít od toho
že teď jsem ve spádu
bláznivě nádherného dne

Jeden červený balónek
se vznáší k měsíci
jen ho nechejte ať si letí
já jenom vím
že toužím vrátit se zase zpátky
do svého zahálčivého dne

A jak si zpívá a jaký mi připadá
a jak nikdy nezůstane takovým
a jak zvoní a jak volá
a jak mizí v dáli... mizí v dáli... mizí v dáli


ONLY TIME (Jenom čas)

Kdo může říct
kam vede cesta
kam den plyne
– jenom čas
A kdo může říct
jestli Tvoje láska roste
jak si Tvoje srdce vybralo
– jenom čas.

Kdo může říct
proč Ti srdce vzdychá
když Tě láska opouští
– jenom čas
A kdo může říct
proč Ti srdce pláče
když Ti láska lže
– jenom čas.

Kdo může říct
kdy cesty se sejdou
že láska by mohla být
ve Tvém srdci
A kdo může říct
kdy den spí
jestli noc zůstává
v celém Tvém srdci

Noc zůstává v celém Tvém srdci

Kdo může říct
jestli Tvoje láska roste
jak si Tvoje srdce vybralo
– jenom čas.
A kdo může říct
kam vede cesta
kam den plyne
– jenom čas

Kdo zná pravdu – jenom čas
kdo zná pravdu – jenom čas


DEORA AR MO CHROÍ (Slzy v mojí duši)

Jak jsou nádherní, den a noc
země zpívá ve větru
zvuky sílí a dotýkají se nebe
vypovídají o všem, čemu zem důvěřuje
a v noci vzdechy padají
a z oblohy vzdechy padají na mě.

A když se vzdaluji z dohledu
můj hlas zpívá ve větru
sílí, aby se dotýkal nebe
zmiňuje vše, čemu já důvěřuji
a od noci země bude prozpěvovat
a od noci země bude prozpěvovat
a od noci země bude prozpěvovat znovu.


WILD CHILD (to je chudáček Path Adamski nebo jen vykutálené, neposedné dítě?) 

Tak jen zavři oči
tak jen stůj a poslouchej
tak si to jen uvědom
a nic Ti nebude chybět
nepotřebuješ mít důvod
dovol ať den postupuje dál a dál

Dovol, ať déšť dopadá
všude kolem Tebe
pusť se do toho teďka
nechej se obklopovat dnem
nepotřebuješ mít důvod
dovol ať déšť postupuje dál a dál

Který den
který den si oblíbit
jak vůbec
jak vůbec
to udělat celkově
který den
který den si máš
oblíbit, neposedné dítě?

Jenom si dopřej čas
ze zbrklého počínání
každý den najdeš
všechno v pořádku
nepotřebuješ mít důvod
dovol ať den postupuje dál a dál
Každé letní slunce
každý zimní večer
každé jaro přijde
každý podzim odplyne
nepotřebuješ mít důvod
dovol ať to všechno postupuje dál a dál

Který den
který den si oblíbit
jak vůbec
jak vůbec
to udělat celkově
který den
který den si máš
oblíbit, neposedné dítě?

Který den
který den si oblíbit
jak vůbec
jak vůbec
to udělat celkově
který den
který den si máš
oblíbit, neposedné dítě?

Který den
který den si oblíbit
jak vůbec
jak vůbec
to udělat celkově
který den
který den si oblíbit
Da-da-da
Da-da-da-da-da-da
Da-da-da
jak vůbec
jak vůbec
to udělat celkově
Da-da-da
Da-da-da-da-da-da
Da-da-da
Da-da-da-da-da-da
jak vůbec
jak vůbec
to udělat celkově
který den
který den si máš
oblíbit, neposedné dítě?
který den
který den si máš
oblíbit, neposedné dítě?


ORINOCO FLOW

Nech mě plout, nech mě plout, nech protékat Orinoco
nech mě dosáhnout cíle, pusť mě na pláž na březích Tripolisu
nech mě plout, nech mě plout, dovol mi dorazit ke Tvému břehu
nech mě dosáhnout cíle, pusť mě na pláž daleko za Žlutým mořem
da da, da da, da da, da da, da da

Odplouvám, odplouvám, odplouvám
odplouvám, odplouvám, odplouvám
odplouvám, odplouvám, odplouvám
odplouvám, odplouvám, odplouvám

Z Bissau do Palau – v odlehlém koutu Avalonu
z Fidži do Tiree a Ebenových ostrovů
z Peru do Cebu, slyším sílu Babylonu
z Bali do Kalifornie – daleko pod Korálovým mořem
da da, da da, da da, da da, da da

Opouštím to, opouštím to, opouštím to, adieu
opouštím to, opouštím to, opouštím to, adieu
opouštím to, opouštím to, opouštím to, adieu

Odplouvám, odplouvám, odplouvám
odplouvám, odplouvám, odplouvám
odplouvám, odplouvám, odplouvám
odplouvám, odplouvám, odplouvám

Ze severu na jih, z Ebudé do Chartúmu
z hlubin moře oblaků na ostrůvek měsíce
svez mě na vlnách do zemí, kde jsem nikdy nebyla
svez mě na vlnách do zemí, které jsem nikdy neviděla
můžeme se plavit, můžeme se plavit po proudu Orinoka
můžeme se plavit, můžeme se plavit,
odplout, odplout pryč
můžeme kormidlovat, můžeme stát blízko Roba Dickinse u kormidla
můžeme si povzdechnout, rozloučit se s Ross a jeho rodinou
můžeme se plavit, můžeme se plavit,
odplout, odplout pryč
můžeme se plavit, můžeme se plavit,
odplout, odplout pryč
můžeme se plavit, můžeme se plavit,
odplout, odplout pryč


EVENING FALLS (Přichází večer)

Když nastává večer a vytrácí se denní světlo
uvnitř mne se ozývá – mohlo by platit, že spím?
chvilku bloudím, pak mě to chytne úplně
blízko domova – to nemohu říct
blízko domova se cítím tak vzdálená
když chodím po pokoji, přede mnou je stín
z jiného světa, kam se nikdo jiný nemůže dostat
přenes mě do mého vlastního, tam kam mohu přejít
blízko domova – to nemohu říct
blízko domova se cítím tak vzdálená

Stále pátrám, nikdy to není správně,
ztrácím se v oceánech noci
pořád doufám, že najdu vzpomínky
vzpomínky, které jsem zapomněla

Přestože zapomínám, budu pokračovat v důvěře
že tenhle čas je opravdový – ztratím se v tomhle pocitu?
jako dítě to zažívám a neznám nikdy důvod
jsem doma – znám cestu
jsem doma – cítím se tak, ó vzdálená


STORMS IN AFRICA (Vichry v Africe)

Jak dlouho je to od té doby
jak dlouho je to od té doby
co procházím bouřemi
co pronikám bouřemi

Jak dlouho je to
co bouře začala
jak dlouho je to
od počátku do konce

Povzbuď svoje srdce
a přejdi bouře
povzbuď svoje srdce!
překonávej bouře

Skvělý výlet
je těžký mezi bouřemi

Dlouhý výlet
nekoukej se na bouře


EXILE (Vyhnanec)

Chladno jako severní větry
v prosincových ránech
zima je volání, které se ozývá
z tohoto velmi vzdáleného břehu

Zima přišla hodně pozdě
dost blízko vedle mě
jak mohu zahnat
všechny obavy hluboko uvnitř?

Počkám si, až přijdou znamení
najdu si cestu
počkám si, až nadejde čas
najdu si cestu domů

Moje světlo bude měsíc
a moje cesta - oceán
můj ukazatel bude jitřenka
když popluju domů k Tobě

Počkám si, až přijdou znamení
najdu si cestu
počkám si, až nadejde čas
najdu si cestu domů

Kdo mi potom může zahřát duši?
kdo může zkrotit moji vášeň?
z těchto snů je to loď
popluju domů k Tobě


CARIBBEAN BLUE (Modř Karibského moře)

... Eurus...
... potom Ventus...
... tak se svět točí
se vším, co jsi kdy věděl
říkají, že nebe vysoko nahoře
je modré jako v Karibském moři...

...jestli každý poví vše, co může
jestli má každý pravdu
věřím, že obloha nahoře
je modrá jako v Karibském moři...

... Boreas... (Severák)
... Zephyrus... (Zefýr – teplý západní vítr)

Kdyby všechno, co jsi řekl, bylo zlaté
kdyby všechno, o čem jsi snil, bylo nové
představuj si, že obloha vysoko nahoře
je modrá jako v Karibském moři...

... Eurus...
potom Ventus...
... Boreas
Zephyrus...
... Africus...


HOW CAN I KEEP FROM SINGING? (Jak se mohu vyhýbat zpívání?)

Můj život probíhá v nekonečné písni
mimo pozemské nářky
slyším pravý, i když vzdálený chorál
který vítá Nový Svět

Přes veškerý povyk a hádky
slyším znít jeho hudbu
zní mi v duši ozvěna
jak se mohu nevěnovat zpívání?

Když tyrani se bojí ve svém strachu
a slyší, že smrt jim zvoní hranu
když se přátelé radují daleko i blízko
jak se mohu nevěnovat zpívání?

Do cely vězení a hnusné hladomorny
naše myšlenky k nim dolétnou
když přátelé ze studu jsou neposkvrněni
jak se mohu nevěnovat zpívání?


BOOK OF DAYS (Deníček)

Ode dne ke dni, moje cesta
dlouhá pouť přede mnou
od noci k noci, moje cesta
příběhy které se nikdy nebudou opakovat


THE CELTS (Keltové)

Nekonečný svět
od počátku do konce
my jsme naživu
pořád

Nekonečný svět
od počátku do konce
my jsme naživu
pořád

(jen tak pro zajímavost: na zbytky z Keltského Opidia narazíte poblíž Dívčího Kamene, hradu nedaleko od Českého Krumlova)


ANYWHERE IS (Ať je to kdekoliv)

Procházím bludištěm okamžiků
ale všude, kde se obrátím
začíná nový začátek
ale nikdy se neobjeví konec
jdu za obzorem
a tam najdu další obzor
všechno vypadá tak překvapující
a potom zjistím, že to znám

Jdeš tam, odešel jsi navždy
půjdu tam, zabloudím
jestli tady zůstaneme, nebudeme spolu
ať je to kdekoliv

Měsíc nad oceánem
vlaje za pohybu
ale bez toho, že by někdy znal
důvod pro svoje vlnění
v pohybu v oceánu
měsíc se dál pohybuje
vlny se stále vlní
a já se dál vozím

Jdeš tam, odešel jsi navždy
půjdu tam, zabloudím
jestli tady zůstaneme, nebudeme spolu
ať je to kdekoliv

Obdivuji, jestli hvězdy ukazují
život, který bude můj
a posvítily by svým světýlkem
dost pro mě, abych je následovala
vyhlížím na nebesa
ale noc zatáhla mraky
žádná jiskra konstelace
žádná Vela žádný Orion

Mušle na vyhřáté pláži
dodaly z vlastního prostředí
ozvěnu jejich příběhu
ale všechno co slyším, jsou nepatrné zvuky
když polštářová slova se splétají
a třepotání vrb ustává
ale měla bych to považovat
že je to jen můj sen

Jdeš tam, odešel jsi navždy
půjdu tam, zabloudím
jestli tady zůstaneme, nebudeme spolu
ať je to kdekoliv

Zanechat nit všech dob
a dovolit, ať udělá tmavou čáru
v nadějích, které mohu pořád získat
zpáteční cesta ke chvíli
kdy jsem si udělala procházku a otočila se
aby začal nový začátek
pořád hledám odpověď
nemohu najít konec
je to buď tato nebo tamta trasa
je to tak či jinak
měl by to být jeden směr
mohl by být po uvážení
procházka, na kterou jsem si vyšla
procházka, kterou jsem si udělala
mohl to být jen začátek
mohl by to být už skoro konec


ON MY WAY HOME (Na své cestě domů)

Dostala jsem
jeden okamžik z nebe
když se procházím
obklopena nocí

Hvězdy vysoko nade mnou
splní přání pod měsíčním svitem

Na své cestě domů
si pamatuji pouze dobré dny
na své cestě domů
si pamatuji všechny nejvydařenější dny
jsem na cestě domů
mohu si zapamatovat
každý nový den

Pohybuji se v tichosti
s každým podniknutým krokem
sníh kolem mě padá
jako andělé v hejnech

Daleko v dálce
je moje přání pod měsíčním svitem

Na své cestě domů
si pamatuji pouze dobré dny
na své cestě domů
si pamatuji všechny nejvydařenější dny
jsem na cestě domů
mohu si zapamatovat
každý nový den

Na své cestě domů
si pamatuji pouze dobré dny
na své cestě domů
si pamatuji všechny nejvydařenější dny
jsem na cestě domů
mohu si zapamatovat
každý nový den

Na své cestě domů
si pamatuji pouze dobré dny
na své cestě domů
si pamatuji všechny nejvydařenější dny
jsem na cestě domů
mohu si zapamatovat
každý nový den


ONLY IF... (Jenom jestli)

Když je stín, Ty saháš po slunci
když je láska, potom člověka vyhledáváš
a pro sliby je tu obloha
a pro nebesa jsou ti, co umějí létat

Jestli opravdu chceš, můžeš mě slyšet mluvit
jenom jestli chceš, mohl bys najít cestu
jestli opravdu chceš, můžeš zachytit den
jenom jestli chceš, mohl bys vzlétnout
da da da da, da da da da da
da da da da, da da da da da
da da da da

Když je cesta, následuješ hvězdu
když je oceán, pluješ z daleka
a pro zlomené srdce je obloha
a pro zítřek jsou ti, co umějí létat

Jestli opravdu chceš, můžeš mě slyšet mluvit
jenom jestli chceš, mohl bys najít cestu
jestli opravdu chceš, můžeš zachytit den
jenom jestli chceš, mohl bys vzlétnout
da da da da, da da da da da
da da da da, da da da da da
da da da da

Jestli opravdu chceš, můžeš mě slyšet mluvit
jenom jestli chceš, mohl bys najít cestu
jestli opravdu chceš, můžeš zachytit den
jenom jestli chceš, mohl bys vzlétnout

Ah! Chtěla bych létat jako pták
Ah! Chtěla bych létat jako pták

nechej mě
nechej mě

Jestli opravdu chceš, můžeš mě slyšet mluvit
jenom jestli chceš, mohl bys najít cestu
jestli opravdu chceš, můžeš zachytit den
jenom jestli chceš, mohl bys vzlétnout

Jestli opravdu chceš, můžeš zachytit den
jenom jestli chceš, mohl by ses rozletět


(dneska jsem si koupil knihu, zápisky z cest Waldemara Matušky, udělala mi radost)
U příspěvku:uschlá kytka ,růže z postele
mystik (Občasný) - 11.1.2012 > Růže a rap a k nim Ty dej si tohle: http://www.youtube.com/watch?v=i8qEFUEcoHA děkuji za poslech! Pěkná a pestrá = Petra
U příspěvku:Rap a hip hop s Petrou
mystik (Občasný) - 11.1.2012 > Kink má ségru, tak já znám zase z Londýna skvělého rappera Rebel MC, že měl jednu pecku s ženskou, MC Kinky, hledej na youtubku, MC Kinky londýnská MC... :-)
  <<< předchozí 
22.strana poznámek
 další >>>  
     
    Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game 		 
free web hit counter