tohle mě zaujalo

"A to už spala s chlapcem - jmenoval se Tom a měl stejně jako ona slabost pro psy. "

"co ještě ještě pod stromeček" mi taky utkvělo:-)

a ještě "zastavili jsme čas"

Hmmm. Pointu jsem taky nepobrala, a to jsem se snažila číst soustředěně... Nevím. Buďto je ukrytá fakt hluboko, anebo jsem v útlumu. K textu asi podobné poznámky co ztratila - čtivé, dobře zachycené cizí prostředí (myslím, že ho není třeba "odůvodnit"), atmosféra. Některé myšlénky delikatesní: "hrobka je dům, který nikdo neotevře zevnitř". Sem tam ale skřípne věta nebo obrat - třeba tahle věta je tam zrovna úplně zbytečná (a začátečnická): "Možná ale už v tomto momentě tušila že se začalo dít něco co nemohla předvídat ani ovlivnit."

Nechám se překvapit, co povíš o pointě (jestli se ti něco povídat chce:-).

A celkem by mě zajímalo, cos psala dřív... že bys to sem třeba dala. Kdybys chtěla. Nová prozaická naděje Totemu. :-) 

Velice... působivé. Musím se přiznat, že nad mé očekávání. To dobré: Uměřený jazyk, akorát plynoucí vyprávění, slušná zápletka (obzvlášť ta pointa Takhle ji už nebe nechtělo). Vtáhlo to + taková ta melancholie po dětství, co se málokdy podaří dobře napsat. To horší: Jako bych to už někde četla. Předeším scéna s rodiči, co pravidelně hledají dítě (tuším Šabach - Opilé banány. Bylo to tam skoro doslova.) To špatné: Sebevražda! Proč? Pro text samý i pro pointu zhola zbytečné a neodůvodněné. Docela mi to zkazilo výsledný dojem.

Celkově velice slušná práce a v kontextu tvé tvorby i Totemu nadprůměr.

prsa holky vpředu se mi nezdají...

jinak jo.

Houpám se na oprátce, kterou jsem si sama upletla. Tak dlouho jsem svoje minulý texty šroubovala do temných nálad a šokujících point, až je to ode mě vyžadováno jako norma:-) Ne, to přeháním... a dovolím si pár poznámek.

Tahle povídka byla psána "na zakázku" pro Listen na téma "rodinné vztahy". Tedy téma mně dost vzdálené... - jak se ukázalo, když jsem v době uzávěrky neměla ani půlku. Ale dodělala jsem ji - jako formální cvičení a taky že jsem si chtěla vyzkoušet trochu jiné psaní. Ten minimalismus (jak někdo řekl hezky) a nuda (jak někdo řekl ošklivě) byly tedy do značné míry záměrem.

Výtky přijímám všechny (k formálním věcem určitě, k obsahovým se sebezapřením :-)

Krom jedné, Václave: v řasence není žádná ehm ehm ženská imaginace, ale prachsprostý konzum - zahlídla jsem někde reklamu na auto se sloganem zaměřeným na ženy a "od pneumatik se táhnou dvě široké stopy, jako by je někdo na asfaltu vyznačil štětečkem obří černé řasenky". :) (btw. seber nějaké dívčině řasenku a jezdi s ní na plocho po papíru. fakt to tak vypadá.)

Dík všem za konstrkritiku.

ech... nechce se mi tuhle debatu vést. nikam nepovede. já vím, jaká je moje pravda, vy zase znáte tu svoji, ale vzájemně jsou nepřenosné. stejně akorát děláme neúnosně dobře Mrázovi:)

takže válečnou sekeru odhazuji v dál.

Budeme si vykat? Tedy dobrá. Radši to napíšu do bodů, ať to je hezky přehledné a určitě to nepůjde překroutit.

1. Moje poznámka o "sněhu" se vztahovala jen a pouze k asociaci, kterou jsme já i Kelly nezávisle na sobě měly. Prostě - o jednom bílém prášku (alespoň tak, jak jsem to pochopila já) se v obou případech, tedy v Mrázově básni a v té hrozné profláknuté písničce, mluví jako o "sněhu". (Dodávám, že asociace je nevědomá - nemůžu za to, že se mi objevila v hlavě.)

2. Ani v této, ani v jiné poznámce jsem se ani slovem nezmínila o nějakém "stavu". Jednak ho neznám a jednak mě ani moc nezajímá. Jediné, o čem jsem celou dobu mluvila, byla určitá nesrozumitelnost básně na základě zvolených výrazových prostředků.

3. Takže: neřekla jsem, že Mráz napsal parodii na Medvídka, ALE pouze to, že mi jeho text tu písničku asocioval. Nevyjadřovala jsem se ke stavům, o nichž se v textu (asi) mluví, ALE hovořila jsem pouze o formální stránce textu.

Vy: "Chce to hodně odvahy, vkročit... a hodně vůle abyste potom znovu získala ústa a mohla mluvit - to pro doplnění." Tohle jsem nepochopila vůbec. Mluvit ústy budu ale dál, dokonce i v případě, že se s obsahem vyřčeného někdo totálně mine.