Tvé další možnosti
Pomůžeme, poradíme
Věnováno Ludmile Kecinkové, Rozálii Rejlové a Marii Tikalové za jejich slabost i sílu.
Autor: Radek Adamec
Podtržené části se změnily při poslední aktualizaci. Toto jsou beletristicky zpracované výsledky mého rodopisného bádání v jedné konkrétní smíšené linii. Cílem bylo zpřístupnit je v čitelné formě svým příbuzným. Jsem si vědom některých nepřesností a divočejčích konstrukcí, ale vždy jsem se snažil jasně odlišit tvrdá fakta od vlastní interpretace a hypotéz. Osoby uvedené v přímé linii jsou prokázané nade vší pochybnost. Nemá tedy valný smysl upozorňovat mě na historické nepřesnosti. Pokud by ovšem čirou náhodou někdo věděl jakékoli doplňující informace týkající se příslušných rodin, zejména chrudimských Sýkorů a Kecinů a hradeckých Tikalů, velmi bych je uvítal např. na adrese radamec@post.cz či jako uživatel RADAMEC na Mageo. Ale teď již vzhůru na počátek sedmnáctého století.
Toto jsou beletristicky zpracované výsledky mého rodopisného bádání v jedné konkrétní smíšené linii. Cílem bylo zpřístupnit je v čitelné formě svým příbuzným. Jsem si vědom některých nepřesností a divočejčích konstrukcí, ale vždy jsem se snažil jasně odlišit tvrdá fakta od vlastní interpretace a hypotéz. Osoby uvedené v přímé linii jsou prokázané nade vší pochybnost.
Nemá tedy valný smysl upozorňovat mě na historické nepřesnosti. Pokud by ovšem čirou náhodou někdo věděl jakékoli doplňující informace týkající se příslušných rodin, zejména chrudimských Sýkorů a Kecinů a hradeckých Tikalů, velmi bych je uvítal např. na adrese radamec@post.cz či jako uživatel RADAMEC na Mageo. Ale teď již vzhůru na počátek sedmnáctého století.
Píše se rok 1621. Pražský kat Jan Mydlář se chystá vykonat na Staroměstském náměstí zakázku, kterou by nejraději nikdy nedostal. Jeho vzdálený příbuzný Jan Kecink zatím v Chrudimi s obavami očekává, co z toho všeho vzejde. Až tak moc si s tím ale zase hlavu nedělá. Je mu dvaadvacet, je členem jedné z nejbohatších chrudimských rodin a má život před sebou. Ještě neví, že v následujících třiceti letech se bude mnohokrát bát o život svůj i své rodiny, že se bude muset vzdát své víry a že z celé země zůstane ruina. Těžko říci, zda by ho ve světle těchto faktů aspoň trochu potěšilo, že jeho potomci se dožijí osvícených časů za 400 let a umístí ho na čestné místo ve svém rodokmenu jako nejstaršího doloženého předka.
Předcházející odstavec je pouhá fantazie, ale je to fantazie reálná. Nevíme, zda staroměstský kat Jan Mydlář skutečně pocházel z rodu chrudimských Mydlářů, jak nesměle uvádějí některé encyklopedie. Nevíme ani, jestli byla rodina Kecinkova v příbuzenském vztahu s Mydlářovými. Víme ale s jistotou, že náš praprapradědeček Jan Kecink vlastnil na konci třicetileté války mlýn Janderov v Chrudimi a patřil mezi zámožné měšťany. Bohatí měšťané královského města tvořili relativně velmi malou uzavřenou skupinu, v tomto případě snad padesáti rodin, které se ženily a vdávaly převážně mezi sebou. Zároveň víme, že Podkopanický mlýn v Chrudimi patřil od konce 16. století Matěji Mydláři, staviteli Mydlářovského domu. Do třetice, na mlýnu Blehovsko žila Dorota rozená Mydlářová, která otrávila svého manžela mlynáře Adama Vaňuru a byla za to popravena. Ta Dorota, kterou se v Svátkově známém románu pokusil Jan Mydlář zachránit a vstoupil proto jako katovský holomek do služeb chrudimského kata. Pokud nebyl Jan Kecink s Mydlářovými spřízněn, musel se s nimi přinejmenším stýkat v rámci sdruženého cechu mlynářského a pekařského.
Je to jenom ukázka, ale klidně budu hledat dál. taky by mě zajímalo, jak se dřív jmenovalo.
Tak jsem vytiskla a přečetla, příběh se mi líbil, na mě moc zdlouhavý, ale to je můj problém. Některé momenty mi přišly skvělé, vykreselení atmosféry, tu tíseň jsem cítila s nimi. Ale musim uznat, že holky výše mají v něčem pravdu. Nevidím nějak fatální chyby, které by nešly spravit, cítím z toho řádnou přípravu k tématu a taky vím, že tyto historické věci umíš zvládnout. Trochu mi vadily některé výrazy a pravda je, že sem tam je klišé, ale zas kdo ho nemá. Doufam, že se neurazíš, to by mě mrzelo, ale já bych se taky přikláněla za čtyři, protože ačkoliv nejsem takový znalec historie jako předchozí čtenáři, opravdu to v některých částech nebylo to pravé ořechové. Myslím, že by stála za to si to po sobě přečíst, zkonzultovat to s někým, kdo dané době rozumí, prostě to doladit. Byla by škoda, kdyby jen tak zmizela pod přívalem dalších povídek, je vidět, že sis s tím dal práci a celkový styl se mně osobně líbil a nijak mě nepohoršil. Prostě ty výtky neber jako útok na tebe, ale zkus to vzít jako pomoc od ostatních. je fajn, že tě čtou, to znamená, že to žádný diletantský paskvil není.
Pěkně si tam vjeli do vlasů. Ten článek je úsměvný, má svá úskalí(ta povídka teda), ale zas to toho pana K. nějak sebralo příliš. nejspíš to bude neurotik:-))