Jo, to rád věřím

takhlec tvoje hlava pracuje normálně, nebo jenom po houbičkách?

celkem fajn

V rozporu jistě nejsme. Osobně bych se vykašlal na spekulace o německém verši (ach já barbar, ale co s tím jinýho), stanovil metrickou konstantu verše této konkrétní básně v sylabotónickém systému, který je češtině nejpřirozenější, a v něm překlad pořídil. Samozřejmě s vlastními překladatelovými odchylkami. Těžko lze metrum věrně zachovat při zachování věrnosti sémantické.

Něco od Červenky mám doma taky, zkusím se podívat

Hm, ten odkaz, co jsi uvedl, není nic moc, není uveden autor a ty odkazy jsou možná pro překladatele vodítkem, ale jinak? S mnoha těmi uvedenými tezemi by se myslím dalo úspěšně polemizovat. S teoriemi Levého jsem kdysi pracoval, považuju to spíš za jeden z možných způsobů než za nějaké kanonické východisko.

Pokud překladatel nemá v paži minimálně základy versologie, neškrtne si (v češtině).

Druhá věc je otázka, zda při překladu striktně zachovat původní metrum, dokážeme-li ho vůbec určit (o co jiného se tu snažíme). Nebo zda spíš pokusit se převést jakéhosi "ducha" básně bez ohledu na metrum, syntaktické a koneckonců i sémantické vazby.

Neměl jsem jsem čas Tvůj rozbor detailně prostudovat. Takže proto mi možná připadlo, že se jak klíště držíš hranic slov, zvlášť když jsem viděl v jednom verši písmena D i T, k tomu různě zpřeházená. Lomítka možná nejsou třeba, myslím ale rozbor zpřehlední.

Dnes odpo nebo zítra se do toho pustím, a pak mě doufám míwa nebo někdo zrovna tak fundovaný opraví.

Abych se přiznal, já ten tichotamův rozbor taky nechápu, ještě nikdy jsem se s touhle Tvojí metodou nesetkal. Jak to vidím, označil jsi jednotlivé stopy ve verši striktně podle rozložení konkrétních slovních celků, takže výsledkem je každý pes jiná ves.

Obecně používané postupy versologického rozboru jsem už nakousl v několika příspěvcích výše. Nejprve je nutné stanovit obecné metrum společné celé básni, pak se můžeme zabývat odchylkami.

Takže, metrických stop je mnoho, pro češtinu mají zásadní význam tři: trochej, daktyl, jamb. Trochejská stopa je jedna doba přízvučná, druhá nepřízvučná, -u, jambická stopa obráceně, u-. Daktyl je jedna doba přízvučná, za níž následují dvě nepřízvučné, -uu. To samozřejmě všichni víte, já jen tak pro pořádek. Ordnung must sein.

Kdybych chtěl stanovit metrum básně tichotamovým způsobem, s těmito třemi stopami bych si nevystačil. V tom problém není, ty stopy, dvou, tří, čtyř a snad i vícedobé, s nejrůznějším rozložením přízvuků, existují, jsou dávno popsány a mají svá řecká/latinská jména (trochej od trocháios, řecky rychlý). Jenomže by nám to nepomohlo, páč výsledkem rozboru by byl připálenej guláš, a ani sám kuchař už by nevěděl, jestli obsah hrnce, když ještě běhal po čtyřech, bučel, chrochtal nebo dokonce štěkal.

Takže, označím ve verši dobu přízvučnou jako pomlčku "-", dobu nepřízvučnou jako oblouček "u". Hranice slov se odhadem v polovině až třech čtvrtinách případů budou shodovat s hranicemi stop. Ty označím lomítkem "/", byť třeba přetnou slovo v půli nebo naopak stopa obsahuje více slov. Hranice slov však v zásadě nejsou důležité, protože v mluvené řeči spolu jednotlivá slova splývají a vytvářejí tak jednolité zvukové celky.

šel starý Magdón z hospody domů

dejme tomu, nevím jestli si to pamatuju správně, kolega Bezruč promine ,

je jasný daktylotrochej -uu/-u/-uu/-u, i když první stopa je dvouslovná. Není důvod panikařit a rozebírat: předrážka, trochej, trochej, daktyl, trochej (přesně kopírovat stopy se slovy).

Tentýž začátek bychom mohli interpretovat jako jamb, kdyby:

šel starý Magdón slivku pít

u-/u-/u-/u-

Tady ovšem vidíme, že hranice všech stop jsou uprostřed slov. Tomu se říká césura neboli přerývka. Hemží-li se nám césura v metrickém rozboru nápadně živě, není něco v pořádku. Proto lze říci, že český jamb de facto neexistuje. Ovšem interpretujeme-li ho jako trochej s předrážkou

u/-u/-u/-u/-

jsme doma, stopy se přesně kryjí se slovy. Přesto je vzestupná tendence verše patrná. A to přestože slovo šel samo o sobě přízvuk nese, může jej recitátor bez potíží potlačit a přesunout jej na začátek slova starý, a posluchač to nebude pociťovat nijak úkorně.

Samozřejmě, korektní je, když předrážky nebo první doby jambických stop jsou předložky nebo jiná, ze své podstaty nepřízvučná slova. To se ale málokdy daří, pochopitelně.

Takže, dáte-li mi ještě něco času, zkusím tu Celanovu báseň metricky rozebrat a popsat všechny odchylky, přestože mé znalosti němčiny jsou katastrofálně nicotné. Pak mě doufám nějaký němčinář přípoadně laskavě opraví.

Daktylotrochej je samozřejmě sestupný. Může proto, v neúplné variantě, suplovat vzestupný jamb, pouze pokud je obklopen většinou neúplných trochejů s předrážkou. Pak může být intonován vzestupně, i když nijak silně. To je ale výhoda češtiny, že přízvuky v naší mateřštině nejsou nijak zvlášť silné. Proto nám taky ve vázaném verši nejvíc vyhovuje sylabotónický veršový systém, méně už sylabický a ještě méně tónický nebo časomíra.

Pokud chceš stanovit metrum básně ve vázaném verši, je samozřejmě nutné rozebrat verš po verši, rozepsat rozložení slabik a přízvuků, poznačit césury, popř. dierese. V některých verších samozřejmě zaznamenáš odchylky. A neznamená to, že každý verš má jiné metrum, ale že metrum je pro celou báseň stejné, pouze někde můžeš první tři slabiky interpretovat jako trochej s předrážkou, jinde jako daktyl. Kupříkladu.

Při překladu tedy buď stanovíš obecné metrum básně a v něm překlad pořídíš, nebo se budeš snažit přeložit veškeré metrické odchylky, jak jsou, což mi připadá mírně řečeno problematické, a kromě toho taky zbytečné.

Sám jsem si tohle kdysi vyzkoušel při překladu Poeova Havrana, středoškolská práce, 17 let, metoda dvojího překladu (překlad jedna osoba, přebásnění druhá osoba). Zajímavá zkušenost a docela švanda. Nicméně nejsem žádný odborník, znám pouze základy versologie a občas se je pokouším uplatňovat při vlastním psaní.

Je to v podstatě tak, jak říkáš, nic už nesklízej se dá vyložit jako -u/-u/-, zvláště když předchozí stejný verš vyprázdnili jej se dá vyložit stejně, tedy -u/-u/-. Metrická interpretace ve velké míře záleží na kontextu metra. Verš nic už nesklízej, by správně byl: -u/-uu, předchozí vyprázdili jej by byl: -uuu/-. Metrický kontext celé básně mi však dovoluje obé interpretovat jako dvě trochejské stopy s třetí neúplnou.

Teď už musím mazat, pokusím se to podrobněji rozebrat ještě zítra.

Pohybujeme se v oblasti sylabotónického verše. Tedy ve verši, který má normovaný počet slabik, počet přízvuků a jejich rozložení. V češtině. Jak je to s němčinou, nemůžu sloužit.

Každý verš, trochej, jamb nebo daktyl, může končit úplnou nebo neúplnou stopou (odtud termíny mužský/ženský verš, bohužel si stále pletu, který je úplný a který neúplný). V jednom verši lze také kombinovat daktylské a trochejské stopy, protože mají obě sestupnou tendenci.